Reflex speciál - léto 2010
Bohumil Pečinka:

Prvním z vnitropolitických kroků [k neutralizaci zpolitizované společnosti] bylo tzv. cenové moratorium. Jinak řečeno, vláda zakázala zvyšování cen základních potravin a paliv. Kola sociální korupce se začala roztáčet na plné obrátky.

Podle oficiálních údajů spotřeba masa na jednoho obyvatele vzrostla za pět let z 68,9 kg na 81,1 kg. Auta se začala prodávat bez pořadníku a počet majitelů závratně vzrostl ze 700 tisíc na 1,5 miliónu v roce 1975. V roce 1970 byly zavedeny mateřské příspěvky a postupně rostly rodinné přídavky. Jejich podíl na průměrné mzdě pro rodinu se dvěma dětmi činil 21,4 procenta, zatímco v Rakousku to bylo 10,2 procenta a ve Francii 7,2 procenta. O něco později byly zavedeny i novomanželské půjčky. Důsledkem byla postupná pacifikace odbojné společnosti, jejímž průvodním znakem byl vzestup porodnosti v letech 1971-74, později označovaný za baby-boom.

[...] Tyto obrovské přerozdělovací šarády měly i odvrácenou tvář - obrovskou vnitřní zadluženost, hospodářskou stagnaci a likvidaci životního prostředí. Počátkem osmdesátých let byly u nás emise kysličníku siřičitého pětkrát vyšší než v Německu a devětkrát než v Rakousku. Polovina vody ve vodovodních sítích neodpovídala československé normě pro dospělé.

(Myslím, že většina příslušníků generace, která pamatuje poválečnou bídu a následný vzestup úrovně, vidí jen tu "přivrácenou" tvář a vidí dnes pouze kvantitativní, nikoli kvalitativní rozdíl; kromě toho logického.)