Reflex speciál - léto 2010
.
Milada Horáková:
Je mi těžko nalézt vývody na svoji obhajobu, protože i teď musím přiznat, že jsem své činy dělala vědomě. Trvám na svém přesvědčení, a to proto, že jsem se opírala o stanovisko a informace osob, které mi byly autoritou, a to v první řadě o oba prezidenty Československé republiky, T. G. Masaryka a dr. Edvarda Beneše, kteří na mne působili během celého mého života. [...]

Zora Dvořáková:
Ačkoli Milada Horáková měla za sebou čtyři měsíce vazby a velké množství výslechů, její závěrečná odpověď byla spíše přednáškou o pluralitní demokracii a svobodných volbách než doznáním zdeptaného vězně. Pro vyšetřovatele to musela být rozčilující chvíle, když místo pokorného doznání viny se mu dostávalo poučení, co je totalitní a co je politická svoboda. [...]

Milada Horáková:
Tento boj jsem prohrála, odcházím čestně. Miluji tuto zem, miluji tento lid. Budujte mu blahobyt. Odcházím bez nenávisti k vám. Přeji vám to nejlepší, přeji vám...

Zora Dvořáková (1934) - česká historička.

(Poslední citace jsou údajná poslední slova Horákové. Údajná proto, že jsou v příkrém rozporu s hysterií kolem propuštění stářím a nemocemi sešlé Ludmily Brožové-Polednové. Za všechny, kteří si neuvědomují, že klín se nevytlouká klínem, spravedlnost se nenaplňuje hysterickými výkřiky těch, kteří nebyli ani u toho, ani kauzu nevyšetřovali - a představte si tyto hysteriky ve zjitřené době 5 let po 2. světové válce - a že Brožové-Polednové muselo být nade vší pochybnost prokázáno, že úmyslně poslala na smrt zjevně nevinného člověka: Česká justice plivla na oběti komunismu.)