Takovej dotaz..
Nevim presne,jak to mam formulovat..alee

Docela me zajima,kdo JaneDowe vlastne je?A kde je ji asi konec? *712*

Neb tohle forum-potazmo osud teto osubky me tak trosku zajima..


Toto vlákno není určeno
Ebískovi *924*

Predposledná bitva o život
26. januára 2011

Tak dnes v noci vyrážam na vlak. V priebehu dňa sa príde rozlúčiť sestra. Odchádzam a buď sa nevrátim vobec, alebo sa vráti niekto úplne iný. Som nervózna a zároveň sa moc teším. Maminka ma odprevadí na vlak. Beriem sebou aj tento zápisník.


27. januára 2011 - Prvý deň

Nástup a príjem prebehol prekvapivo rýchlo a bez problémov, ktoré sa objavovali v Brne. Som na urologickom oddelení Fakultnej nemocnice Motol v Prahe, sedím na posteli a mám za sebou pitnú tortúru preháňadlom, celkove 4 litre za 4 hodiny. Bolo mimoriadne odporné a nebol problém dobehnúť na záchod, ale premocť odpor k chuti, ktorá najskor pripomínala zo všetkého asi osladenú moč a nepozvracať sa pri tom. Som hladná a vyčerpaná, usínam.


28. januára 2011 - Druhý deň

Som vyspatá a naľavo odo mňa leží približne 45 ročná pani, napravo 26 ročná. Veci mám v skrini, do ktorej sa prekvapivo vošiel aj kufor. Pomocný personál sú ukrajinci, vcelku drzá chasa. Doktorky sú drobné a mladučké a doktori hromotĺci vo veku 35 až 60 rokov. Sestričky sú češky a slovenky a všetky sa chovajú príjemne a sú úslužné, je to neporovnateľné s Martinskými sestričkami. Hovoria mi pani V. Dneska žiadne jedlo ani pitie. Najskor kúpeľ a potom anjeliček, kompresívne pančuchy, tabletka, injekcia. Som na poradí hneď prvá. Odvážajú ma aj s posteľou na operačný sál, kde mi ešte nasadia čiapku. Preliezla som si na rozkladaciu kozu. Všade okolo mňa sa motá veľa doktorov, skúsila som ich spočítať - približne 15 a zatiaľ čo mi napichujú kanylu do ruky a pripájajú na telo meracie prístroje, usmieva sa na mňa mladučká anesteziologička, také dievčatko pehaté, ukľudňujúco sa prihovára a drží mi na tvári kyslík. Potom už do kanyly len napustili poriadny "koktejl" a mne zmizol svet asi do 4 sekúnd.

Po siedmych hodinách ma preberá ukrutná bolesť v panvi a cítim medzi nohami nejakú asi sádrovú prekážku, ktorá mi drží roztiahnuté nohy. Ach bože ta bolesť je hrozná. Doktori si navzájom utierajú spokojne čelá a preniesli ma na posteľ. Aj keď si počínali šetrne, neubránila som sa bolestivému stonu z otrasu. Z posledných síl som sa spýtala, či sa operácia podarila. S úsmevom prikyvujú: Ano, nebojte se, všechno dopadlo výborně. Vypočula som si slastne ten verdikt a zase som stratila vedomie.

Prebrala som sa až večer na izbe. Na tvári kyslík, v ruke infúzie a z rozkroku dve hadice. Jedna odvádza drén a druhá je kateter. Snažím sa nevnímať tú šialenú bolesť, ktorá mi až vyráža dych. Akoby sestrička čítala moje myšlienky, zjaví sa vo dverách s injekciou v ruke a vyslobodzuje ma z bolesti. Moc okolie nevnímam, ale uvedomujem si, že som na povodnej izbe. Prichádza milosrdný spánok.


29. januára 2011 - Tretí deň

Obe spolupacientky na izbe sú nové a tie povodné sú preč. Zase útočí bolesť, ktorá nedovolí sústrediť sa na čokoľvek iné a hrozne vyčerpáva. Celý deň je mi strašne zle, bolesť je pulzujúca a pri každom pulze mi ide roztrhnúť srdce. Striedavo strácam vedomie a zase k sebe prichádzam. Iba ako cez mliečne sklo vnímam mladú sestričku, ktorá sa motá okolo mňa. Kontroluje infúzie, reguluje kyslík, hladí ma po ruke a prihovára sa mi. Až po chvíli začínam vnímať slová: Prosím zkuste udržet otevřené oči, nesmíte usnout. Neustále meria tlak a so zúfalým tónom v hlase oznamuje komusi vzdialenejšiemu: Pořád má hrozně nízký tlak. Až materským gestom mi otiera obličaj mokrým uterákom a núti ma udržať otvorené oči. Viečka ma nepočúvajú, ale snažím sa, keď ma zaplavuje ďalšia vlna bolesti. Ešte márne zalapám po dychu. Prebrala som sa po hodnom čase celkom dezorientovaná. Stále nado mnou stojí sestrička. Je pekná, nechápavo si ju prezerám. Spokojne sa usmiala a povedala viac sebe ako mne: Už je dobře, ale bylo to těsně. Kdyby něco, zazvoňte na mě. A rýchlo odišla z izby. Lačno hltám kyslík a usínam vyčerpaná.


30. januára 2011 - Štvrtý deň

Dneska sú bolesti znesitelnejšie. Mám zakrvavenú posteľ, anjelička a som stále slabá, ale už možem jesť. Večer ma navštívil Lukáš aj Magduška. Dostala som plyšáky, darčeky, knižku, jedlo a pitie. Kyslík na tvári už nemám. Odjedám len veľmi malé sústa. Stále som na injekciách od bolesti, ale už nemám infúzie. Magduška je príjemná, hladká ma a gratuluje mi. Rozprávame sa o všetkom možnom aj nemožnom. Lukáš sa zdržal kratšie. Sestričky ma umývajú na posteli.


31. januára 2011 - Piaty deň

Po vizite mi odstraňujú zakrvavené obvazy a ja pod nimi objavujem, že to čo tak ukrutne tlačilo, nebola sádra ale až po okraj zarazený dilatátor v panve. Vytiahli aj ten. Dokážem sa postaviť na nohy a urobiť prvé kroky ale v sede sa od bolesti stále neudržím. Už jem normálne porcie jedla. Spoločnosť mi robia nové pacientky. Vychádzame spolu dobre, pijem veľa tekutín. Dnes od obeda začínam dilatovať. Tečie veľa krvi a moc to bolí. Do žily dostávam 3x denne Algifen a ešte niečo, čo páli ako čert, ale tlmí bolesti natoľko, že do večera zvládnem tri dilatácie.


1. februára 2011 - Šiesty deň

Už sa sama zvládnem umyť a dilatovať chodím na extra izbu. Odo dneška zvládam 6 dilatácií. Odstránili mi hadičku s drénom. Tie procedúry sú bolestivé a tečú mi slzy, stonám, krútim sa, ale dokážem už dilatovať sama.


2. februára 2011 - Siedmy deň

Po odstránení kanyly mi už zostáva našťastie len kateter a Algifen dostávam v kvapkách. Dokážem sedieť 5 minút. Na iné veci než dilatácie a následné sprchy nemám síl, takže som rada keď ležím. Prekliate bolesti, prekliate krvácanie, no doktori po prehliadke konštatujú že sa hojím dobre a krvácať budem ešte dlho. Chodia mi gratulačné SMS od priateľov a sú úprimné


3. februára 2011 - Osmy deň

Konečne je preč aj kateter a na izbe sa zase striedajú pacientky. Obe majú rakovinu, metastázy, bolesti, vypadané vlasy, strhané obličaje a všetky tie sprievodné javy, tejto krutej choroby. Aj keď máme všetky tri veľké bolesti, krátime si čas rozprávaním o všetkom možnom.


4. februára 2011 - Deviaty deň

Zase ma navštívila Magduška, doniesla nové nápoje a dobrú náladu. Je to moj anielik. Dneska ma dokonca prišla navštíviť aj Anička, ale musela hneď do školy a ja som bola v tom čase akurát na procedúre tak sme sa minuli :( Po vizite mi doktor oznámil, že zajtra možem ísť domov aj keď sa ešte neudržím v sede dlhšie ako 10 minút. Oznámila som to švagrovi a dohodla s ním odvoz na pozajtra.


5. februára 2011 - Desiaty deň

Trúfla som si ísť na prechádzku pred budovu nemocnice. Konečne som si pri tej príležitosti dopriala naozajstnú kávu. Bože to bola dobrota. Švagor už je v Čechách, ale pre mňa dorazí až zajtra ráno. Dnes prepustili domov susedku po mojej pravici. Bola šťastná že ide domov, ale všetky (včetne nej samotnej) sme vedeli, že ide domov zomrieť. Nedokázala som sa udržať a rozplakala som sa. Bola zničená, ale aj tak bolo vidieť pár krásnych nevinných očí. Oči, ktoré už neprosili o život iba o menej bolesti. Aj teraz mi tečú slzy ako hrachy. Chudinka. Bola taká krehká a bezbranná. Vedela moc dobre že pre ňu všetko končí a aj tak sa usmievala a tie jasné bledomodré oči v strhanom popolavom obličaji nemo hovorili: Sbohem!


6. februára 2011 - Jedenásty deň

Hneď ráno dorazil švagor a ja som stihla aspoň jednu dilatáciu. Potom som sa so všetkými rozlúčila, švagor mi pomohol do auta, uložil ma na zadné sedadlá vystlané dekami ako posteľ a vyrazili sme na 6 hodinovú cestu domov. Sestričky ma na cestu vybavili plienkovými nohavičkami a nakŕmili Algifenom a ja po návrate začínam žiť.

Na truc
Dne 28. Ledna 2011 za dlouholeté nepřízně osudu, špatného počasí a ve velkých bolestech se po 7mi hodinové operaci narodila JaneDowe v Pražské nemocnici Motol pod rukama Doc. MuDr. Ladislava Jarolíma CSc.

http://www.youtube.com/watch?v=NWaqtG...&feature=related

Byl to opravdový boj o holý život ale blbečkům to nevysvětlíte

Konec roku
Dnes je konec roku a já zjišťuji, že se díky lidem z Xchat zase cítím jako v Děčíně před skokem z mostu. Tentokrát mě šikanují tady. Byla hloupost začít si psát Fórum a říkat pravdu. Chodila jsem do místnosti Zralé ženy a muži. Vytahali ze mě všechny moje osobní informace, včetně zdravotních a osobních a když je měli, začalo kolektivní šikanovaní na čele s nickem Sarinkaa a zejména Cherrie_1 a Jajina. Tyhle tři osoby pokojně překračují beztrestně nejenom pravidla Xchat ale i několik zákonů zejména ten o menšinách rasách a skupinách, a taky zveřejňování soukromých informací. Ano jsem nedokončený transsexuál a proto se chci zabít a zabiju se. Mezi lidma jako jsou ti, co jsem tu vzpomínala život nemá cenu. Prochází jim úplně všechno pod ochrannou rukou adminů jako Safety nebo Jardys. Já se nesmím bránit nijak, jinak jsem okamžitě vyhozena z místnosti. Takže všem přeju z celého srdce do dalšího roku jenom to nejhorší a zejména aby se jim tohle chování vrátilo na jejich vnoučatách. Přeju si aby každé jejich vnouče v pubertě prohlásilo že žije v nesprávném těle. Já už budu mrtvá a je mi to ukradené.

pokračování?
Sama jsem nevěřila, že tuhle depresi ustojím. Děkuju Mattye za podporu a děkuju všem, kteří mě drží nad vodou. Dnes dopoledne se mi úspěšně povedlo získat tolik potřebné potvrzení od P. Protože M nechodí na chat a já neměla kredit na mobilu nemohla jsem ji kontaktovat, ale v následujících dnech to napravím. Nezapoměla jsem na Tebe, jen nebylo jak Tě oslovit - o to horší to celkově bylo období. Pořád mě čeká hodně těžkých úkolů a čas utíká jako voda. Stihnu to?

Jo ještě jedna důležitá věc, nechuť k životu se vytrácí s pocitem, že by to potěšilo čím dál víc lidí:-))

http://www.youtube.com/watch?v=6ZM9RdUGwpM&NR=1

Konec
T mínus kolik?
Po včerejším zjištění že nemám kde počkat na operaci od vyšetření je jasné, že čas do dne NULA se zkrátil. Nebudu nikoho prosit o přenocování, protože prosit jsem se odnaučila už na Facebooku, když mi pojišťovna odmítla uhradit operaci. Patřím mezi mutanty a lidská rasa nás vtichosti likviduje. Mrzí mě, že nepoužívá humánnější způsoby, například jako to dělali nacisti s plynovými komorami. Tam smrt přišla do dvou minut. Kdo chtěl mohl jít do plynu hned, nemusel se snažit přežít za každou cenu v utrpení. Mně to bude trvat mnohem dýl než 2 minuty a bude to bolet a bude to mnohem dřív než za 57 dnů. Konečně skončí to nesnesitelné utrpení. Sbohem.

Dodatek
Dnes přišla sms, že nemám kde přenocovat v Praze. Rodina odmítla.

Konstatování
T mínus 58 a pokračujeme
Už včera nebo předevčírem jsem si uvědomila, že už nemám nejmenší důvod chodit dál chatovat. Lidi, za kterými jsem chodila se delší dobu neobjevují, sem tam zakopnu o někoho příjemného, ale zbytek je bohapustá lůza bez ohledu na věk nebo vzdělání. Takže jsem se rozhodla po háčkování zanechat i chatování. Přála bych si aspoň dopsat těch pár dní co mi zbývá do konce, sem na fórum a v případě, že mě někdo nedejbůh bude potřebovat, mám vzkazník. Bývá mi čím dál častěji hůř, včera jsem se sotva zmohla na jeden řádek a jinak jsem zbytek dne proležela. Ty stavy jsou čím dál častější a silnější. Dneska to trochu polevilo, jsem zvědavá na jak dlouho a jestli zase neskončím v zaplivaném zdejším špitále a když tak na jak dlouho. Chybí mi M, Ch, J, O, ale takovej už je život a ony mají ten svůj.

http://www.youtube.com/watch?v=XWIJTydRLt8

Nádhernej den
T mínus 59 a pokračujeme.
Je mi zle, zle, zle a bude hůř. Vzkaz pro bolest: Polib mi prdel ty hnusná děvko, plivu ti do obličeje.

Chat
T mínus 60 a pokračujeme
Včera mi FajnMilan "popřál" abych už brzo zemřela (mimo jiné), nevím proč si ten alkoholik vzal na mušku zrovna mě (nebylo to poprvé), asi ví že se mu do takových lidí dobře strefuje, ale co mě překvapilo nejvíc bylo to, že místo toho aby ho okamžitě vyhodili z místnosti, se celá místnost vrhla na mě, když jsem se nevulgárně bránila. Změnili se na smečku hyen a vrhli se na mě, jak si dovoluju vůbec bránit se. Pochopila jsem, že nepatřím do společnosti, zakládám si místnost pod čárou a vyrazím naprosto každého, kdo se mi nebude zamlouvat.
Dodatek: rozhodla jsem se mazat lživé příspěvky.

Dnešek je pokojný, zapálila jsem svíčku podarovanou od M4 a udělala mi radost. Poslední dobou se na chatu neobjevuje a mám o ní obavy. Snad je vpořádku aspoň ona.