Reflex speciál - léto 2010
Bohumil Pečinka:

Už o pár měsíců později se ukázalo, že Husák chce být především vzorným nastolovatelem nového pořádku. Z jeho popudu už v květnu a červnu 1969 zanikla do té doby ještě polosvobodná média nebo v nich začaly obrovské personální čistky. [...] Jestliže v době masového teroru v padesátých letech platilo komunistické heslo "Kdo nejde s námi, jde proti nám", přinesl Husák odlišnou politickou koncepci, kterou lze shrnout do sloganu: "Kdo nejde proti nám, jde s námi".

Bohumil Pečinka (1967) - český politický komentátor, publicista a spisovatel.

Reflex speciál - léto 2010
Zdeněk Doskočil:

[V roce 1969 mnozí] uvěřili, že nový vládce dokáže být Sovětům rovnocenným partnerem a něco z reforem zachrání. V zákulisí je o tom přesvědčoval [Milan] Hübl. Hodně osobností vidělo ve slovenském politikovi menší zlo. Husák byl nakonec zvolen do úřadu jednoznačnou většinou hlasy konzervativců, realistů i převážné části reformistů.

PhDr. Zdeněk Doskočil, Ph.D. (1978) - český historik.
Milan Hübl (1927-1989) - český historik, publicista a politik; navzdory podpoře kandidatury G. Husáka byl po jeho zvolení prvním tajemníkem KSČ zbaven všech funkcí a poté ze strany vyloučen; po postupu G. Husáka na nejvyšší post - generálního tajemníka - byl na 5 let uvězněn; po propuštění přešel do opozice (disentu; mj. signatář Charty 77).

("Vládcem" se myslí první, resp. generální tajemník KSČ, G. Husák se prezidentem stal až v r. 1975.)

Reflex speciál - léto 2010
Gustáv Husák na konci 50. let:

Hovorím si každý deň, musím byť trpezlivý, čekať, veriť, že sa moja vec vyrieší. Ale ľudské sily majú hranice. Deväť rokov väzenia, aké som ja zažil, zvlášť keď je človek istý, že bol odsúdený nevinne, justičným omylom, šesť rokov izolácie a samoväzby a mnoho iných okolností, ktoré mi tie roky väzenie zvlášť zhoršovali, to všetko nutne ruinuje každý nervový systém, vážne podlomí zdravotný stav.

(Vzpomeňte si, že poslední komunistický prezident byl původem Slovák. Ve vězení ale určitě nezískal empatii, naopak spíš věděl moc dobře, co s jeho pozdějšími odpůrci udělá věznění. Pokud si stejně jako L. Brožová-Polednová nemyslel, že zatímco on seděl nevinně, svoje odpůrce nechal pozavírat právem.)

Reflex speciál - léto 2010
Ferdinand Peroutka:

Laco Novomeský jako všichni komunističtí básníci byl statečnější na papíře než v životě: [v r. 1954 se pokorně] přiznal ke všemu, co vláda žádala. Ale potom přišel na řadu [Gustáv] Husák a s ním, zdá se, se objevil ten zjev, kterému se říká muž. Je to velmi vzácná událost, že před komunistickým soudem se objeví někdo, kdo se odmítne přiznat, že spáchal ony nesmysly, jejichž seznam mu vláda předloží na kusu papíru… Za tuto tvrdohlavost byl Husák odsouzen k nejtěžšímu trestu ze všech, k doživotnímu žaláři.

Ferdinand Peroutka (1895-1978) - český spisovatel, dramatik a publicista.
Laco Novomeský (1904-1976) - slovenský básník, publicista a politik.

(G. Husák byl propuštěn na amnestii v r. 1960. Komunističtí historici zamlčovali nejen politické procesy, ale i toto extempore. Když vezmu v úvahu, jak skončily oběti politických procesů 50. let, je zázrak, že G. Husák je nejen přežil, ale znovu se vydrápal nahoru, ba úplně nejvýš.)

Reflex speciál - léto 2010
.
Milada Horáková:
Je mi těžko nalézt vývody na svoji obhajobu, protože i teď musím přiznat, že jsem své činy dělala vědomě. Trvám na svém přesvědčení, a to proto, že jsem se opírala o stanovisko a informace osob, které mi byly autoritou, a to v první řadě o oba prezidenty Československé republiky, T. G. Masaryka a dr. Edvarda Beneše, kteří na mne působili během celého mého života. [...]

Zora Dvořáková:
Ačkoli Milada Horáková měla za sebou čtyři měsíce vazby a velké množství výslechů, její závěrečná odpověď byla spíše přednáškou o pluralitní demokracii a svobodných volbách než doznáním zdeptaného vězně. Pro vyšetřovatele to musela být rozčilující chvíle, když místo pokorného doznání viny se mu dostávalo poučení, co je totalitní a co je politická svoboda. [...]

Milada Horáková:
Tento boj jsem prohrála, odcházím čestně. Miluji tuto zem, miluji tento lid. Budujte mu blahobyt. Odcházím bez nenávisti k vám. Přeji vám to nejlepší, přeji vám...

Zora Dvořáková (1934) - česká historička.

(Poslední citace jsou údajná poslední slova Horákové. Údajná proto, že jsou v příkrém rozporu s hysterií kolem propuštění stářím a nemocemi sešlé Ludmily Brožové-Polednové. Za všechny, kteří si neuvědomují, že klín se nevytlouká klínem, spravedlnost se nenaplňuje hysterickými výkřiky těch, kteří nebyli ani u toho, ani kauzu nevyšetřovali - a představte si tyto hysteriky ve zjitřené době 5 let po 2. světové válce - a že Brožové-Polednové muselo být nade vší pochybnost prokázáno, že úmyslně poslala na smrt zjevně nevinného člověka: Česká justice plivla na oběti komunismu.)

Reflex speciál - léto 2010
Milada Horáková:

Masaryk nám odkázal pravdu a poctivost, nejde nám jen zalepit oči polopravdou, nějakou goebbelsovskou propagandou... Náš socialismus je vyjádřitelný třemi větami:
1. V tomto státě se svoboda jednoho nebude budovat na útisku druhého.
2. Blahobyt jednoho nenecháme vyrůstat z nouze druhého.
3. Nikdo nebude živ z námahy a práce druhých...
Naším duchovním vůdcem byl a je T. G. Masaryk, tento Evropan a velký člověk. Vzdát se jeho myšlenek a zásad znamenalo by ztratit sebe sama.

(Pro mě další důkaz, že levicové myšlenky - především bod 2 a 3 - tehdejší dobu významně formovaly, když je čtu i u přesvědčené antikomunistky a jedné z nejznámějších obětí komunistického teroru 50. let.)

Reflex speciál - léto 2010
Petr Sokol:

Feierabend [...] získal volitelné místo na kandidátce strany ve středních Čechách, ale kandidatury se před volbami nakonec vzdal, protože chtěl ubrat sílu komunistickým útokům na něj a jeho prostřednictvím na národní socialisty. Zapojil se však o to výrazněji do předvolební agitace a oslovil tisíce agrárnických voličů. Přes takto získané venkovské hlasy ale národní socialisté ve volbách 1946 hladce prohráli s komunisty. Cesta k Únoru byla otevřená. Zvlášť když ani u národních socialistů všichni nedbali na Feierabendova varování před blížící se komunizací země.

(Z toho důvodu se mi taky nelíbí snahy interpretovat únorový převrat jako puč, což je dle definice "násilný politický převrat uskutečněný malou skupinou osob".)

Reflex speciál - léto 2010
Petr Sokol:

[Feierabend jako exilový ministr] financí nelibě nesl, že československá vláda, a zejména Beneš začali v mezinárodních otázkách ustupovat Sovětům, kteří odmítali myšlenky na užší spolupráci středoevropských států nebo plán na vytvoření československo-polské konfederace. Za velmi špatný krok označoval Feierabend uzavření sovětsko-československé spojenecké smlouvy v prosinci 1943, kterou Beneš podepsal proti vůli Britů - hostitelů jeho exilu. Navíc na dvacet let, k čemuž neměl oprávnění.

(Řeč je samozřejmě o dr. Edvardu Benešovi, prezidentovi, tehdy exilovému.

Chápu, že je třeba spoustu historických faktů, poznamenaných komunistickým náhledem, revidovat, ale zrovna tahle pasáž dokazuje, jak složité byly tehdejší volby - ať se o sovětských komunistech tehdy vědělo cokoli, faktem bylo, že nikoli oni, ale demokratický Západ nás nacistickému Německu předhodil bez skrupulí a Britové exilovou vládu uznali až v r. 1940, tedy v době, když už sami byli ve válce s nacisty.)

Reflex speciál - léto 2010
Petr Sokol:

Vládě [v r. 1938] připadl nevděčný úkol naplňovat mnichovskou dohodu, jak ji pro Československo dohodly západní velmoci s Hitlerem a Mussolinim. [Ladislav] Feierabend byl ve své vládní funkci svědkem toho, jak Francie s Británií v pomnichovském období nedodržely ani malé záruky dané okleštěnému Československu a daly ho plně všanc nacistickému Německu. Československo se potýkalo s nekompaktním územím, přílivem uprchlíků a neustálým tlakem Německa. Vláda přesto věřila, že opatrnou politikou může udržet aspoň tuto formu státní samostatnosti. K tomu měla přispět i výměna v čele vlády, kdy 1. listopadu 1938 generála Syrového nahradil ostřílený agrární politik Rudolf Beran.

Beranova vláda přiznala pod tlakem separatistických snah autonomii Slovákům i obyvatelům Podkarpatské Rusi, přejmenovala stát na Česko-Slovensko a fakticky ho federalizovala. Ani to nestačilo a slovenští luďáci stát v koordinaci s Hitlerem v březnu 1939 úplně rozbili a nacisté následně okupovali zbytek českých zemí, kde vyhlásili Protektorát Čechy a Morava.

V okamžiku okupace prezident Hácha do čela vlády jmenoval bývalého legionáře, generála Aloise Eliáše. Feierabend chtěl při té příležitosti z vlády odejít, ale po dlouhém přemlouvání budoucího ministra i dalších politiků nominaci do vlády přijal. [...] Jak řekl Feierabendovi před jmenováním premiér Eliáš, protektorátní vláda musí chránit národ před likvidací a zabraňovat demoralizaci a to si vyžádá určitou spolupráci s Němci. Bude to spolupráce nechtěná a odporná, ale podle Eliáše nebylo v dané národní situaci vyhnutí.

PhDr. Petr Sokol (1974) - český politolog a publicista.
Benito Mussolini (1883-1945) - známý i jako (il) Duce ("vůdce"), italský politik a diktátor, spoluideolog a průkopník fašismu; na konci druhé světové války byl na útěku zastřelen italskými partyzány a jeho mrtvé tělo (spolu s mrtvolou jeho milenky a dalších vysoce postavených fašistů) veřejně vystaveno pověšením za nohy na trám.
JUDr. Ladislav Karel Feierabend (1891-1969) - český politik, ministr ve vládách pomnichovské druhé republiky, ministr ve vládě Protektorátu Čechy a Morava, člen vedení domácího protinacistického odboje, po útěku před gestapem ministr exilové londýnské vlády za druhé světové války a po poúnorové emigraci v r. 1948 představitel agrární strany ve USA (zemřel ale v Rakousku).
"Agrární strana" - Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu, významná česká a československá konzervativní strana; rozpuštěna v r. 1938, po r. 1945 byla na popud komunistů zakázána.
Jan Syrový (1888-1970) - československý národní hrdina, člen a velitel Československých legií v Rusku a krátce předseda československé vlády v období po Mnichovské dohodě; za to byl po válce odsouzen k 20 letům vězení za vlastizradu, ačkoli se hájil, že jako voják pouze plnil příkazy nadřízených (v jeho případě prezidenta Emila Háchy); propuštěn byl při amnestii v r. 1960; do odchodu do důchodu (1967) se musel živit jako noční hlídač; vzhledem k tomu, že proces s ním byl zpolitizovaný jen do jisté míry (spadá do období před únorovým převratem), nebyl dosud zcela rehabilitován.
Rudolf Beran (1887-1954) - český politik, ministerský předseda v době druhé republiky; v době protektorátu byl zatčen a uvězněn gestapem pro podezření z podpory odboje, později byl ale z vězení propuštěn; krátce po válce byl ale zatčen znovu, tentokrát českou policií a v r. 1947 v politickém procesu odsouzen k 20 letům vězení za "protinárodní" činnost; zemřel ve věznici Leopoldov.
Podkarpatská Rus - domov východoslovanského etnika Rusínů; jedno ze čtyř (a nejvýchodnější) samosprávných částí Československa v l. 1919-1939; na několik březnových dní v r. 1939 vyhlásila samostatnost, poté byla obsazena maďarskými fašisty; po osvobození Rudou armádou a ovládnutí území místními komunisty, kteří si přáli připojení k Sovětskému svazu, Československo území odstoupilo SSSR; po odtržení Ukrajiny v r. 1991 zůstalo jednou z jejích administrativních jednotek (Zakarpatská oblast).
"Luďáci“ - Hlinkova slovenská ľudová strana, slovenská pravicová strana, která prosazovala osamostatnění Slovenska, čehož formálně dosáhla v období 1939-1945 založením loutkového klerofašistického Slovenského štátu.
Emil Hácha (1872-1945) - kontroverzní pomnichovský a protektorátní český prezident; těsně po válce byl těžce nemocný zatčen a převezen do vězeňské nemocnice na Pankráci, kde krátce nato zemřel.
Alois Eliáš (1890-1942) - český voják, politik, hrdina domácího odboje za druhé světové války a předseda protektorátní vlády mezi léty 1939 a 1941; za svou odbojovou činnost byl nacisty jako jediný premiér okupovaného státu popraven.

Reflex speciál - léto 2010
Karel Pacner:

Konzervativcům skýtal Hitler záruku tvrdé ruky, rozbití demokracie - tolik vzdálené myšlení většiny Němců - a likvidaci socialismu. Levice udělala chybu, když nacistického vůdce nebrala vážně, a dělnictvo zastrašila [hospodářská] krize. Nacistický vůdce vábil i příslibem, že vytvoří z Německa velmoc, jež zavládne Evropě.

[...] Koncem února 1933 se Hitler a Göring setkali s vlivnými podnikateli v čele s Gustavem Kruppem, šéfem největšího ocelářského podniku. Nacisté jim slíbili volnost podnikání a omezení odborů, vyloučili ekonomické experimenty a nabídli možnost zlikvidovat komunisty v příštích volbách.

[...] Inscenace stranických sjezdů NSDAP je dodnes čítankovou ukázkou zvládnutého politického marketingu.

[...] Na 100 tisíc lidí nahnali esamani v prvních měsících [roku 1933] do vězení a provizorních koncentráků. Intelektuálové, úředníci, podnikatelé, profesoři a umělci čekali, že ze zahraničí přijdou protesty proti těmto pogromům - ty se však objevovaly jenom v omezené míře. Zprávy z třetí říše zněly příliš fantasticky a Goebbelsova propagandistická mašinérie represe zpochybňovala, vykreslovala zemi v růžových barvách. Svět nemohl pochopit, že Německo - stát, z něhož vzešlo tolik myslitelů, umělců, vědců a vynálezců - by mohl klesnout tak hluboko.

[...] V polovině srpna se konal plebiscit, jenž měl Vůdcovy diktátorské pravomoci posvětit. S vyzdvižením Hitlera, jemuž nyní náležel titul "Vůdce a říšský kancléř", souhlasilo 89,9 procenta Němců, kteří přišli k urnám.

Ing. Karel Pacner (1936) - český publicista, novinář a spisovatel.
Hermann Göring (1893-1946) - německý politik, armádní velitel a přední člen nacistické strany, po druhé světové válce byl v Norimberském procesu shledán vinným ze zločinů proti lidskosti a odsouzen k smrti oběšením, ale noc před popravou spáchal sebevraždu.
NSDAP (Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei) - německá nacistická strana, v jejíž čele stál Adolf Hitler.
"esamani" - příslušníci SA, Sturmabteilung, paramilitantní "úderné jednotky" NSDAP. V době převzetí moci nacisty byla jejich úloha potlačena (mj. čistkou mezi jejich veliteli) na úkor Hitlerovi oddanějším jednotkám SS.
Joseph Goebbels (1897-1945) - německý politik a Říšský ministr propagandy v nacistickém Německu (1933-1945), jeden z nejoddanějších Hitlerových spolupracovníků. Se svou manželkou Magdou (která předtím otrávila jejich 6 dětí) spáchal sebevraždu v době dobývání Berlína Rudou armádou, den po sebevraždě Adolfa Hitlera a jeho manželky Evy Braunové.

(To jen, jestli si někdo myslí, že populismus krajně pravicových stran typu Dělnické strany je nějakou novinkou. *63**21*)