Michal David je již od raných osmdesátých let politicky angažovaným umělcem. Svůj nesmírný pěvecký talent a veškerý svůj muzikální a osobní šarm věnuje téměř třicet let boji za šťastné zítřky, za radostný život našich dětí v míru a za vítězství socialismu.
Dříve Michal David zpíval pro KSČ, nyní zpívá pro ČSSD. Jeho ideály se však v zásadě nemění. Vždy stojí na straně pokroku, sociální spravedlnosti a mezinárodního dělnického hnutí. Zosobňuje vlastně politický a duchovní odkaz éry soudruha Gustáva Husáka, tedy právě doby, která tak výrazně formovala naše charaktery.
[S nostalgií vzpomínáme na] spartakiádní hymnu Poupata, kterou [náš milý soudruh Michal David] tak krásně přispěl ke svěží atmosféře tolik vzpomínaného období diktatury proletariátu. I tato píseň by se skvěle hodila ke stranickým akcím ČSSD.
Michale, děkujeme! Jste s Jirkou a dalšími skvělej tým!
Pavel Šafr (?) - bývalý šéfredaktor Mladé fronty Dnes, současný Reflexu.
(Od březnového sjezdu ČSSD - kde Michal pěl svůj hit Jsme správnej tým - uteklo moře vody, dokonce se v důsledku bouře spousta z jejich pilířů potopila, nicméně tak jízlivý úvodník jsem v RX dlouho nečetl.
Při hledání informací o Šafrovi jsem narazil na povzdech: "Poté, co Pavel Šafr úspěšně zbulvarisoval Mladou frontu, se po jistém mezidobí tento symbol úpadku české novinařiny stal šéfredaktorem Reflexu," - MfD jsem tak podrobně nesledoval, ale posunu k horšímu jsem si u RX všiml, už jen ty rádobyprovokativní obálky. Byť ta z citovaného čísla s Duškem coby ďábelskou transkou se jim kromobyčej povedla. *66**3*)
[V r. 1968 jsme ale] netušili [, že řada informací z Moskvy byla falešných, lživých.] Říkali nám, že v Československu byly nalezeny sklady zbraní a munice. Že se po vaší zemi pohybují v přestrojení za turisty důstojníci Bundeswehru, Severoatlantické aliance. My Poláci jsme to brali jako přímé ohrožení naší bezpečnosti, báli jsme se o naši západní hranici, báli jsme se vojenské intervence Němců do Polska.
Mimochodem, když v r. 2005 vyznamenával ruský prezident Vladimir Putin Jaruzelského na paměť 60. výročí vítězství nad nacistickým Německem, kritizoval to náš prezident Václav Klaus s odkazem na to, že Jaruzelski je "symbolem invaze vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR v r. 1968".
[Komunismus] je přece pěkná utopie. A nezrodila se nad Volhou, ale nad Rýnem. Je utopie, kterou se podařilo realizovat jen v izraelských kibucech. Ale základy té ideologie, rovnoprávnost, stejné šance, a jiné hodnoty byly přece cenné. Že později zdegenerovaly? Že byly zneužity v době stalinismu? To už je jiná záležitost. Komunismus je v tom svém ideologicko-komunistickém pojetí ušlechtilý. Ale v praxi se jeho hodnoty zvrtly.
[...] [Sestra, která tam byla krátce po válce, mi řekla, že náš] zámeček, hospodářská stavení, stáje, obory [vše je spálené, zničené]. Nic nezůstalo. Asi před sedmi lety jsem jel náhodou kolem. Kdybych si nepamatoval řeku a kopeček, na kterém byl náš dvůr, tak bych to místo nepoznal. Všiml jsem si asfaltové cesty, jež vedla do míst, kde kdysi naše sídlo stálo. Zajel jsem tam, zastavil před jedním z domů a najednou kolem mě byla spousta lidí. Ptám se, kdo z vás je z rodiny té a té. Vzpomněl jsem si asi na pět jmen lidí, kteří u nás sloužili. A přihlásil se syn formana, jenž mě v dětství učil jezdit na koni. Pozval mě k sobě domů, do krásného domu. Pochlubil se, že všechny jeho děti vystudovaly vysokou školu. Byl jsem v šoku. To je obrovská změna nejen ve smyslu materiálním, ale i mentálním. Ti lidé před pár desítkami let líbali ruce mého otce, žili po deseti v jednom pokoji s hliněnou podlahou. A dnes? Z toho jsem měl radost.
Wojciech Jaruzelski (1923) - poslední polský komunistický vůdce: generál Polské lidové armády (1965 - 1968) a politik, který se ve vrcholných politických funkcích pohyboval od r. 1968 (ministr obrany) do pádu komunistického režimu v r. 1990 (prezident republiky). V r. 2008 byl s ním zahájen proces, v němž čelí spolu se sedmi dalšími vysokými komunistickými činiteli obžalobě z několika trestných činů v souvislosti s vyhlášením výjimečného stavu v Polsku v prosinci roku 1981 (trval do července 1983). Vzhledem k Jaruzelského obhajobě (jíž je polská veřejnost navzdory kontroverzní Jaruzelského osobě nakloněna), že "vyhlášením stanného práva zabránil invazi Sovětského svazu do Polska", soud proces odložil, dokud nebudou jako svědci vyslechnuti bývalý sovětský prezident Michail Gorbačov a bývalá britská premiérka Margaret Thatcherová.
(Nevím, jestli má Thatcherová nějaké konkrétní informace, ale vím, že Gorbačova neměla ráda a považovala ho nikoli za reformistu, ale za "komunistu jako ze sborníku".)
[Není] nutné mít pět supermarketů na jedno malé sídliště či třicet druhů jogurtů [.] Já si z dětství pamatuji dva: baňatá sklenice s bílým jogurtem, na dně sladký proužek oranžový - meruňka - nebo červený - jahoda. Neměl, myslím, žádné jméno ani značku. Nebyl Davone ani Mulner ani Pubriňák - jmenoval se prostě jen jogurt! Bože, ten byl dobrý. A možnost volby byla oproti dnešku tolik jasná: meruňka nebo jahoda.
Pavel Maurer (?) - gurmet a gurmán, zakladatel a vydavatel jediného nezávislého průvodce po tuzemských restauracích, Maurerova výběru Grand Restaurant.
Drtivá většina dnešních fyziků například vnímá tradiční náboženství spíše jako balíčky pověr, které jsme zdědili od předků. Kristovu chůzi po hladině jezera kupříkladu téměř všichni fyzici považují za nemožnou, stejně jako většina biologů odmítne neposkvrněné početí Panny Marie. Samotnou otázku, zda existuje Bůh, vědci většinou označí za otázku ne zcela dobře definovanou.
Luboš Motl (1973) - český teoretický fyzik, zabývající se teorií superstrun, resp. obecnými problémy kvantové gravitace.
Kvantová gravitace - soubor otázek ve fyzice, k jejichž vyřešení je třeba zahrnout jak správnou teorii gravitace, kterou je s velkou přesností obecná teorie relativity, tak i kvantovou mechaniku. Ukazuje se, že je velmi obtížné vytvořit teorii, která respektuje jak obecnou relativitu, tak kvantovou mechaniku. Mezi teorie, které jsou kandidátem na kvantovou teorii gravitace patří např. teorie superstrun.
Teorie superstrun, resp. teorie strun - jedna z nejznámějších a dosud v mnoha směrech neúplných tzv. teorií všeho. Velmi populárně řečeno, tato teorie předpokládá, že základními stavebními kameny přírody nejsou částice s nulovými rozměry, nýbrž jednorozměrné struny, které vibrují různými způsoby, odpovídajícími různým druhům částic. Veškeré interakce se redukují na spojování a rozpojování strun. Zastánci této dosud kontroverzní teorie se domnívají, že tato teorie elegantně a harmonicky sjednocuje teorie velkého a malého, tedy obecnou teorii relativity a kvantovou mechaniku, které jsou jinak do jisté míry neslučitelné. Podle teorie superstrun má vesmír - namísto nám dobře známých čtyř rozměrů - deset rozměrů (jeden časový a devět prostorových). Dodatečné rozměry jsou ovšem svinuty do variety malé velikosti, v důsledku čehož unikají přímému pozorování.
(Chválím Wikipedisty za sice chudičká, ale velmi srozumitelná hesla i pro mě, osobu humanitního zaměření.)
Když se ráno procházím, v poušti jsou stezky. Vyšlapané lidmi, pastevci, kočovníky, cestovateli. Když sejdu ze stezky, vím, že vstupuji na místo, kam možná lidská noha nevkročila od stvoření světa. Je to jako procházet se na Marsu. Když píšu o manželství, rodičovství, o samotě, touze, zoufalství, smrti – taky kráčím ve stopách lidí, kteří o těch tématech píší tisíce let. Ale občas, když mám štěstí, zavítám někam, kam dosud nikdo nevkročil. Třeba když jsem psal román v poezii The Same Sea, nemohl jsem uvěřit tomu, co jsem napsal. Připadal jsem si jako kráva, která porodila racka.
[...] Dnes všude [...] existuje spousta kursů rychločtení. Já studenty učím pomalému čtení. Jak velmi pozorně vychutnat každou větu a každé slovo. Pít text ne tak, jako když pijete vodu, ale jako když pijete koňak. A když je to dobrý text, zaslouží si být čten jako koňak. Noviny a časopisy, ty můžete číst jako coca-colu.
Vy evropští intelektuálové máte tendenci vidět všechno černobíle: víte přesně, kdo jsou ti dobří a kdo špatní. Fašismus a antifašismus - člověk hned ví, na jakou stranu by se postavil, kdyby v té době žil, že? Kolonialismus a antikolonialismus, to je taky jasné. Apartheid - už z principu úplně černobílý. Vietnam, totéž. Chcete demonstrovat proti těm špatným, podepsat petici na podporu dobrých a jít pak do postele s pocitem dobře vykonané práce. Ale izraelsko-palestinská otázka je boj spravedlivého se spravedlivým; někdy nespravedlivého s nespravedlivým. Černobílé vnímání světa považuju za morální a etický hřích. Nesnáším fanatismus. Znám odpůrce kouření, kteří jsou schopni vás zaživa upálit, když si v jejich blízkosti zapálíte cigaretu. Znám vegetariány, kteří vás zaživa snědí za to, že jíte maso. Fanatik je chodící vykřičník.
[...] Nad hádky se nepovznáším, užívám si je. V každé frontě na autobusové zastávce v Izraeli může každou chvíli vzplanout jiskra a fronta se změní ve vznětlivou pouliční akademii, kde se úplně cizí lidé čekající na autobus dohadují o politickém a metafyzickém dobru a zlu, o historii, o politice, o náboženství. A i když se účastníci tohoto [pouličního] debatního kroužku neshodnou na politickém a metafyzickém dobru, stále ve frontě postupují kupředu.
Amos Oz (1939) - oceňovaný izraelský spisovatel, novinář, učitel a už od r. 1967 (po Šestidenní válce, v níž Izrael v "preemptivní" - dnes bychom použili "preventivním" - útoku anektoval egyptský Sinajský poloostrov, syrské Golanské výšiny a všechna palestinská území - Pásmo Gaza a Západní břeh Jordánu vč. Východního Jeruzaléma) zastánce dvoustátního řešení izraelsko-palestinského konfliktu.
[Starosti] mi dělá vztah Ameriky s Bohem, protože ten není založen na ničem skutečném, zatímco jeho důsledky jsou extrémně skutečné pro každého na planetě. Včetně mě. Takže mi odpusťte, že jsem na tohle háklivý, ale já si prostě nemyslím, že kdokoli, kdo se těší na posmrtný život, je vhodný k vedení jakékoli země. A právě teď, ve Spojených státech Ježíšových, je snazší pro velblouda projít uchem jehly, než pro ateistu být zvolen prezidentem. Americký lid dal jasně najevo, že chce znovuzrozeného křesťanského prezidenta, i když to znamená dát padesátilitrový klobouk na půllitrovou hlavu, protože v Zemi svobody, v 21. století, pokud nevěříte, že Ježíš vstal z mrtvých a fyzicky se vznesl do nebe a že se k němu všichni přidáme, jakmile jen dokážeme zařídit konec světa, pak, příteli, nejste hoden veřejného úřadu.
[...] Ta skutečná ironie je v tom, že kdyby byl Ježíš Kristus americkým prezidentem, jak jiný svět by tohle byl. To je ale samozřejmě jen neuskutečnitelný sen, protože neexistuje možnost, že by Ježíš někdy byl za prezidenta zvolen. Kolik ultrapravicových křesťanů bude volit liberálního žida? To už spíš Jehovista daruje krev. Je z Blízkého východu a vypadá jako zatracenej hippík, Fox Network by ho ukřižovala. Pokud by už nebyl zatčen jako terorista.
(celkem 00:05:38)
Svědkové Jehovovi (jehovisté) odmítají transfúzi na základě interpretace Bible (především Skutky, 15:29: "Abyste se zdržovali od obětovaného modlám, a od krve, a od udáveného, a od smilstva. Od těch věcí budete-li se ostříhati, dobře budete činiti. Mějte se dobře." - z toho důvodu odmítají i vojenskou službu), darování krve nebo přijmutí transfúze (nebo krevních derivátů) je pro ně důvodem k exkomunikaci. (Při léčbě požadují alternativní léky a medicínské postupy.)
Crew na kvadrát 27 (2009) Charles M. Schulz: Peanuts
Charlie (Brown): Ty jsi nechala uplavat můj míč? Kam to plave? Sally (Brown): Pokud je tohle Pacifik, tak na Havaj... Pokud Atlantik, tak do Španělska... Ovšem pokud je tohle Ženevské jezero, tak asi plave do Chexbres... Ale pokud je tohle Akabský záliv... Charlie: TAK DOST! Sally: Ty jsi ale nevrlej!
Charles M. Schulz (1922 - 2000) - americký komiksový autor, který se specializoval na stripy; zmínění Peanuts patří k nejpopulárnějším a nejvlivnějším v historii tohoto žánru.
Crew na kvadrát 26 (2009) Warren Ellis, Ben Templesmith: Fell - Kruté město (ochutnávka)
Detektiv Fell: Službu mám až zítra, ale... Sekretářka: A co má bejt. Opustil mě manžel. Detektiv Fell: Do pytle. To je mi líto. Sekretářka: Kvůli psovi. Detektiv Fell: ...kvůli psovi. Sekretářka: Ta čuba. Ta rozmazlená malá štětka s tou svou srstí a nabroušenejma drápama. Copak nemám sama hezké nehty? To mu nestačil ten kostým, co jsme nosila? Detektiv Fell: ...jdu na panáka. Máte číslo na můj mobil, jo? Sekretářka: Od štěkání mě škrábe v krku. Detektiv Fell: Jasně.
Ben Templesmith (1978) - australsko-britský (australský rodák i s britským občanstvím) komiksový kreslíř, který se proslavil na americkém trhu právě spoluprací na sérii Fell (a předloze filmu 30 dní dlouhá noc).
)
