|
Já mám velkou důvěru v reinkarnaci.
Pamatuju, že když sem jako dítě poprvé narazil na pojem smrt, tak sem si v momentě odpověděl sám sobě: no to je jasné, v momentě kdy zemřu se znovu narodím někde jinde, to je přece jasný a smrt sem měl vyřešenou:-)
Přijde mi to vysoce logické, jedna z nejlogičtějších věcí že reinkarnace existuje. Tedy že se mysl znovu převtěluje do různých těl v různých světech. Mysl samotná se nerodí, protože nikdy nevznikla, nemůže tedy zemřít.Je jako prostor To mi mimochodem taky přijde velmi logické, je blbost aby něco jako vědomí najednou zničeho nic vzniklo a pak zase navždy pominulo, to je hloupost.. A další logický fakt který nasvědčuje k reinkarnaci. Proč jsou třeba někteří lidi mistry světa v něčem a někdo na první pohled stejný to vůbec neumí ? Protože ten první už takovou dovednost musel někdy v minulosti pilovat.viz. Mozart, sedl za klavír a už hrál. Stejně jako si návyky , dovednosti a tendence přenášíme z jedné třídy školy do druhé, tak stejně tak si v hrubším měřítku přenášime naše emocionální tendence a návyky do dalších životů. Proč má někdo z něčeho chorobný strach a někomu jinému to nevadí nebo si v tom naopak libuje?
Nebo další fakt, proč se někdo na někoho podívá a je to láska na první pohled a někdo taky hezký mu nic neříká ? Protože ty dva váže z minulosti nějaké silné pouto a jaké, to poznáte až jestli spolu budete štastní nebo se naopak pozabíjíte.
Jeden super týpek, kterýmu před lety v Indii říkali Buddha (probuzený) říkal, se že se rodíme od časů bez počátku, že každý byl někdy matkou každého, že každý byl v nějakém životě král a v jiném zase žebrák, že kdyby se naše těla z minulých žvotů nakupily byla by to obrovská hora.
Proto radil aby sme tolik nelpěli na obrázcích co denně vídáme, ale aby sme spíš hledali to zrcadlo za těmi obrázky, toho kdo to vše prožívá a produkuje zároveň. Přeji na závěr všem radost rozpoznání podstaty mysli.
zdarec
|
Re: Já mám velkou důvěru v reinkarnaci.
Odpověď na příspěvek od dordze.cang z 11.01.2008 00:49:16:
Ahem mohu se zeptat kde bereš tu jisttotu .. že je to tak jasné ? Tím nic nezpochybnuju , to ani náhodou . Jen by mě to zajímalo . Protože je to jedno z témat nad kterým se člověk zastaví a minimálně trošku zamyslí . A určitě na něj padne hromady otázek .. Co bude pak .. co bude .. kde budu ...budu vůbec někde ... budu vůbec... pokračuje život tam, na druhé straně nebo začnu od znova ... určitě tyhlety otázky v životě napadli každého , kdo se setkal se smrtí :-)
Řekla bych , že ten tvůj příklad s tím Mozartem je poněkud přitažen za vlasy . Poněkud více .. se tedy omlouvám za názor . Ale přijde že neargumentuješ něčím opodstatněným .. alespon minimálně :-) A logické mi to nepřijde už vůbec :-) . Prostě každej jsme jiná osobnost a tudíš se zajímáme o něco jiného a vynikáme v tom . Někdy nás začně něco zajímat až po čase , co nás k tomu někdo dokope. :-)
K té lásce .. no láska na první pohled .. láska .. jde tam skutečně o lásku ... ? Páč toho člověka stejnak neznáš .. a i kdyby se ty lidi znali z minulých životů .. i mysl a osobnost se furt vyvýjí takže nikdy nebude naprosto stejná :-)
Osobně abych řekla , jelikož jsem se se smrtí setkala nedávno .. tak jsem o tomto tématu přemýšlela a jsem v něm trochu skeptická . Moc v to důvěru nemám :-)
Karel ... *566* *47*
|
Re (2): Já mám velkou důvěru v reinkarnaci.
Odpověď na příspěvek od supr.kata ( mailto:babojedak.katka@seznam.cz ) z 27.01.2008 12:09:23:
Kde beru tu jistotu ? Asi mám víc dobrých dojmu v podvědomí než těch negativních :-)))
prostě hluboce cítím, že mysl jako taková není nějakou věcí (nemůžeš na ní ukázat a říct to je ona) ale že je nadčasová a neomezená (něco jako prostor) nikdy nevznikla, nikdo ji nedal do hromady a z téhlete úrovně mi prostě přijde logické, že prožívání smrtí těla nekončí. Z tohohle úhlu pohledu vlastně reinkarnace neexistuje, pač umře jen tělo, mysl ne. Ze začátku to byl jen takovej pocit doprovázený samozřejmě silným strachem. Pak jsem se dostal k tibetskýmu tantrickýmu buddhismu (diamantové cesty), a zjistil, že to co se tam píše se velmi zhoduje s mými pocity. (k pár věcem sem měl ze začátku výhrady, ale teď už k málo čemu), prostě sem si třeba četl o srmti, procesech po ní a znovuzrození, nebo karmě a můj první dojem z toho byl ano, samozřejmě. (asi už sem něco takového praktikoval v minulém životě:-))
Tak sem to začal blíže studovat a hlavně meditovat, což má za následek to že třeba informace, že nejsme tělem, jen ho máme, ale že naší podstatou je ničím neomezená, jasná mysl, pomalu začne dostávat z hlavy do srdce a stane se ztoho prožitek. Sice to ještě tak neprožívám na stoprocent, ale už těch pár jednohubek co sem zatím ochutnal mi stačí ktomu, že mám docela velkou důvěru v kontinuitu mysli. Ty meditace jsou totiž přesně k tomu uzpůsobeny, aby měnili prožívání tímhle způsobem, to není hračka pro volný čas. Např. strach ze smrti přemění na neohroženost, pramenící z důvěry že ničím neomezená mysl není věcí a tak ji nemůžeš zranit nebo zabít. Upřímě mě to dost často nebaví, ale když začnu přemýšlet o nevýhodnosti normálního fungování, tak mi přijde že nemám na výběr. Nebo začnu přemýšlet o ostatních bytostech, nejlíp někoho koho mám rád, jak jsou bez ochrany zmýtány svojí karmou a jsou chyceni ve svých návicích a konceptech a zbytečně trpí prostě přemýšlet otom že nepraktikuju jen pro sebe ale pro dobro všech, to je taky dobrá motivace.Nebo si vzpomenu na sebe předtím a teď. Ale to už je jiná kapitola na to si se neptala. Takže to zhrnu má důvěra pramení z vlastních zkušeností, pocitů a praktikování buddhismus, konkrétně té diamantové cesty.
|
Re (3): Já mám velkou důvěru v reinkarnaci.
Odpověď na příspěvek od dordze.cang z 27.01.2008 20:38:34:
Dobře .. ale to je tvůj podvědomní stav mysli . :-)
|
Re (4): Já mám velkou důvěru v reinkarnaci.
Odpověď na příspěvek od supr.kata ( mailto:babojedak.katka@seznam.cz ) z 27.01.2008 20:39:45:
přesně tak, za tebe se ktomu nikdo nedopracuje to musíš sama.
Ve zkutečnosti, ale nejsou žádné mé, nebo tvé soukromé stavy mysli. To jen naše základní nevědomost i my navzájem se pořád utvrzujem, že jsme od sobe odděleni a že je tu nějaké já, ty a to. Ve zkutečnosti to je jen jeden velký neomezený prostor co si hraje sám se sebou se všemi svými možnostni vše z něj vzniká a zpátky se do něj rozpouští a je vším poznáním i zaslepením. Sice ti to ještě nemůžu osobně potvrdit na stoprocent, ale mě se to tak prostě líbí:-)))
měj se
|
|
|
|
|
)
