  said5 ... 06.09.2012 20:34:33 ... (9/808) Zaslouží si Bible celkové přijetí?
Zkrátka, muslimové věří, že Bible obsahuje slovo Boží. A mnoho dalších(lidských )
slov vedle toho.
Zaslouží si Bible celkové přijetí?
Poslední věta předchozí kapitoly prohlašuje muslimský postoj k Bibli. Je to vlastně
také postoj mnoha křesťanů. Je to pouze jistá sbírka křesťanů (Fundamentalistů)
kdo tvrdí, že CELÁ Bible má původ u Boha. Lnutí k této víře je neospravedlnitelné
pro přinejmenším čtyři důvody;
Netvrdí to ani Bible samotná;
Je to bezcenný postoj;
Není to samosoudržný postoj;
Je to logicky vyloučeno.
(1) ... Bible se nikde nepojmenovává. Slovo "Bible" není v Bibli. Šedesát šest knih
bylo svázáno do jediné bez Božího příkazu tak učinit. Srovnej například otevření
knihy Jonáš: "Jonáš, syn Amitajův, dostal slovo od HOSPODINA ..." a otevřené
poznámky pisatele třetího evangelia: "... I já jsem se proto rozhodl po pořádku ti
o tom napsat ," (Bible21). První kniha tvrdí, že je Bohem inspirovaná, ale druhý
autor nečiní takové tvrzení.
Obchodováním s chabostí slov "písmo" a "kniha" se Fundamentalisté snaží udělat
případ z celkové inspirace Bible. Například citují 2 Timoteus 3:16 kde Pavel
Timoteovi píše "... veškeré Písmo je vdechnuté Bohem..." Na prvním místě je
nutno určit autoritu Pavla ... mluvil zde za Boha? Ale pravá lest se skrývá v izolaci
tohoto verše. Ve větě před ním Pavel naznačuje, že co je považováno za Písmo je
to, co Timoteus studoval jako dítě. Když byl Timoteus dítě, přinejmenším dvacet
sedm knih Bible nebylo dosud napsáno.
Třetí verš od konce dnešní Bible vypadá, že shrnuje celou Bibli, jako by varoval
před dodáváním nebo vypouštěním obsahu "této knihy". Avšak "tato kniha"
může pouze odkazovat na poslední knihu Bible a nikoli na celou Bibli. Důvod je
jasný: Kterýkoli křesťanský odkaz uzná, že jiné knihy Bible byly napsány po této,
to jest, poslední kniha dnešní Bible není poslední napsaná. Vlastně, které knihy
budou přesně tvořit obsah Bible, o tom se stále debatovalo tři století po Ježíšovi.
(2) ... Oficiální stanovisko fundamentalistické církve je doopravdy modifikací
planého prohlášení: "Bible je dokonalé slovo Boží." Zatímco považují modifikaci
za menší, je ve skutečnosti ničivá. Říkají, že Bible je "neomylná v originálních
rukopisech". Pokud by všechny rozpory v Bibli šlo vysvětlit jako nedorozumění,
proč by spoléhali na tuto omluvu? Postavením se do této pozice přiznávají omyly
v Bibli. O nich je řečeno, že jde o drobné chyby v kopírování, jak byla během
staletí písma opisována. Nevzali na vědomí radu Ježíše A kdo je nedbalý v
nejmenším, je nedbalý i ve velkém. (Lukáš 16:10). Jenže bezcenným prohlášením
o dnešní Bibli je opravdu: "Bible obsahuje drobné chyby, ale ne velké."
(3) ... Existuje hojnost kopírovaných chyb v Bibli, konfliktní statistiky Ezdráše 2:5
a Nehemiáše 7:10, například. Na jednu stranu fundamentalista toto uznává a
omlouvá to jako menší chybu při opisování. Na druhou stranu důvěřuje
prohlášení v Izaiášovi 40:8 které zní, "slovo našeho Boha však věky přetrvá."
Tento verš nehodlá akceptovat menší detaily kvůli omylům při předávání Jeho
slova. Podle tohoto verše, pokud ho praví Bůh, se to neztratí. Ale chyby při
přepisu znamenají, že něco z původního textu se ztratilo. Není soudržné omluvit
chybu a současně nedovolit chyby. Jediným řešením je vzdát se tvrzení o celkové
božské inspiraci Bible.
(4) ... Celková inspirace je nelogická, protože je popřená a vyvrácená Biblí. V 1
Koritským 7:25 pisatel specificky říká, že se chystá k prohlášení, které není
inspirováno Bohem ... inspirace je popřena. V první kapitole knihy Titus máme
nespočet příkladů, které vyvrací zcela božskou inspiraci. Pavel cituje slavný
Epimenidesův paradox, specifikuje, že mluvčí sám byl Kréťan: "Kréťané jsou vždy
lháři ..." . Pak říká, že muž mluvil pravdu. Ale když prohlášení řekl Kréťan, tak
rozhodně neměl pravdu. Kdyby to byla pravda, pak alespoň jeden Kréťan nebyl
lhář, což prohlášení vyvrací. Závěr je popřením předpokladu, takže prohlášení
není pravdivé. Pisatel Pavel přinejmenším v této chvíli byl zbaven božského
vedení, neboť tuto jemnost nepostřehl.
Nakonec, toto není útok na Bibli. Je to útok na neoprávněný postoj zaujímaný
některými k Bibli. Znovu, muslimové věří, že Bible obsahuje Boží slovo, ale
nepřijímají celkový obsah jako takový. Rozhodování, která část si zaslouží
naše přijetí není věc výhodnosti. Je to věc shody. Ty části a výhradně tyto
části, které jsou samokonzistentní, ve shodě s rozumem a samy se
prohlašují za Bohem zjevené si zaslouží naši úvahu.
Návrh.
Křesťanská víra redukovaná na toto: Židé opatrovali nesprávnou představu o
mesiášovi. To jest, zatímco Židé očekávali někoho, kdo je synem Boha v
přeneseném smyslu, Ježíš řekl Židům, že Mesiáš je doslovně syn Boha. V této
náladě může křesťan ukázat na každý biblický výčet Židů hněvajících se na Ježíše
a tvrdit, že tato nová pravda byla příčinou jejich rozrušení.
Ale jsou zde důležitá fakta, která je třeba vzít v úvahu. Koncept Mesiáš byl
postupně formován Židy a názory se různily. Zatímco několik lidí bylo již zváno
mesiáši, syny Boha, syny člověka, v písmu, Židé počali očekávat předního
Mesiáše, vítězného vůdce, skrze něhož se celý jejich národ stane požehnáním
celému světu.
Naším návrhem je toto: Předpokládejme, že místo toho Ježíš mínil říct Židům, že
přestože si zaslouží být zván Mesiáš, nenaplní jejich nereálná a mylně pochopená
očekávání. Nyní se několik záhad vyjasňuje. Ježíš nemohl mít v úmyslu hlásit se k
postavení, ponědž uložil učedníkům, aby nikomu nepovídali, že byl pravý Mesiáš
(Lukáš 9:21). Všimněte si, jak odrazil muže, který mohl mít chybné myšlenky
(Matouš 8:20). Zatímco mnozí Židé věřili, že Mesiáš zdědí svá královská práva od
Davida, Ježíš poukázal na potíže výkladu (Matouš 22:43). Všimněte si také, že
dnešní židovští učenci určili že "Syn Boží" nedostal svůj křesťanský význam od
Ježíše ale od Pavla.
Mezitím byly přijaty některé židovské aspekty. Pavel povzbuzuje křesťany, aby v
písmu hledali symbolické významy (1 Korintským kapitola 10). Takže máme
nemožné paralely jako ta z Matouše 2:15 která cituje fragment Ozeáše 11:1,2 a
tak přirovnává Ježíše k národu modloslužebníků! Máme zde bezprecedentní
případ proroka, který údajně zemře, pak se vrátí, aby splnil všechny věci od něj
očekávané. Zatímco Skutky 3:20-23 slibují návrat Ježíše, křesťané rozumí, že
proroctví, které se má splnit, než se bude moci vrátit, je vlastně pouze odkaz na
Ježíše... jelikož je myšleno, že Ježíš je tím předpovídaným Mojžíšem v
Deuteronomiu kapitole 18. Písmo zde citované učedníkem Petrem vypravuje, že
Bůh pověděl Mojžíšovi o budoucím prorokovi "vám vzbudí z vašich bratrů
Proroka" jako je on. Zatímco Ježíš nebyl jako Mojžíš jsouce vůdcem národa,
křesťané věří, že bude vítězem při svém druhém příchodu. Avšak obvykle
nečekají, že získá lidského otce, manželku a děti a nezemře v pokročilém věku
jako Mojžíš. Ba co víc "z jejich bratří" nevypadá na označení Izraelitů, ale
příbuzné tohoto národa.
Existuje jiná historická postava, která pasuje na roli proroka přislíbeného
Mojžíšovi, lépe než Ježíš. Nebyl to Izraelita, ale Ježíš řekl, že zvláštní přízeň Boha
bude vzata od Izraele a poskytnuta národu, který ponese ovoce (Matouš 21:43).
Byl to Jákob, neboli Izrael sám, kdo prorokoval, že království bude vlastnictvím
jeho syna Judy až do příchodu "Toho, jemuž náleží" (Genesis 49:10). Zatímco
křesťané jím vidí být Ježíše, pohleďte znovu na ta slova. Když dám něco člověku a
řeknu, ať si to nechá, než přijde vlastník, chci tím říct, že položka patří jednomu z
jeho potomků? Toto by stěží bylo přirozeným pochopením.
Mnoho odkazů na posledního proroka je novým předmětem, uspokojivou diskusí,
která neúprosně vede k Poslovi, který přinesl islám národu a skrze něj všem
ostatním národům. (Korán 6:89,90).
|
)
