[Jakmile] začnete zakazovat knihy, začnete zakazovat civilizaci, takže bych nikdy nebyl pro zákaz Písma svatého, což byla otázka, kterou jsem nedávno dostal. I když jsem přesvědčen, že napáchá víc školy než užitku. Myslím, že Bible a taky Korán, když už jsme u toho, jsou až nebezpečně ambivalentní knihy. Ano, káží mír, jak často tvrdí, to je pravda. Ale také káží násilí. Takže vlastně záleží na tom, co vlastně hledáte, když se do nich začtete, protože přesně i to v nich najdete. A když se je rozhodnete brát doslovně, pak ano, máte omluvenku k barbarství. Ale pokud k nim přistoupíte jako k inspiračním textům, k čemuž byly nepochybně zamýšleny, můžete vstoupit do světa určité krásy a moudra. Ale musíte to doopravdy chtít a bohužel příliš mnoho lidí preferuje dogma před osvícením. Raději používají své Svaté knihy k posílení vlastních [nízkých] předsudků a potom k jejich [vnucování] všem ostatním.
Vybral jsem smířlivější citaci. Osobně taky nejsem pro zákaz oněch "svatých" knih, ale určitě pro zákaz výuky náboženství na školách, resp. nějak jinak než jako určitého filozofického směru. Dle mého je problém v tom, že se tím dává určité požehnání smyšlenkám v nich obsaženým, z nichž nejnebezpečnější je právě ta nejpodstatnější - že jde o záznam "slova Božího" a jako takový je nadřazen světským zákonům i osobním názorům zvláště jinověrců a bezvěrců (tedy se jím musí řídit bez výjimky všichni).
Ani si nemyslím, že Bible nebo Korán byly zamýšleny jako "inspirační zdroje". Dle mého se nepochybně jedná o jednoznačné sbírky neporušitelných zákonů (koneckonců máme Starý zákon, Nový zákon a de facto Pečeť zákonů). Kdybych se na to podíval podobně smířlivě (tj. bez rejpů o bláznech, fanaticích a šovinistech), viděl bych Mojžíše, Ježíše i Mohameda jako velmi schopné politiky. Mojžíš chtěl stmelit a zcivilizovat rozdrobené izraelitské kmeny a dát jim domov, za tím účelem přišel s revoluční myšlenkou jediného Boha (odkaz na vyšší moc ovšem nijak revoluční nebyl), a méně revolučními (protože velmi obvyklými myšlenkami) Vyvoleného národa a Země zaslíbené. Ježíš ale spolehlivě rozeznal, že krajní nacionalismus Starého zákona je velmi problematický a brání rozšíření osvědčeně tmelícího systému (izraelitské kmeny se povedlo spojit, sice nejen slovem, ale i mečem, ale povedlo) mezi góje (gojim), takže ho toho zbavil a předběhl dobu tím, že mnohem důsledněji rozvinul antické představy o demokracii (rovnost se týkala pouze mužů, rodáků a občanů, nikoli žen, otroků, přistěhovalců nebo cizinců) a nabídl jeden z největších ideálů, jaké kdy lidi vymysleli (všeobjímající lásku). Protože ale se samojediným "Bohem" přišel už Mojžíš, posichroval si Ježíš autoritu svou i svých myšlenek tím, že se prohlásil rovnou za "syna Božího" (což v té době nebylo neobvyklé, Židé měli za sebou egyptské zajetí a tehdy byli pod římskou okupací, tedy měly zkušenost s min. 2 kulturami, kde se vládci prohlašovali za potomky bohů nebo přímo za bohy). Ani mučednická smrt není nic neobvyklého, tehdy dokonce ani ukřižováním. A nakonec Mohamed, když viděl úspěch nového náboženství a že se šíří především na Západ, kde likviduje původní náboženské kulty, nabídl stejný systém ve verzi pro Araby. Ale pamětliv Ježíšova osudu, vystupoval skromněji - sice jako "Pečeť proroků", ale pořád jen jako syn lidský.
Jsem ochoten uznat i to, že zvláště Ježíšovy myšlenky jsou "velké", ale co s nimi, když křesťané za 2000 prokázali jejich papírovost a i když se na ně odvolávají, nepřiznaně je považují za přikázání pro slabochy. Rádi se taktéž obhajují tím, že fašisté a komunisté mají na triku mnohem víc obětí než kdy oni, ale v Desateru pro jejich obhajobu oporu nenajdete. I kdybych odhlédl od toho, že oběti fašismu a komunismu jsou lépe zdokumentované a že fašisté a komunisté měli techniku na zabíjení ve velkém, při součtu obětí potírání prapůvodních evropských pohanských kultů, křížových výprav, inkvizice, španělské reconquisty i conquist, kolonizací, náboženských válek (hlavně proti protestantům) a středověkých protižidovských pogromů (křesťané přece obviňují Židy z bohovraždy a ještě si to podle nich na sebe vzali dobrovolně, ba i dědičně: "A odpověděv všecken lid, řekl: Krev jeho na nás i na naše dítky." - Matouš 27.25)... bych došel k tolika výjimkám, že bych to mohl těžko považovat za potvrzení zcela jednoznačného pravidla (příkazu): "Nezabiješ."
Mimochodem ta veleslavínská čeština je nádhera: "A když bys se modlil, nebývej jako pokrytci. Obyčej zajisté mají, v školách a na úhlech ulic stojíce, modliti se, aby byli vidíni od lidí. Amen pravím vám, žeť mají odplatu svou. / Ale ty když bys se modlil, vejdi do pokojíka svého, a zavra dvéře své, modliž se Otci svému, kterýž jest v skrytě, a Otec tvůj, kterýž vidí v skrytě, odplatí tobě zjevně."
)
