Reflex 15 / 2010
David Černý:

Pořád mě překvapují lidé, intelektuálové, dalo by se jim říkat elita národa, kteří tvrdí, že je politika nezajímá. Zeptám se jich, zda chodí k volbám, a tihle lidi, kteří zažili totáč, mi odpovídají, že nepůjdou volit, protože jejich hlas stejně nic nezmůže. Chápu, že se alternativa těžko hledá. I mně se o minulých senátních volbách stalo poté, co jsem v prvním kole odvolil zelený, že mi nezbyla žádná alternativa. I když jsem v podstatě pravicový volič, u nás na Praze 5 je ODS prakticky Jančík, a protože proti kandidoval socan, volit vlastně ani nešlo. [...] Když se kouknu dvacet let zpátky, mám pocit, že je to naprosto nejhorší období, do kterého se ČR dostala. Většina politiků je naprosto nedůvěryhodných. Jenže když půjde k volbám jen těch 13% bolševiků, vyhrajou to na plný čáře. Navíc vlastně ani nevím, co je horší - jestli když vyhrajou socani, nebo ODS. Když se kouknu na západ od našich hranic, tam se o politiku stará asi třetina lidí, tady podle některých průzkumů jen asi 10 procent. Když přijedeš do Londýna a dojdeš na Downing Street, je tam každý druhý den demonstrace. Masí se to! A pokud se tam nějaký politik proviní proti slušným mravům, partaj se ho zbaví. Ale tady nic. Žijeme v naprostým hnoji. A hodně mě irituje, že se tomu pomalu přestávám divit! Potisící zopakuju, že nejde o to, zda se starám o politiku. Ale přece žiju v nějakém společenství a platím daně, a když se pak podívám na to naše JZD, a je to pěknej prasečinec, pořád chci vědět, kam ty prachy jdou! Proč si za mé peníze, které zaplatím na daních, má nějaký premiér kupovat vilu v Toskánsku? Nebo proč se kupují pandury za několikanásobek běžné ceny? Je to jedno velké hokynářství!

David Černý (1967) - český sochař, proslulý kontroverzními plastikami (především instalace Entropa v době českého předsednictví EU v r. 2009).

(K tomu stávkování - mám dojem, že si Černý rejpnul do Francie, když ji na té Entropě přelepil nápisem: "Stávka!"

Byť oprávněně - tam se stávkuje i proti stávkám. *40**3*)

Reflex 15 / 2010
Mojmír Hampl:

[Pár] postřehů pro všechny, kteří mají teprve před sebou své velké procitnutí z iluze o západních zemích Evropské unie jako automatu na kvalitní diskusi.

1. V Evropské unii se projevují nesmírně silně národní zájmy jednotlivých zemí, primárně těch velkých. Kdo to nepochopil, nepochopil nic.

2. Mnoho velkých zemí EU se nevymanilo dodnes ze svých "neokoloniálních instinktů" a snahy řídit svět. Proto mají zájem uzurpovat často hlas celé EU, aby prostřednictvím tzv. jednotné pozice mohly ve světě prodat svou národní prioritu jako "vůli půl miliardy Evropanů". Zejména Francie v tom exceluje.

3. Existuje systematická snaha zemí odvádět pozornost od vlastní neupravené zahrádky k nekonečným diskusím o sousedově zahrádce či zahrádce globální.

4. Hrou na jistotu je pak soustředění na mnohaleté vzdálené plány, přesto nebo právě proto, že je tak těžké řešit bolavé problémy dnes nebo zítra. To vše řízeno evropskými politickými superhvězdami, které mají vždy dost dobrých rad a kázání pro všechny tržní hráče, přičemž nejsou v průměru schopny zvládnout ani to, za co naopak samy zodpovídají zcela - tedy hospodaření svých národních rozpočtů.

Mojmír Hampl (1975) - český analytik a ekonom, viceguvernér České národní banky.

Gorillácké diskuse o reality shows
.
Diesel: Jakmile se [...] slovenská milionářka Nora Mojsejová, která byla první hostitelkou [cooking show Čápi s mákem], postavila ke své "komunistické pánvi", začala sekat "palacinky" a hláškovat jak Bruce Willis na vrcholu kariéry ("Takové palacinky by Iveta [Bartošová] nezvládla ani kdyby si ruce spřelámala"), bylo jasné, že kdo vydržel, bude valit oči na drát. A valil. Nora totiž nezklamala a předvedla své typické dusno, jaké už před lety zvládla vyrobit na počkání při natáčení Mojsejovců. Málem vyhodila štáb a nakonec oznámila, že v dalších dílech ji zastoupí Eva Máziková, protože ona má rodinné problémy (rozvádí se a má to s Braněm Mojsejem těžké). Hostům k tomu naservírovala náročné menu včetně nevydařených palačinek s mascarpone, tuhé flákoty jako předkrmu a těstovin s mušlemi z pytlíku. Přesto si v rámci slušnosti ostatních (nebo přetvářky) odnesla solidní počet bodů, který stanovil laťku pro další díly. Těžko ale čekat, že by mohly ten první s Norou Mojsejovou, královnou všech osin v zadku, překonat.

Samanta: Mojsejová vařila..., ale s tak vzteklým výrazem v ksichtě, že jsem čekala, že něco rozfláká v té kuchyni.... no nakonec se jí podařil ten krém co si předchystala /mascarpone s čímsi/ vylít do lednice - a říkala, že to je teda průser..., co teď? A ten kameraman nebo kdo jí říká - tak to utřete, ne? :-DD A ona prý - neee..., to musí ona.... služka... :-)))
barth: A co když ten krém taky předchystala ta služka? :))
Samanta: Nene, to tam kvedlala sama...:-))

°_m-M-m_°: Podle mě to odtajněné bodování je chyba. V Prostřeno, kde se boduje tajně, si lidi do kamery dovolí být upřímní a kritičtí (nebo někdy i taktičtí), tady si sice myslí své a už se těší, až od Nory konečně vypadnou a to její menu jim doma skončí v míse, ale při bodování, kde se jí dívají do očí, jí s úsměvem dají skoro nejvyšší známku, protože se asi bojí, že by jim už jinak jednu flákla.
Samanta:: Ale zase v tom byl určitý zábavný prvek - host sedí, má bodovat, a ona si stoupne naproti němu a dá ruce v bok... To bych chtěla vidět toho odvážlivce, kdo by dal třeba 3 body... :-)))

Marika: Celkový dojem z pořadu [Čápi s mákem] - trapnost nad trapnost, po patnácit minutách červenání jsem šla raději na facebook

barth: Onehdy se mi podařilo zkouknout v repríze díl Prostřeno s paní Lídou "tohle do huby nevemu" nebo "rači sem si přinesla baketu" a ta byla naprosto dokonalá :)))
Macík: musím přiznat, že paní Lída mne baví nejvíc...ty její hlášky :-)))...v prostřeno mne zaujala už při servírovaní, když do placu hodila kupu příborů...
barth: Mě na tom hlavně zaujalo to, jak nedojedené porce smetla i s brokolicí, která měla původně zřejmě dekorativní účel, do jednoho hrnce i s rozmočeným ubrouskem, kterým to stírala, s prohlášením, že to děti dojedí :))) To musel být super eintopf :-)

Rob: Kdyby [Gorilla] informovala jen o filmech, tak bych sem nechodil. Je to zkrátka web o televizní tvorbě a je jen dobře, že to není omezeno na určitý žánr, protože by tim přišli o hromadu čtenářů. Já sem třeba chodím pro informace ohledně Česko Slovensko má talent a nově také k Čápům s mákem, které považuji za geniální marketing Primy. Dříve to byli VyVolení a další, pořady které [zdejší filmoví fanouškové nemají] rádi, zase hromada lidí žere. Webů o filmech je mraky a článků tady taky dost. Přesto nekafrám, aby se víc psalo o reality show. Takže uznávejte také vkus a názory jiných, protože mi přijdete jako egoistický hovada, vážení ;-)
Lukáš Franta: O reality show píšeme, protože je máme rádi a na rovinu, bez nich by asi gorilla neexistovala - vznikla v době, kdy začala popularita reality show růst, začala vznikat mediální partnerství a já jsem si zavčasu uvědomil, že pokud chci psát o těchto pořadech nezávisle, aniž by mi to někdo cenzuroval, musím si založit svůj web. Pokud chce někdo ohrnovat nad reality show nos, aniž by pořádně věděl, o čem jsou, pak doporučuju spíš Moviezone a Civala.
(Vida, jak si s uremcanými filmovými fanoušky poradili sami Gorilláci. Jinak se též připojuji k těm, kteří na Gorillu chodí primárně kvůli článkům o RS. Což ale neznamená, že se občas nezačtu do jiné rubriky, speciálně Žebříčky mě často pobaví. Kupodivu mi stojí... ehm, ehm... za shlédnutí i Sexy herečky. *49**3**3*)

Diesel: Dnes večer začíná druhé kolo podzimního souboje Nova vs Prima. Nova vytáhne do boje s dalším dílem Talentmánie, čímž odstartuje pětidenní maraton sestřihů z castingů. Proč se k němu odhodlala těžko říct, [jednou z možností je, že na] Nově dělají svá rozhodnutí na základě losovaní tamní uklízečky Hovězákové. Pro tuto variantu mluví nedělní zahajovací přenos. Uklízečka podle našich informací vystupuje na veřejnosti pod pseudonymem Vít Pokorný.
(Ano, jsem ve skluzu, ale to především proto, abych odolal pokušení se zapojit do diskuse, tzn. vyvolávat flamewary. Důkazem je, jak lehce diskutující překonali nájezd filmových fanoušků; se mnou by z toho byl kilometr dlouhej flamewar a to bych vůbec nemusel použít slovo "hovado". Nebo kdybych si zaryl, že už je trapné rytí do Pokorného a jakoby údiv, co tam ještě dělá... Pokorný dělá čísla a dokud je bude dělat, tak na Nově bude sedět. A nemusí ho zajímat názory "odborníků", kteří čísla nedělají, jen si myslí, že by je dělali, protože oni to umí všechno líp, bo nakoukali spoustu práce, která ani není jejich. *369**3*)

Veronika: Nevíte někdo náhodou, jak dlouho [mají Čápi s mákem] běžet? Nechce se mi hledat... Jen jestli je to jednorázovka a po téhle skvadře to skončí, nebo ještě naverbujou další chudáky „celebrity“ - třeba pro změnu chlapy... Kdyby to pokračovalo ve stejném duchu, tak takové tvrdé jádro typu Pomeje, Rosenberg, Rytmus, Braňo od Nory, to celé doplněno několika marginálními magory, to by mohlo být zajímavé.
(A bude se to jmenovat Capi s mákem, ne? *66**3* Rytmusa jsem si musel najít, je to slovenský raper, vlastním jménem Patrik Vrbovský.)

Macík: ...tak […to líbání] ...to je prostě pražská specialita :-))) tam se volíbávají všici...zprava, zleva, to je fuk...jak tě z dálky zmerčí, tak se k tobě ženou s našpulenou papulou a vítají tě jednoduše hudlanem :-))) ...já to zažívám každý týden, když přijedu do Prahy...víš, jak jsem po takové vítačce voslintaná ???... a ještě repete při loučení :-))
Samanta: Jedna moje postarší teta to má taky ve zvyku - jak tě zmerčí na ulici, hned bouřlivé vítání, líbání, a takto se "zdravila" s mou sestřenicí, která měla na uších klipsy, to jí popadalo na zem, tak to sebrala, nasadila a za pět minut už se zase loučily, opět líbaly, a zase ty klipsy popadaly.....:-DD
Veronika: No to se nesmí líbat až za uši. To je nějaká moc vášnivá tetička, tohleto...
Samanta: To je zvyk, který nesnáším, a to spočívá v tom, že si tě oběma rukama přitáhne za hlavu, abys jí neucukl.... :-D

http://www.gorilla.cz/article/televize/reality-show

Reflex 15 / 2010
Jan Jandourek:

[Václav] Klaus je představitelem takzvané pastýřské moci. Ta má jednu zvláštnost - vykonává se nad stádem. V čele stáda stojí pastýř, shromažďuje rozptýlené ovečky, laskavě k nim promlouvá, odhání vlky stále bdí.

K typu pastýřské moci patří, že pastýř věnuje svou moc každému členu stáda individuálně. A tak pásl, odháněl vlky a úchylkáře a schizmatiky a učil lid s takovou láskou a intenzitou, až se tím lidé začínali trochu dusit. Upřímně řečeno, neustále sledovat vytahování obočí jde víc na nervy než sledovat vztyčené prostředníčky. Nejde o globální oteplování a Lisabonskou smlouvu, to by se dalo snadno skousnout. Potíž je v tom, že lidem vadí, když je má někdo za méněcenné a dává jim to pořád najevo. A těm s pamětí vadí, když někdo vytahuje Dalíka, jistě strašného, a zapomíná na kreatury, jimiž se obklopil Klaus a které straší v ODS k její škodě dodnes.

Reflex 15 / 2010
Jan Jandourek:

Topolánek je teď něco jako obětní kozel, na kterého ve starověku naložili hříchy obce a pak ho kamením hnali do pouště. Až takovou palbu si Topolánek nezaslouží. Bývalému předsedovi ODS země vděčí především za dvě věci: jednak za průzračnou zahraniční politiku, jednal za to, co tak nenávidí Klaus a klausovci - "rozkročení" občanských demokratů.

Mirek Topolánek zaujímal jasné postoje, pokud šlo o vztah k USA, americkému radaru nebo pokud jde o podporu Izraele. Dokázal překročit stín ODS a s výhradami se postavit za Lisabonskou smlouvu. O její obsah ani tolik nejde, je spíše zábavné, jak konzervativci málo důvěřují tomu, že společnost žije svým vlastním životem, a pak se bojí nějakého kusu papíru. Mnoho povyku pro nic.

[...] Topolánek udělal samozřejmě i jasné zahraničněpolitické chyby. Neměl se pouštět do exkursů v angličtině a označovat americké pokusy brzdit krizi za “cestu do pekel” a odpustit si hodnocení prezidentského kandidáta Obamy. Předsednictví Unie však bylo Topolánkovou hvězdnou hodinou, což neunesl Jiří Paroubek.

Topolánek se dokázal za některé věci postavit, i když věděl, že si většina občanů myslí něco jiného, což je rozdíl mezi státníkem a politikem. Totéž se týká způsobu, jak Topolánek sestavil svou druhou vládu. Že bude stát na křehké většině získané neprůhledným způsobem, byl od začátku experiment s nejasným výsledkem. Jenže právě tím, co udělal, učinil Topolánek ODS volitelnou pro lidi, kteří si dosud vybírali malé pravicové strany, pokud nějaké byly k dispozici. ODS nikdy nebude mít 51 procent, bude vždy vládnout koaličně. Přinejmenším jeden, ale spíše dva koaliční partneři budou vždy z hlediska ortodoxních ódéesáků podezřelí. Zatím ale nikdo nevymyslel žádný jiný způsob. Obětovat na pár let dostavbu nějaké jaderné elektrárny a přistoupit na vratné lahve by nebyla příliš vysoká cena. Zabránit Paroubkovi dostat se k moci je dost velká hodnota, i kdyby měl být přijat zákon, že se chřástal polní zasloužil o stát.

Chřástal polní - drobný pták, primární i sekundární konzument drobných bezobratlých živočichů a částí rostlin v lučních a polních ekosystémech. Hospodářsky je bezvýznamný, z kulturního hlediska jde však o význačný druh.

Reflex 15 / 2010
Jiří X. Doležal:

Násilníci ze Slovanského svazu a dalších ruských neonacistických organizací provádějí nejen teroristické útoky, ale vykonávají i vraždy s rasovým podtextem: Devatenáctého června 2004 byl zavražděn Nikolaj Girenko, antifašistický a antirasistický nevládní aktivista, 13. listopadu 2005 byl v Petrohradě zavražděn bojovníky Slovanského svazu antifašistický punkový zpěvák Timur Kacharava, 16. dubna 2006 zabila v Moskvě skupina neonacistů antifašistického punkového hudebníka Alexandra Rjuhina, 21. 3. 2003 ruští neonacisté ubili pětiletou romskou holčičku Nilufar [Sangboevovou], v říjnu 2007 neonacisté ze Slovanského svazu zajali dva Čečence, jednomu z nich uřízli nožem hlavu a druhého zastřelili...

(Právě proto mě mnohem více znepokojuje růst ultrapravicového hnutí u nás než rostoucí islámská komunita.)

Reflex 15 / 2010
Martin Laryš:

Samotní ruští ultrapravicoví skinheadi nemají žádnou společnou propracovanou ideologii, spojuje je touha "bojovat proti nepřátelům", kdy sami sebe považují za "vojáky rasová války", v níž bílá rasa buď zvítězí, nebo zahyne. Ideologická mixáž vypjatého ruského nacionalismu, panárijského rasismu a neonacismu byla zčásti usměrněna "teoretikem" ruských ultrapravicových skinheadů, vystupujícím pod pseudonymem Salazar, autorem dogmatického pamfletu Abeceda slovanských skinheads, kde se píše: "Ruské skinheadské hnutí je poněkud odlišné od západního. Slouží jako prostředek k vytvoření jediné všeruské skinheadské ideologie. Skinheadi jsou vojáci své rasy a národa - bílí vojáci. Slouží jako předvoj rasového boje, každý den bojují za budoucnost bílé rasy a štěstí svého národa. Být pravým skinheadem znamená být patriotem svého národa. Pravý skinhead musí všemi svými činy napomáhat obraně lidí přináležejících k bílé evropské rase. Ruský skinhead musí v prvé řadě chránit a bránit lidi přináležející k jednomu slovanskému bratrstvu ruských národů - Rusů, Ukrajinců a Bělorusů. V souladu s tím je důležité chovat se přátelsky ke všem slovanským národnostem Evropy a bílým národům evropského původu."

Martin Laryš (?) - český analytik a politolog se zaměřením na postsovětské republiky.

Reflex 15 / 2010
Petr Holec:

[Předsedu] ODS [Petra Nečase] média obvykle kreslí coby prkenného suchara, jemuž působí vyrážku i jen předání letáku do rukou voličů. Snad. V [televizním duelu] však působil lépe než úporný a náladový Topolánek, jenž zpravidla nejvíc bojoval s vlastním temperamentem a nedisciplinovaností; přicházel sice uvolněný, ve studiu ale dostávala infarkt, sotva Paroubek vytáhl první falešný graf, takže často odcházel ve vegetativním stavu. Nečas na rozdíl od něj nevyhrožoval odchodem ze studia a celý čas zůstal disciplinovaný; s grafy poslal Paroubka do Večerníčku. [Přestože Paroubek] z TV debaty udělal reality show, v níž by i bláznivý Vladko hrál roli sympaťáka[.]

Petr Holec (?) - český novinář.
Vladko Dobrovodský (1978) - kontroverzní vítěz první řady české reality show VyVolení.

Reflex 11 / 2010
Denis Anfilov:

Tradiční vědění, získávané zasvěcením a udržované mystickou praxí, bylo v církvi postupem věků odkládáno a nahrazováno ryze světskými mechanismy. Již před koncem středověku dochází k zániku původní spirituality a ke ztrátě autenticity víry obecně. Po staletí trvající úpadek tradičního vědění způsobil všeobecné zmatení pojmů a myšlení, které ve svém důsledku vyústilo v postmoderní bloudění křesťanské civilizace. Přitom snaha o obnovení a udržení tradičního ducha by dnes byla tím jediným, čím by církev mohla společnosti imponovat.

Zásadní a v podstatě sebedestruktivní je naopak snaha církve vnutit se do striktně světské koncepce světa. Zde je nutné hledat důvody pro současnou krizi víry. Mezi ně patří především zánik duchovních elit a skutečné vzdělanosti, jež by udržovala živou tradici, jakou je například úcta a plné pochopení odkazu svatých, církevních učitelů a reformátorů.

Apriorní despekt k vizím a jiným nadsmyslovým a transcendentním jevům patří do sféry přísně racionálního a světského myšlení, které má své opodstatnění výhradně v materialismu. Ten s sebou nutně přináší slepotu k jemným věcem ducha. S materialistickým přístupem ke světu jde v ruku v ruce účelově černobílé vidění a averze ke všemu, co nelze uchopit a ovládat. Zakotvení v idealistické duchovní tradici s horizontem přesahujícím hranice viditelného zůstává do světa orientované církvi cizí. Intuice a vidění duchem jsou plody hluboké víry a skutečného vnitřního poznání, které je profánně orientované mysli skryté. Proto drtivá většina kněží reprezentuje jen vnější formy symbolů a rituálů. Původní mystickou zkušenost, podmiňující magické působení ducha v tradici eucharisie, je pak nemožné účinně oživit. Zpětná vazba k Duchu proto nefunguje, což v důsledku způsobuje ztrátu vnitřního vztahu k tradičním hodnotám křešťanství a tendenci k nešvarům světského života, jakými jsou kariérismus a prospěchářství. Dnešní doba, dramaticky prosazující touhu po moci a úspěchu, ovládá zároveň životy mnohých církevních hodnostářů, kněží i laiků.

Denis Anfilov (1967) - český výtvarník, restaurátor, básník a publicista.

(To jen abych tu měl taky jiný způsob uvažování, apriorně vyšší, možná nejvyšší. *66**3**3*)

Reflex 11 / 2010
Pavel Maurer:

Před dvanácti lety přestali Dánové jako první v Evropě přidávat antibiotika do výživy prasat. Samozřejmě se báli, že jim zkolabuje prasečí průmysl. Přesto se rozhodli, že už nebudou tímto způsobem nadále "podporovat růst" a "bránit onemocnění". Říkalo se tomu dánský experiment. Ministr zemědělství i farmáři měli velké obavy, že oslabí chov, že produkce půjde dolů. Ani náhodou! Po zastavení denního přísunu antibiotik, jež pochopitelně po léta neblaze ovlivňovala nás všechny, co jsme ty vepříky konzumovali, tak po tom hrdinském činu - světe, div se - produkce dánských vepřů stoupla o 43 procenta! Dnes jsou jedni z největších exportérů vepřového na světě.

(Jen jestli to není zase nějaká reklama na bio; třeba nepůsobí logicky, aby nadopovaná zvířata z celých generací s ničeným genofondem se najednou zázračně zotavila.)