[Jakmile] začnete zakazovat knihy, začnete zakazovat civilizaci, takže bych nikdy nebyl pro zákaz Písma svatého, což byla otázka, kterou jsem nedávno dostal. I když jsem přesvědčen, že napáchá víc školy než užitku. Myslím, že Bible a taky Korán, když už jsme u toho, jsou až nebezpečně ambivalentní knihy. Ano, káží mír, jak často tvrdí, to je pravda. Ale také káží násilí. Takže vlastně záleží na tom, co vlastně hledáte, když se do nich začtete, protože přesně i to v nich najdete. A když se je rozhodnete brát doslovně, pak ano, máte omluvenku k barbarství. Ale pokud k nim přistoupíte jako k inspiračním textům, k čemuž byly nepochybně zamýšleny, můžete vstoupit do světa určité krásy a moudra. Ale musíte to doopravdy chtít a bohužel příliš mnoho lidí preferuje dogma před osvícením. Raději používají své Svaté knihy k posílení vlastních [nízkých] předsudků a potom k jejich [vnucování] všem ostatním.
Vybral jsem smířlivější citaci. Osobně taky nejsem pro zákaz oněch "svatých" knih, ale určitě pro zákaz výuky náboženství na školách, resp. nějak jinak než jako určitého filozofického směru. Dle mého je problém v tom, že se tím dává určité požehnání smyšlenkám v nich obsaženým, z nichž nejnebezpečnější je právě ta nejpodstatnější - že jde o záznam "slova Božího" a jako takový je nadřazen světským zákonům i osobním názorům zvláště jinověrců a bezvěrců (tedy se jím musí řídit bez výjimky všichni).
Ani si nemyslím, že Bible nebo Korán byly zamýšleny jako "inspirační zdroje". Dle mého se nepochybně jedná o jednoznačné sbírky neporušitelných zákonů (koneckonců máme Starý zákon, Nový zákon a de facto Pečeť zákonů). Kdybych se na to podíval podobně smířlivě (tj. bez rejpů o bláznech, fanaticích a šovinistech), viděl bych Mojžíše, Ježíše i Mohameda jako velmi schopné politiky. Mojžíš chtěl stmelit a zcivilizovat rozdrobené izraelitské kmeny a dát jim domov, za tím účelem přišel s revoluční myšlenkou jediného Boha (odkaz na vyšší moc ovšem nijak revoluční nebyl), a méně revolučními (protože velmi obvyklými myšlenkami) Vyvoleného národa a Země zaslíbené. Ježíš ale spolehlivě rozeznal, že krajní nacionalismus Starého zákona je velmi problematický a brání rozšíření osvědčeně tmelícího systému (izraelitské kmeny se povedlo spojit, sice nejen slovem, ale i mečem, ale povedlo) mezi góje (gojim), takže ho toho zbavil a předběhl dobu tím, že mnohem důsledněji rozvinul antické představy o demokracii (rovnost se týkala pouze mužů, rodáků a občanů, nikoli žen, otroků, přistěhovalců nebo cizinců) a nabídl jeden z největších ideálů, jaké kdy lidi vymysleli (všeobjímající lásku). Protože ale se samojediným "Bohem" přišel už Mojžíš, posichroval si Ježíš autoritu svou i svých myšlenek tím, že se prohlásil rovnou za "syna Božího" (což v té době nebylo neobvyklé, Židé měli za sebou egyptské zajetí a tehdy byli pod římskou okupací, tedy měly zkušenost s min. 2 kulturami, kde se vládci prohlašovali za potomky bohů nebo přímo za bohy). Ani mučednická smrt není nic neobvyklého, tehdy dokonce ani ukřižováním. A nakonec Mohamed, když viděl úspěch nového náboženství a že se šíří především na Západ, kde likviduje původní náboženské kulty, nabídl stejný systém ve verzi pro Araby. Ale pamětliv Ježíšova osudu, vystupoval skromněji - sice jako "Pečeť proroků", ale pořád jen jako syn lidský.
Jsem ochoten uznat i to, že zvláště Ježíšovy myšlenky jsou "velké", ale co s nimi, když křesťané za 2000 prokázali jejich papírovost a i když se na ně odvolávají, nepřiznaně je považují za přikázání pro slabochy. Rádi se taktéž obhajují tím, že fašisté a komunisté mají na triku mnohem víc obětí než kdy oni, ale v Desateru pro jejich obhajobu oporu nenajdete. I kdybych odhlédl od toho, že oběti fašismu a komunismu jsou lépe zdokumentované a že fašisté a komunisté měli techniku na zabíjení ve velkém, při součtu obětí potírání prapůvodních evropských pohanských kultů, křížových výprav, inkvizice, španělské reconquisty i conquist, kolonizací, náboženských válek (hlavně proti protestantům) a středověkých protižidovských pogromů (křesťané přece obviňují Židy z bohovraždy a ještě si to podle nich na sebe vzali dobrovolně, ba i dědičně: "A odpověděv všecken lid, řekl: Krev jeho na nás i na naše dítky." - Matouš 27.25)... bych došel k tolika výjimkám, že bych to mohl těžko považovat za potvrzení zcela jednoznačného pravidla (příkazu): "Nezabiješ."
Mimochodem ta veleslavínská čeština je nádhera: "A když bys se modlil, nebývej jako pokrytci. Obyčej zajisté mají, v školách a na úhlech ulic stojíce, modliti se, aby byli vidíni od lidí. Amen pravím vám, žeť mají odplatu svou. / Ale ty když bys se modlil, vejdi do pokojíka svého, a zavra dvéře své, modliž se Otci svému, kterýž jest v skrytě, a Otec tvůj, kterýž vidí v skrytě, odplatí tobě zjevně."
Gorillácké diskuse o reality shows . Macík: ...jóó...zvyk je železná košile... já si myslím, že plno lidem je jedno, jestli sledují zrovna Novu nebo Primu....:-)) nepitvají toliko, jako my, zda-li ten či onen formát je lepší nebo horší...jde o stejný typ pořadu a tak čumnou jednou sem, jednou tam :-)) Bára: Na NOVU koukají lidé co mají peoplemetry, zbytek kouká na primu no :-D (Řeč byla sice o souboji Talentmanie vs ČSMT, ale proč to nezevšeobecnit. *49*)
Althea13: [Vysvětlení] se asi nedočkám, že:DDD Veronika: Nedočkáš, musíš si na to přijít sama, já nejsem Captain Obvious :-)
jojo: Copak je tak těžké, když už se jednou chystáš někoho znemožnit, zmírnit dopad napsaných slov a začít např. slovy: "S Vaším laskavým svolením bych si dovolila zareagovat a vyjádřit svůj názor, předem se moc omlouvám, jestli se v některých bodech bude rozcházet s Vaším. Přestože nesmírně oceňuji Vaši ochotu a odvahu podělit se s námi o Vaše myšlenky a ani slovy nedokážu vyjádřit, jak moc si Vašich myšlenek vážím a jak moc je respektuji..." Teď dotyčnou osobu setřeš a zakončíš přibližně ve stylu "S hlubokou úctou a neskonalou vděčností..." Jak by ty diskuze pak hned jinak vypadaly, jaká by to byla radost je číst. Jenže na to musí jít příkladem politici či sám pan prezident, já sám nic nezmůžu. Veronika: Tak to jasně, ale mně osobně se teda nelíbila ani forma, ani obsah, ani koncepce :-)) (jojo je jeden z dalších mých důsledných kritiků, které tu, koukám, cituju nadmíru; ale co nadělám, když sází jednu perlu za druhou? *88**66**3*)
Macík: Takže jestli to chápu dobře ... ...tak ve věkovce 15-54 byla plichta 618 000 diváků.... ...ve věkovce 15+...TM........1 126 000...diváků.............. ...ve věkovce 15+ ..CSMT...1 041 000...diváků.............. takže ve věkovce 55 a více ....508 000 diváků spalo u Novy a ...423 000 diváků spalo u Primy....:-)) (Pro úplnost řeč je o TV souboji z 5. 9.; ano, tak loudavě si gorillácké rekapy a diskuse čtu.)
jojo: [Rád bych] podotknul, že ani google není neomylný. Tuhle jsem si přes něj vyhledal kvalitní bezdrátovou myš a objednal ji. Přišla opravdu bezdrátová, přesně podle zadané specifikace. Ale na kurzor vůbec nereaguje, ať s ní šoupu, jak s ní šoupu. To ani nemluvím o tom, že když ji pustím z ruky, tak se sama nekontrolovatelně pohybuje a dokonce se mi zdá, že mi překusuje kabely. Prostě nespoléhat na google za všech okolností, zkusit někdy třeba i seznam.
eM: Pro mě obecně byl úterní televizní večer plný zklamání. Z fotbalu bolely oči a Na nože se mi zdálo nemastné - neslané (to podle porotkyně doslova:)). Překážely mi dojemné lidské příběhy, s tím ať jdou k šípku. Samozřejmě, do podobného formátu patří, ale ne do prvního dílu, jehož účelem by mělo být představení pořadu (nemyslím trapnou úvodní show alá Nova) a přilákání diváků. Takže krájení OK, ale stačilo by jedno (mrkev - nebetyčná nuda). Vaření dostalo málo prostoru, porotci vlastně téměř všechny pochválili, takže snad s výjimkou aranžérky jahod nebylo jasné, proč kdo vypadává... Ještě tomu šanci dám, protože (naivně) věřím, že Na nože na rozdíl od fotbalu má šanci na zlepšení. (A to ještě čtu i rekapy a diskuse o RS, na které bych se normálně nekoukal... *40**3*)
Richard: Tak u mě také převažuje zklamání. Teda zatím, taky tak nějak doufám, že se to trochu rozjede a nebude to jen soutěž o krájení nožem, s takovou by příště mohl vyhrát ten, kdo oloupe dřív 20 vajec. Nejvíce mi vadila absence jakékoliv kritiky vůči pokrmům soutěžících, nikdo z porotců, včetně Pohlreicha, nebyl schopen říct nic negativního přímo do očí. Umíte si představit Ramsayho, kdyby mu ženská přinesla nakrájené jahody s balsamicem? Gordon Ramsay (1966) – anglický (skotský) šéfkuchař a restauratér, proslulý jako moderátor kuchařské show s všeříkajícím názvem Pekelná kuchyně.
Nadešel čas, abych odjela [z Íránu] pryč. Rozhodla jsem se jet do Francie. Musela jsem čekat tři měsíce na vízum. Jela jsem s babičkou ke Kaspickému moři, abych se nadýchala tamního jedinečného vzduchu. Vzduchu, který nikde jinde není. Pak jsem zašla dědečkovi na hrob a slíbila jsem mu, že ho nezklamu. Nakonec jsem šla do věznice, kde ležel strýc Anúš, tam někde mezi tisíci dalších nevinných lidí. Dala jsem mu slovo, že se budu snažit chovat co nejčestněji. Pak přišel den mého odjezdu. Otec jako obvykle plakal.
Tvrdíte, že máme moc krátké kukly, široké kalhoty, že se malujeme… Studuji výtvarnou školu a většinu času strávím v ateliéru. Na kreslení potřebuju volnost. Delší kukla mi znemožní pohyb. Prý máme moc široké kalhoty, přitom nám lépe zakrývají postavu. Vím, že jsou dnes široké kalhoty v módě. Ptám se tedy: hájí náboženství naši tělesnou bezúhonnost, nebo jen oponuje módě? Nás kritizujete, ale naši bratři mají každý jiný účes i oblečení. Někdy nosí tak těsné kalhoty, že se jim rýsuje spodní prádlo. Jak je možné, že mě jako ženě pohled na urostlé pány nic neříká, zatím co je, muže, má vzrušit o pár centimetrů kratší kukla?
Blížil se čas velkých změn. Během pár měsíců se ze mě stala žena. Bylo to období neustále se proměňující ošklivosti. Vyrostla jsem o 18 centimetrů. Protáhl se mi obličej, vyrostlo mi pravé oko, pak brada. Nafoukla se mi pravá ruka a pak levá noha. Můj nos se ztrojnásobil. Vyrostla mi prsa. Pak zadek a tím se srovnalo těžiště. Vše završila obří piha na nose.
Vzhledem k tomu, že si tribunál žádá jasnou odpověď, odpovím. Pokud budu přesvědčen Písmem a zdravým rozumem a ne papeži a koncily, které si tak často navzájem odporovaly. Mé svědomí odpovídá hlavně slovu Božímu. A jít proti svědomí by nebylo správné. A proto neodvolám. Nemohu. Už nemám na vybranou. Bůh mi pomoz.
Martin Luther (1483-1546) - německý teolog, kazatel a reformátor, zakladatel protestantismu (náboženského směru, který zdůrazňuje čistotu a jednoduchost křesťanského poselství a bezprostřední vztah k Bohu, tzn. že ani neuznává autoritu papeže) a jeden z prvních překladatelů Bible do svého rodného jazyka (němčiny; tehdy kacířský čin, jelikož církev uznávala jako náboženský jazyk pouze latinu, která nebyla dostupná běžnému člověku a tím jen posilovala postavení církve jakožto náboženské autority); před upálením ho zachránili jednak vlivní ochránci, druhak síla myšlenek, která dala vzniknout významnému hnutí.
[Politika menšího zla] přitahuje a vyzdvihuje slabé charaktery. Za zády osobností, které ještě mají dojem, že se "obětují", nastupují nevyhnutelně korupčníci, lidé bez koncepcí a jednoduše hlupáci. Pro ně "menší zlo" - okupační režim - není ničím přechodným, ale definitivním a nakonec vlastně jedině možným stavem. Politici "menšího zla", ať už Tiso, nebo Husák, dělají nakonec to, co chtěli odvrátit vlastníma rukama, aby nebylo ještě hůře.
PhDr. Ľubomír Lipták, DrSc. (1930-2003) - slovenský historik.
Jozef Tiso (1887-1947) - slovenský římskokatolický kněz a politik, prezident loutkového klerofašistického Slovenského štátu (1939-1945); po druhé světové válce byl odsouzen za válečné zločiny a popraven.
Reflex speciál - léto 2010 Pavel Juráček v r. 1970:
Mám nutkání věřit, že kdosi kdesi vydal rozkaz ke zničení Československa, k nenápadnému, ale důkladnému zničení této země, a že se oddíly pologramotných byrokratů horlivě pustily do práce. Bude-li někdo po letech číst noviny z tohoto času, nebude věřit svých očím. Neboť referenti, kteří se ujali našich osudů, se vůbec nenamáhají skrývat svoji vrozenou blbost a nejapnost. Dílo, na němž pracují, nemá styl. Bourají a ničí a likvidují bez rozpaků, lhostejně a systematicky, jako by přišli z jiné planety. Tvrdí, že cosi budují. V politice, v hospodářství, v kultuře, všude jsou a všude všechno ruší, všechno, co třeba nepatrně připomíná osmašedesátý rok...
Kam to však povede a kde to skončí, tato důkladná inventura vedená mstou a záští a uraženou ješitností a bolavou méněcenností těch, co vylezli z děr padesátých let, z těch nejhorších, z těch nejméně výnosných, kde čekali a čekali, až konečně přijde jejich doba?
To není ani druhá, ani třetí garnitura, to je podsvětí, odpad, svinstvo, které už si na nic nehraje a nic nepředstírá. Jenom se mstí a jenom nenávidí. Jak bude jednou Husák vysvětlovat, že mu nezbylo než se spojit se sebrankou a tvrdit, že s její pomocí vyvede zemi z obtíží?
Pavel Juráček (1935-1989) - český filmový režisér a scénárista, výrazný představitel české filmové „nové vlny“ 60. let.
(IMO trochu hysterie, která se - důsledně vzata - týká mnohem většího množství lidí, než oné "odpadní garnitury".)
Prvním z vnitropolitických kroků [k neutralizaci zpolitizované společnosti] bylo tzv. cenové moratorium. Jinak řečeno, vláda zakázala zvyšování cen základních potravin a paliv. Kola sociální korupce se začala roztáčet na plné obrátky.
Podle oficiálních údajů spotřeba masa na jednoho obyvatele vzrostla za pět let z 68,9 kg na 81,1 kg. Auta se začala prodávat bez pořadníku a počet majitelů závratně vzrostl ze 700 tisíc na 1,5 miliónu v roce 1975. V roce 1970 byly zavedeny mateřské příspěvky a postupně rostly rodinné přídavky. Jejich podíl na průměrné mzdě pro rodinu se dvěma dětmi činil 21,4 procenta, zatímco v Rakousku to bylo 10,2 procenta a ve Francii 7,2 procenta. O něco později byly zavedeny i novomanželské půjčky. Důsledkem byla postupná pacifikace odbojné společnosti, jejímž průvodním znakem byl vzestup porodnosti v letech 1971-74, později označovaný za baby-boom.
[...] Tyto obrovské přerozdělovací šarády měly i odvrácenou tvář - obrovskou vnitřní zadluženost, hospodářskou stagnaci a likvidaci životního prostředí. Počátkem osmdesátých let byly u nás emise kysličníku siřičitého pětkrát vyšší než v Německu a devětkrát než v Rakousku. Polovina vody ve vodovodních sítích neodpovídala československé normě pro dospělé.
(Myslím, že většina příslušníků generace, která pamatuje poválečnou bídu a následný vzestup úrovně, vidí jen tu "přivrácenou" tvář a vidí dnes pouze kvantitativní, nikoli kvalitativní rozdíl; kromě toho logického.)
Vládnout Čechům však [G. Husák] nepovažoval za natolik složitou záležitost, stačí prý využít jejich "národního zvyku" dobře se najíst a popít. Proto jim slíbí na každý den "litr mléka a kilo strdí", aby se starali o své a nefušovali do politického řemesla. Pár "zdivočelých intelektuálů" sice občas předvádí veřejnou exhibici svého elitářství, většina Čechů však je nevýbojná a spokojí se s málem, ale to málo musí mít jisté. A o to právě jde, to je připraven Čechům zajistit.
Čestmír Císař (1920) - český sociolog, historik a politik, jeden z protagonistů Pražského jara a reformních komunistů, po nástupu G. Husáka do čela KSČ ze strany vyloučen a perzekvován (do r. 1982 směl ještě působit jako vědecký pracovník, poté se musel až do důchodu 5 let živit jako dělník).
(Možná i proto byl G. Husák po T. G. Masarykovi nejdéle sloužícím československým prezidentem - 1975-1989. *40*)
)
