Hloupost jako nová ctnost.
Hloupost jako nová ctnost
Radim Lhoták ( více o autorovi > )
30 .3 .2009
Na základě vědeckého výzkumu bylo potvrzeno, že
hloupost má ve všech aspektech společenského života
přednost před inteligencí. Výzkumy a studie amerického
profesora Siegfrieda Streuferta, předního odborníka a
badatele z oblasti lidské inteligence, jasně ukazují, že
největší šanci na úspěch v soukromém životě i
v zaměstnání mají ti z nás , kterým vůbec nedochází, co se
děje.
Výsledky výzkumu jsou opravdu skličující, i když v tomto
momentě se sluší poznamenat: Tedy jak pro koho. Vezmeme- li
v úvahu západní civilizaci a její orientaci na ekonomismus a
obchodní prospěch, vyznívají závěry kladně : Čím je člověk
hloupější , tím je obchodně zdatnější. A hloupých lidí je víc, než
těch inteligentních. Inteligence trpí pocitem naprosté
nedůležitosti vlastní osoby a velkým pochybováním o vlastních
názorech . Naopak hloupost triumfuje bezmezným
sebevědomím a schopností rychlého rozhodování bez úzkosti a
pocitu nejistoty z jeho následků . Proto hloupost zakládá státy,
z ní je živa každá vrchnost , vojevůdci, potměšilí rádci a soudci.
Hlupák pojímá věci jednoduše a v tom tkví jeho síla i klam.
K čemu inteligence?
Pokud lze výše uvedené závěry brát jako obecně platné pro
všechna společenství v celých dějinách lidstva, a svědectví
našich předků, proroků či filosofů z historické éry to jen
potvrzují, je nutné se ptát, kde je tedy místo a význam
inteligence? Čím se uskutečňuje její dopad na celkovou kulturní
úroveň národů, na kvalitu jejich života a prosperitu? Hodnota
inteligence je veličina, jejíž vklad nemohou určovat sami lidé
inteligentní , ale jde o potenciál, s nímž v dějinách zacházeli
ku vlastnímu prospěchu lidé hloupí. Mírněji řečeno lidé méně
inteligentní avšak nadaní uměním vládnout a schopností
porozumět masám. Podstatné ovšem je , že přes zábrany
myslitelů k vůdcovství a k rychlému kalkulu byla inteligence
v minulosti vždy ceněna a ve spojení se vzděláním tvořila
jakýsi zdroj moudrosti , k níž se lidé mocní i praktičtí obraceli
pro radu, protože věděli , že moudrost a vědění ukazují cestu
k dobru , k lepší a harmoničtější společnosti, v níž i moc nabývá
větší jistoty a vyššího významu. Za to byli chytří a vzdělaní lidé
patřičně oceňováni a byla jim prokazována čest jako
představitelům duchovní elity společnosti.
Tato úcta k vyšší rozumové schopnosti a hledání pravdy v radě
moudrých však skončila nástupem universálních křesťansko
liberálních idejí rovnosti a svobody individua bez uvážení jeho
etno- nacionalistického a kulturního kontextu. Aby mohlo být
dosaženo ideálu rovnosti a svobody volby v podmínkách
rovných příležitostí, musí být vzat za základ vzájemného
přiblížení a vyrovnání rozdílů mezi lidmi ten nejnižší vzor
člověka. Nízkost na úroveň ušlechtilého ducha nepovýšíš,
z hlupáka mudrce neuděláš. Naopak z člověka inteligentního,
všestranně vzdělaného a kritického lze udělat hlupáka velice
snadno. Stačí poukázat na jeho existenční nouzi, označit ho za
oběť vlastního neúspěchu, za zneuznaného génia a domýšlivce,
který se jen předvádí a kritizuje společenské poměry pro vlastní
zatrpklost . K tomu je ovšem třeba zajistit , aby byl neúspěšný,
aby se jeho hodnota měřila názorem hlupáků, aby hloupost
slavila úspěch jako lidská ctnost.
Zhloupnutí moderny
Blahoslavení chudí duchem hlásalo křesťanství, když rozehrálo
vábivé struny rovnosti všech před Bohem, jimiž rozmnožovalo
řady svých příznivců. Všechno vznešené , zvlášť obdařené
inteligencí a nadřazené nižšímu druhu člověka je zlem hodným
ponížení. Vše hloupé, pokorné a ubohé je blízké Bohu. Nejinak
je tomu s liberálním hnutím a jeho ideálem rovnosti. Těžko se
ubránit dojmu, že křesťanství prošlapalo cestu všem liberálním
běsům , jimiž je postižena moderní doba: jakobinismus,
nacismus , fašismus, komunismus, feminismus. Jeden základ
rovnosti přetavený v dopuštění nízkosti, jeden osud směřující
k vládě lůzy a konečnému otroctví ve spárech plutokracie.
Základním znakem liberalismu je ponižování státem řízené
masy lidí na jednolité stádo jedinců odtržených od vlastních
zdrojů existence i od rozhodování o svém osudu. K tomu, aby
přijalo takový úděl a přitom věřilo v demokracii a individuální
svobodu, je nutné skoncovat s kritickým myšlením. Toho je
dosaženo systematickým vymýváním mozků tržně konzumními
principy života , zamlčováním pravdy a přebarvováním historie
na temný věk despotismu vyvolených a ponižování
nevolnického lidu, vymýcením všech tradic připomínajících
staré stavovské řády a podmínky hierarchické nerovnosti,
včetně patriarchálního modelu rodiny zajišťujícího její funkci,
potíráním všech aristokratických principů jako nástrojů
zavádějících nespravedlivé pořádky založené na
nerovnoprávnosti a vposled snižováním moudrosti předků na
zastaralé a dobově omezené názory odrážející zaostalé
společenské poměry, z nichž lidstvo povstalo zákonitým
vývojem k lepší a dokonalejší éře moderního věku vědeckého
pokroku , který jediný zajistí lidem hmotný blahobyt a
individuální spravedlnost právního státu. Drzost a hloupá
nabubřelost moderních myslitelů, jimž liberální systém poskytl
zajištěnou existenci , jde tak daleko, že mluví o konci dějin , jako
kdyby nic lepšího než liberálně demokratický systém už
nemohlo existovat.
Pokud hlupák přece jen kritizuje, má na mysli čistě jen osobní
prospěch, sám volá po rovných požitcích a srovnatelných
příležitostech , žádá tytéž hmotné statky, jako má jeho soused,
dožaduje se stále více osobních práv. Pojetí spravedlnosti u
hlupáků má jediný receptor pro hodnocení spravedlivého
soudu, a tím je trávicí systém. Proto ideálním místem pro
hlupáky je konzumní společnost. V ní má hlupák pravdu i
uznání své pravdy sám ze sebe, v ní se otázky dobrého či
špatného trávení povyšují nad veškerou moudrost světa, v ní
tupost vítězí, aniž by vyžadovala protivníka. Hloupost se
promítá i do samotného jazyka, vše, co se vyjadřuje složitě, je
v jádru podezřelé, namísto asociativního vyjádření skrytých
konotací nastupuje řeč triviálních symbolů, holých vět a znaků
( smajlíků) . V konzumní společnosti jakákoliv moc nemá
alternativu ani odpůrce dokud lidu slouží zdraví a má co trávit,
dokud tržní soutěž udržuje stav boje všech proti všem, dokud
jsou si všichni lidé cizinci a postrádají sociální rozměr ve
smyslu skutečné solidarity a vzájemnosti.
Konec dějin
Zájmem současné moci je podporovat konzumní společnost a
z poddaných udělat hlupáky. Proto současné státy ničí rodiny a
připravují je o otce, aby předešly výchově dětí ke kolektivním a
mužným hodnotám, proto školství studenty nevyučuje ničemu,
co by jim pomohlo porozumět vlastnímu bytí, dát lidskému
životu smysl a pochopit význam utváření kulturních systémů a
hodnot . Obecné vzdělání, ideje a vědění jsou potírány, svět je
mladé generaci předkládán jako hotová a ukončená věc, a to i
přes jeho neustálou , leč pouze kvantitativní, změnu.
Podmínkou předestřeného konce dějin je zánik kultury a ztráta
člověka jeho vyloučením z veškerého sociálního i etického
kontextu . V důsledku takový svět funguje jako efektivní
výkrmna hovězích dojnic opřená o tržní intenzifikaci
poskytované pastvy, v níž se vše redukuje na jediné podstatné:
hmotné zabezpečení, státní dozor, dojivost a ukájení fyzických
potřeb.
Minulost a její duchovní tradice jsou vykreslovány jako temné
doby zápasu o zachování holé existence nuzáků proti krutosti
vznešených vládců. Duchovní potenciál nového člověka se
převádí na individuální a ničím nedotčenou kreativitu v hledání
tržního uplatnění. Právo na vlastní názor, jakkoliv dětinský a
udržovaný v mezích politické korektnosti, je povýšeno nad
intelektuální rozhled a kritické myšlení. Čím toho člověk
v obecném smyslu méně ví, tím je přizpůsobivější,
manipulovatelnější, úspěšnější a v důsledku spokojenější. Čím
je hloupější , tím lépe zapadá do soukolí tržních vztahů ve
prospěch těch, kdo z nich nezřízeně bohatnou. Kapitalismus
nežádá člověka všestranně vzdělaného, protože potřebuje
jednorozměrný stroj vyčíslitelného výkonu . MIPS je zkratka pro
ideálního zaměstnance moderní efektivní korporace a
v překladu znamená Mladý Idiot Plný Síly.
Infantilismus a feminizace
Vrcholem hlouposti globální tržní společnosti je infantilismus.
Preference vlastního názoru bez vědění orientovaného na
úspěch v práci, fyzické žádosti, zábavu a hry vede tak daleko, že
lidé považují za pozoruhodnou duši dítěte a jeho myšlenkovou
nedotčenost . Názor dítěte je prostý všech předsudků , ideových
zátěží a zkaženosti. Dětská duše je tabula rasa, bezstarostná a
šťastná. Jako taková je proto na vrcholu moderní doby
prohlášena za požehnanou. Soud dítěte je aktem ryzí kreativity
myšlení, není veden ničím a překvapuje svojí novostí. Nevadí,
že ona novost a neotřelost je pouhým výrazem hlouposti, která
nebere v úvahu poznání a hlubší souvislosti nabyté zkušeností.
Přesto se stává takové myšlení pro mnohé vzorem, protože je
živoucí , nezatíženo pochybnostmi, ani sžíravým neklidem při
hledání pravdy . Pojem pravdy je pro ně neznámá kategorie a
dobré je vše, co člověka baví a naplňuje rozkoší.
Nejblíže k infantilnímu názoru mají ženy. Jejich orientace na
bezprostřední potřeby života a empatii je blízká dětskému
nazírání světa tak, jak se bezprostředně jeví v negativní
zkušenosti a v interakci s nejbližšími lidmi či podněty, které jim
skýtá praktický život. Myšlení se pro ně stává pouhým
nástrojem k vyrovnání vlastních emocí s okolní realitou,
k překlenutí vlastních frustrací, prázdnoty či stresových stavů.
Jakmile je žena v pohodě, přestává myslet a začíná žít.
Především pro ženy se hloupost stává ctností, zatímco moudrost
založená na filosofii a vyšším smyslu poznání je jim výstřední
exhibicí rozumu, taháním problémů tam , kde nejsou,
nemístným problematizováním prosté skutečnosti nadutými
muži , kteří se berou příliš vážně. Ženy a děti se bezpochyby
příliš vážně neberou, dokonce ani nevidí důvod, proč by si tak
měly komplikovat život. Více dobrot , požitků a radosti jim to
určitě nepřinese . Společnost, která naslouchá ženám a dětem,
je na nejlepší cestě k otroctví.
Proto celá známá historie s výjimkou posledních dvou století
jednoznačně uznávala patriarchát a mužné hodnoty zakotvené
ve společenském řádu jako záruku svobody. Západní liberální
svět je ovšem pod vládou oligarchie , která nemá zájem na tom,
aby se utužilo morální vědomí lidí něčím tak zavazujícím a
stmelujícím, jako je patriarchát. Mohli by se totiž začít
aktivizovat k odporu, přestat snášet svůj otrocký úděl .
Oligarchie hraje na žádostivé struny ženských instinktů a
malichernosti, které se ženám vyplácely právě v patriarchátu , v
emancipované společnosti však působí rozkladně. Ženy pak ve
své hlouposti, opuštěnosti a feministickém rozrušení vyžadují
silný stát a represivní „antidiskriminační “ zákony, aby jim stát
jako jediný velký patriarcha zajistil bezpečí a výživu jejich dětí,
čímž přímo podporují totalitní mocenský systém ve prospěch
buržoazní elity . Kdybych byl boháč , který si svými švindly
nahrabal miliardy, určitě bych neuvažoval jinak.
Náznak řešení
Co by měl opravdu humánní stát udělat pro to, aby lidem vrátil
kulturu a zapomenutý vzor ušlechtilosti, estetiky a morálky?
Měly by se na státní náklady vytvořit filosofické školy postavené
na tradičních duchovně paternalistických základech, které by se
veřejně vyjadřovaly k otázkám doby a účinně kritizovaly každé
rozhodnutí současných vlád a politiků. Tato kritika by měla být
považována za směrodatnou a všichni veřejní činitelé by jí měli
čelit účinnou polemikou či změnou svých postojů. Každý politik
by měl povinně svoje názory konzultovat s touto duchovní
elitou a předkládat veřejnosti její doporučení, včetně
zdůvodnění dalšího postupu v případě , že s ním nesouhlasí.
Takový politický systém by mohl fungovat na principu
zastupitelské (nikoliv však stranické) demokracie , musel by ale
zrušit volební právo žen.
Poznámka k závěru: Pokud jsem se zmínil o tradiční
duchovnosti, měl jsem na mysli duchovnost pohanskou – její
hluboké přírodní kořeny vytržené ze země křesťanstvím – a
umístěnou do kontextu novodobého vývoje. Jen tak lze předejít
úpadku lidskosti a rozemletí celého člověka v liberálním
individualismu zženštilé civilizace a v
nastupujícím otrokářském řádu ovládaném plutokracií .