Re (2): Já mám velkou důvěru v reinkarnaci.
Odpověď na příspěvek od Thea_T z 11.01.2008 19:52:39:
no jako dítě sem bral jako samozřejmost jen to převtělování. Ty návyky sem vypozoroval teprve nedávno:-) Začalo mi to dávat smysl, když sem připusti, že každý čin (a ne jen těla ale i mysli a řeči) má nějaký následek a taky že některý ty následky sou tak časově vzdáleny od příčin, že je nevidíme, a to když se projeví třeba až v příštím životě. (třeba vrah se se svou obětí vtomhle životě už asi nesetká) a pak to vypadá jako že se věci dějí chaoticky a náhodile, ale není to tak. Jsme neuvěřitelně spoutání těmi násldky (karma jak se v buddhismu říká), buddhistické autority říkají že sme neuvěřitelně nesvobodní, protože jednáme neustále podle rušivých emocí. Že si ani neumíme představit jak nesvobodní jsme:-)
TAky se mi tomu ze začátku nechtělo věřit že si za svoje problémy můžu sám, že zato nemůže systém, rodiče nebo bůh. Pak sem to vyzkoušel připustit, změnil sem v pár věcech příčinny a ejhle ony se začaly měnit i následky. Ztoho dedukuju, že to funguje vždy a všude at ím pádem se to prolíná i stou reinkarnací, jak sem popisoval.
Ještě jak si psala, že koukáme nebo chcceme jen vidět obrázky,ale ne to co je za nimi..Nikdy se moc nezabyvame nějakou hlubší podstatou a to může být někdy chyba......tak to je výbornej postřeh. Ono asi 95procent lidí kouká jen na obrázky (přiznám se že většinu času i já, ale lepším se:-)
Většina lidí ani neví, že vůbec nějakou mysl má. A potom nezbývá než jednat podle obrázku, na které se zrovna díváme a disneyland začíná:-)

Re (2): Já mám velkou důvěru v reinkarnaci.
Odpověď na příspěvek od Richard.Ramirez z 11.01.2008 20:05:44:
když máš důvěru v to, že mysl neumírá, pak je kontiunita logická.

Re (2): Já mám velkou důvěru v reinkarnaci.
Odpověď na příspěvek od Richard.Ramirez z 11.01.2008 20:05:44:
ještě dodám, že ta důvěra se nedá intelektuálně vykonstruovat, to se dá jen prožít. A ktomu prej musíš mít hodně dobrých dojmů v mysli. Anebo musíš hodně meditovat což ti zajistí i ty dojmy.

Re (2): Já mám velkou důvěru v reinkarnaci.
Odpověď na příspěvek od supr.kata ( mailto:babojedak.katka@seznam.cz ) z 27.01.2008 12:09:2

Každý názor se bere, protože každý jsme jiní,proto máme i jiné pohledy na věc:) takže se dle mého nazoru nemusis omlouvat..
Určitě každý z nás má mnoho různých otázek,nejen o tom co bude dál,také o tom, co je v tomto světě vůbec možné, přes paranormální a neskutečné věci až po ty běžné...A nikdo z nás, ať se o to mnozí zajímáme velmi mnoho v tom podle mě nemáme zas až tak uplně stoprocentně jasno..Protože něco člověk nemůže zkratka zodpovědět...Jen to někomu příde víc jasné,někomu třeba méně...:)
Hodně věcí se zdá být přitažené za vlasy a pak se to projeví jako pravda,či naopak..:)

Re (2): Já mám velkou důvěru v reinkarnaci.
Odpověď na příspěvek od supr.kata ( mailto:babojedak.katka@seznam.cz ) z 27.01.2008 12:09:23:
Kde beru tu jistotu ? Asi mám víc dobrých dojmu v podvědomí než těch negativních :-)))
prostě hluboce cítím, že mysl jako taková není nějakou věcí (nemůžeš na ní ukázat a říct to je ona) ale že je nadčasová a neomezená (něco jako prostor) nikdy nevznikla, nikdo ji nedal do hromady a z téhlete úrovně mi prostě přijde logické, že prožívání smrtí těla nekončí. Z tohohle úhlu pohledu vlastně reinkarnace neexistuje, pač umře jen tělo, mysl ne. Ze začátku to byl jen takovej pocit doprovázený samozřejmě silným strachem. Pak jsem se dostal k tibetskýmu tantrickýmu buddhismu (diamantové cesty), a zjistil, že to co se tam píše se velmi zhoduje s mými pocity. (k pár věcem sem měl ze začátku výhrady, ale teď už k málo čemu), prostě sem si třeba četl o srmti, procesech po ní a znovuzrození, nebo karmě a můj první dojem z toho byl ano, samozřejmě. (asi už sem něco takového praktikoval v minulém životě:-))
Tak sem to začal blíže studovat a hlavně meditovat, což má za následek to že třeba informace, že nejsme tělem, jen ho máme, ale že naší podstatou je ničím neomezená, jasná mysl, pomalu začne dostávat z hlavy do srdce a stane se ztoho prožitek. Sice to ještě tak neprožívám na stoprocent, ale už těch pár jednohubek co sem zatím ochutnal mi stačí ktomu, že mám docela velkou důvěru v kontinuitu mysli. Ty meditace jsou totiž přesně k tomu uzpůsobeny, aby měnili prožívání tímhle způsobem, to není hračka pro volný čas. Např. strach ze smrti přemění na neohroženost, pramenící z důvěry že ničím neomezená mysl není věcí a tak ji nemůžeš zranit nebo zabít. Upřímě mě to dost často nebaví, ale když začnu přemýšlet o nevýhodnosti normálního fungování, tak mi přijde že nemám na výběr. Nebo začnu přemýšlet o ostatních bytostech, nejlíp někoho koho mám rád, jak jsou bez ochrany zmýtány svojí karmou a jsou chyceni ve svých návicích a konceptech a zbytečně trpí prostě přemýšlet otom že nepraktikuju jen pro sebe ale pro dobro všech, to je taky dobrá motivace.Nebo si vzpomenu na sebe předtím a teď. Ale to už je jiná kapitola na to si se neptala. Takže to zhrnu má důvěra pramení z vlastních zkušeností, pocitů a praktikování buddhismus, konkrétně té diamantové cesty.