Kupní síla
Dneska jsem tak stál u chlaďáku v Lidlu a přemýšlel nad tím, proč u nás mají největší odbyt největší šmejdy a kvalitní potraviny nikdo nekupuje. Pak mi to docvaklo. Porce uzeného lososa stojí v ČR 60 Korun, pokud není v akci. V akci 45-50. V Německu tento výrobek stojí stejně tak. Potíž bude ale pravděpodobně v tom, že zatímco německá uklizečka má v přepočtu přes 20 tisíc čistého, ta česká jenom 9000. Od příštího roku bude rozdíl ještě větší (schválení minimální mzdy 8.5€/h).

Pak je pochopitelné, proč si my češi kupujeme ke snídani vlašák s výrobním salámem za deset kaček *40*

Re (2): Odpoved
Odpověď na příspěvek od Ebisek z 08.05.2012 14:31:28:
Já to říkám pořád že je lepší být "Synem Izraele" než být ateistickým čechem *367*

Re: Odpoved
Odpověď na příspěvek od sexazposvatbe ( mailto:sexazposvatbe@gmail.com ) z 30.11.2011 08:05:31:

Češi jsou posránci. Vedou hospodské řeči a jak se má rozhodnout, tak se nic nekoná. Viz neustálé nadávání na romy. A když jim řekne někdo "tak volte ultrapravici, Vandas problém s cikány vyřeší, tak to najednou zesmutní očička a zase jenom naříkají "Hej to ale nemůžeš, nejsou všichni tak špatní, jsou to lidi, nemůžeš je mlátit pendrekama za to, že jenom něco ukradou." *3*
Proto se tento národ nikdy na nic nezmůže *18*
Stačí se podívat jak si necháme srát na hlavu s reformama. Udělat tohle ve Francii, Řecku, Itálii, tak je rozbitá půlka Paříže, škody za miliardy, hořící auta. Češi na politiku nadávají v hospodě, k volbám nejdou a na poklidnou demonstraci přijde 1000 lidí a 500 lidí na to kouká jen tak nenápadně z protějšího chodníku *3*

Odpoved
Zdravim!Osobne se stydim za to ze jsem Cech.Ve svete o nas rikaji,ze jsme narod hlupaku,zlodeju,spindiru... Zkratka Cesi to je nejvetsi ostuda na svete.Jsme jen vsem pro smich.

Krize rodiny.cast 2.
Musí být konečně zrušen §213 - trestný čin zanedbání
povinné výživy. Nezaplacené výživné je forma dluhu a
v civilizované společnosti je nepřípustné zavírat do vězení
pro dluh. Tento paragraf je rovněž v rozporu s listinou
základních práv a svobod člověka.
Úloha sdělovacích prostředků
Média v dnešní době dávají prostor pouze úzkému kruhu žen,
aby se vyjadřovaly k uvedeným tématům . Ty tak činí
pochopitelně ze zaujatého úhlu „ ženské otázky“. Takové
jednostranné hodnocení stavu dnešní společnosti považuji za
zhoubné. Otázky rodiny a vztah muži versus ženy si zaslouží
širokou diskusi, která přinese názory jak mužů, tak i žen.
Sdělovací prostředky nemohou být nadále odrazem
jednostranného vidění světa. Zůstává nenaplněnou úlohou
vědeckých týmů z oblasti společenských věd, ale i duchovních
složek společnosti, mezi které rozhodně patří náboženské
instituce a křesťanské církve, aby s plnou odpovědností
prozkoumaly a přinesly objektivní poznatky o přirozené roli
obou pohlaví v rodině i ve společnosti. Přitom tradiční dějinná
úloha rodiny by měla být prostudována jako první.

Krize rodiny.
Krize rodiny
Radim Lhoták ( více o autorovi > )
31 .1 .2008
Bude znít asi tvrdě sluchu současného člověka, když
řeknu, že je to právě on, kdo ztratil smysl pro rodinu a
její společenskou funkci. Každý z nás přece alespoň ve
skrytu duše touží po láskyplném vztahu s ženou, jehož
plodem budou společné děti a harmonická rodina. Láskou
a početím dětí ovšem není úloha rodiny naplněna, nýbrž je
to její pouhý začátek. Potřeba rodiny provází člověka celé
věky a její tradiční model si nikdo v minulosti nedovolil
zpochybňovat.
Když říkám tradiční, mám na mysli funkční řád rodinné
pospolitosti, který vyplynul z objektivní zkušenosti generací a
odráží poznání, jaké rodinné uspořádání posiluje obec i národ.
Zdravý model rodiny musí vytvářet podmínky pro výchovu
nové generace, aby byla schopna převzít a dále upevňovat
hodnoty člověka i života vytvořené generacemi jejích předků.
Nutno poznamenat, že v naprosté většině známých kultur a
civilizací se jednalo o model patriarchální. Evropskou civilizaci
nevyjímaje . Principy patriarchální rodiny rovněž převzala do
svého kánonu všechna civilizovaná náboženství jako Boží
zákon.
Rodina je základ státu. Toto heslo opakovaly i komunistické
režimy, přestože jejich představa o pokroku k nové a lepší
společnosti byla více než revoluční a bourala všechny kulturní
tradice minulosti. Nelze přehlédnout, že právě rozumářské,
mechanistické a konstruktivistické pojetí vývoje lidstva
přivedlo socialismus k vytvoření nefunkčních mezilidských
vztahů a tím také ke krachu. Zrušením všech tradic totiž každá
revoluční ideologie rezignuje na jediný objektivní zřetel
v pohledu na lidskou společnost. Oním objektivistickým
názorem byla, je a vždy bude zkušenost minulých generací o
tom, kam vedl ten či onen způsob lidské pospolitosti a její
organizace. Žijeme v době špatných zkušeností z nedávných
pokusů o lepší zítřky a nevěříme žádné vizi nové společnosti,
která by jen z dálky zaváněla utopismem či univerzální
ideologií. Přesto existuje a naplno žije jedna ideologie, která
má znaky totalitního znásilňování mínění i života lidí a
aspiruje na převýchovu člověka jako naprogramované
součástky nového pořádku silou zaslepenější, než byly všechny
dosavadní Utópie. Mluvím o totalitní ideologii feminismu a
jejích metodách genderové proměny lidské populace.
Nejhorším dopadem feminismu je rozklad tradiční rodiny,
chce se spíše říci rozklad rodiny vůbec. Je až neuvěřitelné,
nakolik se současný svět nezajímá o příčiny tak drtivého
společenského úpadku, jehož důsledkem jsou trpící děti ve
stavu bezradnosti a postrádající zázemí rodiny, která by jim
byla schopná dát výchovu i orientaci v našem odcizeném
světě. Nechtějme vše svádět na odcizení samo jako na evoluční
fenomén doby. Právě úpadek rodiny je jeho hlavním živným
zdrojem . Rád bych se proto dotkl několika tezemi tohoto
tabuizovaného tématu a přispěl k rozpoutání seriózní diskuse,
která by správně a bez ostychu označila varovné symptomy a
pokusila se najít terapii pro globální onemocnění naší
civilizace . Zaměřím se přitom na problémy, které mají podle
mne s vymezeným tématem přímou či úzkou souvislost .
Rovné příležitosti
Otázka příležitosti každého člověka ve společnosti je dána
mírou její svobody. Svobodná je taková společnost, v níž každý
jedinec, skupina či společenství má možnost sledovat své
vlastní cíle a usilovat o jejich naplnění podle vlastní vůle a
přesvědčení . Při tom dbá o obecně přijatá pravidla lidského
jednání, jimiž není omezována svoboda jiných subjektů ve
společnosti. Jde o taková jednání, která mohou v kontextu
společenské interakce vyvolávat spolehlivá očekávání
v souladu s obecně uznávanými principy důvěryhodnosti ,
zásadovosti , spravedlivosti a čestného chování. Pouze
abstraktní principy takových pravidel jednání je možné
zakotvit v zákonech.
Jsou- li přijaté principy zároveň soustavou hodnotových kritérií
morálního vědomí ve společnosti, je zcela nesmyslné tyto
hodnoty rozlišovat z pohledu pohlaví či etnické příslušnosti.
Morální kodex svobodné společnosti je platný pro všechny lidi
bez rozdílu pohlaví a jako takový zajišťuje stejné příležitosti
pro muže i pro ženy.
Zcela jiná situace nastane, pokud tytéž zásady rovnoprávnosti
budeme chtít aplikovat do soukromé sféry či do organizace
zájmových skupin vzniklých na základě svobodné vůle jejích
členů . Mezi takové skupiny patří soukromé podnikatelské
společnosti, ale také rodiny. Jedná se o dobrovolná sdružení
podléhající vnitřním pravidlům jednání, jejichž smyslem je
dosáhnout společného cíle. Patří k zásadám svobodné
společnosti, že do vnitřních otázek takových skupin
nezasahuje, pokud jejich chování navenek respektuje pravidla
platná pro chování všech společenských subjektů bez rozdílu .
Narušení této zásady by totiž znamenalo znemožnit lidem
účinně spolupracovat a pomáhat si při uskutečňování svých
představ o vlastní životní cestě.
Takovým zásahem do svobod občanů je zahrnutí genderových
studií do vládních programů a jejich mocenské prosazování
prostřednictvím zákonů. Nařizovat rovnost a rovné příležitosti
do vnitřní organizace soukromých či zájmových skupin,
určovat mocí chování lidí k sobě navzájem v soukromí a v
rodinném životě , znamená nejhlubší zásah do svobody člověka
a jeho práva na sebeurčení. Uvnitř soukromé sféry přirozeně
vzniká nerovnost v uplatňování práv mužů a žen v takovém
smyslu i rozsahu, jak to odpovídá dohodnuté hierarchii ,
potřebě, cítění i kultuře těchto lidí, aby nebyla narušena
vzájemná důvěra, funkční role a naplňování základních potřeb
soužití obou pohlaví. V daném smyslu má potom
nedotknutelnost soukromí člověka a rodiny přednost před
veřejným zájmem a jakýmikoliv ideologiemi s ním spojenými .
Rovné příležitosti znamenají stejné výchozí možnosti pro
každého člověka, nikoliv rovnostářství ve výsledku .
Protisměrný výklad musí mít negativní dopad na motivaci
lidskou i ekonomickou a v důsledku ohrozí demokratické
fungování společnosti. Je třeba obnovit morální kodex
společnosti v duchu osvědčených tradic evropské kultury a
demokracie . Evropskou unií podporovaný gender
mainstreaming ( GeM) , jehož obsahem je násilné a
vykonstruované sociální inženýrství, má však opačný smysl .
Obnově morálních zásad a dodržování zákonnosti ve prospěch
spravedlnosti proto v kontrastu proti všem genderovým
studiím prospěje pěstování typicky mužných vlastností člověka
jako je síla , čestnost, zásadovost a statečnost. Takové vlastnosti
nelze nahrazovat hodnotami nižšího řádu, jako je soucit ,
empatie, sebeláska a benevolence k lidským slabostem. V této
souvislosti je myslím nutné striktně odmítnout jakékoliv
antidiskriminační zákony či zavádění zastupitelských kvót do
orgánů veřejného i soukromého života. Namísto nich by měly
být samozřejmostí promyšlené projekty pomoci slabším a
problémovým skupinám s důrazem na specifičnost každého
případu zvlášť. Každý člověk má právo jednat podlé svého
vlastního zájmu a schopností před rozbujelým právem
veřejným.
Tradiční rodina
Vše , čeho dosáhla a co vytvořila naše civilizace , vzešlo ze
společnosti založené na patriarchální rodině, na síle muže a
moudrosti spravedlivého otce. Tisíce let známé historie a
tradice prověřily patriarchální rodinu jako jedinou správnou
alternativu . Všechny ostatní pokusy se ukázaly scestnými,
neměly šanci na úspěch a po právu zanikly. Současnost, jakoby
trpěla ztrátou paměti, podléhá nákaze feminismu a ničí
morální i funkční základ celistvé rodiny.
Tradiční rodinu v čele s otcem ( patriarchou) přijala i všechna
civilizovaná náboženství jako boží zákon. Tento zákon je
reálně vymáhán a jeho porušení trestáno , a to především
úpadkem společnosti a utrpením dalších generací. Pouze
návrat tradičních hodnot a funkčního uspořádání rodiny
povede k nápravě poškozených vztahů v rodině, k vyrovnání
rozkolu mezi mužem a ženou, a k obnovení společenské
funkce rodiny jako záštity lidskosti a výchovy budoucích
generací . Tradiční rodina je dnes vystavena útokům ze všech
stran a chybí jí společenská i politická podpora . Rozbíjením
tradičních rodinných hodnot ztrácejí děti právo na oba rodiče
a rodinné zázemí, které jedině jim může dát odpovídající
podmínky zdravého rozvoje.
Současný trend výchovy dětí jedním rodičem, v převážné míře
matkou , vede k patologickému vývoji dětí jak v psychické tak
v sociální rovině, protože postrádá oba důležité vzory, mužský
i ženský, ve vzájemném souladu. Pro návrat celistvé rodiny je
důležitá podpora muže jako odpovědné hlavy rodiny. Bylo by
proto správné znovu povolat muže k úloze budování obce a
starostlivosti o morální stav společnosti, k níž budou
vychovávat své děti a vést svoje manželky. Jen tak může být
obnovena vážnost svazku manželského a jeho společenská
funkce nadřazená pouhému partnerství muže a ženy.
Je rovněž na místě se kriticky zamyslet nad významem
feministkami proklamovaného aktivního otcovství ve smyslu
zástupnické role matky a otce v roli chůvy, včetně násilného
rozdělování kompetencí v rodině systémem půl na půl. Taková
koncepce nemůže naplnit požadavek vůdčího principu
v rodině, za který by měl být primárně odpovědný otec coby
hlava rodiny. Pouze patriarchální řád měl úctu i ohled
k mateřství a k pečovatelské úloze matky v rámci
nezastupitelných rolí muže a ženy v rodině. Jsem přesvědčen,
že alarmující nárůst domácího násilí souvisí s absencí právě
vůdčího principu v rodině . Proto jako jediný účinný nástroj
k nápravě vidím obnovení respektu žen, mužů i celé
společnosti k hodnotám tradiční rodiny. Toho však nelze
dosáhnout represemi ani konstruktivistickými zásahy státu do
rodinné pospolitosti, nýbrž vedením mladých mužů
k ctnostem a odkrýváním správných morálních zásad řádného
a kulturního člověka.
Tradiční hodnoty
Naše civilizace vychází z myšlení , tradic a hodnot helénské
kultury a křesťanské morálky vyjádřené vývojem evropské
duchovnosti. Základním kamenem i spojujícím principem
lidského vědomí v evropském prostoru je rozum a úcta
k pravdě, jinými slovy objektivita zakotvená v přírodě.
V zákonech přírody hledá Evropan poučení i řád totožný
s dokonalým uspořádáním celku (kosmos ) , který zůstává vždy
nadřazen lidskému jednání. Odhalováním řádu přírody a
názorem do jeho tajuplných souvislostí se člověk stává
uvědomělou součástí universa. Toto uvědomění však nemá a
nikdy nemělo svévolný obsah. Všechny domýšlivé spekulace o
lidských možnostech a charakteru lidskosti přesahující
ověřený kontext zřejmé zkušenosti jsou považovány za
bezbožnou zlovůli a pýchu, která musí být potrestána.
Evropa vždy toužila po svobodě člověka a pro tuto svobodu
obětovala mnoho. Evropská duchovnost očekává
morálně vyspělého jedince, který je této svobody hoden. Za
takového jedince bojuje a obětuje všechny síly , přitom hlavní
zřetel upíná na jeho výchovu. Proto tradiční hodnoty evropské
civilizace vycházejí z člověka vnitřně vybudovaného, nikoliv
pouze vyrostlého z náruče matek. Evropská kultura požaduje
člověka usilujícího o nejvyšší ctnosti, mezi něž patří především
rozumnost , statečnost, uměřenost a spravedlivost. Evropská
společnost má ve štítu vzdělanost a úctu k myšlenkovému
dědictví svých předků.
Neměli bychom proto přihlížet k novodobému zpochybňování
podstaty lidského vědění založeného v tradici, filosofii, historii
a v objektivistickém náhledu přírodní celistvosti. Nelze se
smířit se subjektivistickými, účelovými a spekulativními směry
myšlení, jimiž se vše, co bylo dosud považováno za platné a
rozvíjeno s nejvyšší obezřetností , obrací naruby a s dětskou
naivitou ničí jako přežitky minulosti.
Zachování tradičních hodnot evropské kultury můžeme
spojovat se zachováním samotné euroatlantické civilizace ,
proto bude nanejvýš vhodné uvědomit si v plném dosahu
význam následujících tezí:
Hlavním kritériem dobra a zla je morální kodex
společnosti, který musí vycházet s dlouhodobě platných
etických principů vybudovaných na základech racionální
filosofie a křesťanské kultury.
Nejvyšší hodnotou člověka je rozum a objektivní poznání.
Nelze zavádět a nastolovat jako platný životní princip nic,
co nebylo dříve ověřeno zkušeností získanou generacemi
předků.
Každý člověk má právo na sebeurčení v kontinuitě
s kulturním i myšlenkovým dědictvím minulosti.
Každý člověk má morální povinnost dbát o rozvoj
duchovnosti sebe i svých bližních s převahou rozumu nad
fyzickými a materiálními potřebami .
Každý člověk nese odpovědnost za vlastní život a nikdo
nemá právo mu přikazovat, jaký cíl si v životě zvolí.
Podstata lidské přirozenosti je zakotvena v přírodě a
nikoliv v sociálních vztazích a normách. Člověk má od
přírody dány předpoklady být rozumný a ušlechtilý. Pokud
ponižuje či neuznává tyto své hlavní vklady lidskosti , upadá
na úroveň zvířete a jako zvíře bude žít.
Morální a kulturní pravidla lidského chování jsou dána
dlouhodobým vývojem a musejí být přijata převažující
většinou společnosti. Mohou se dále rozvíjet pouze v rámci
spontánního řádu, jímž musí být každá přijatá společenská
norma prověřena zkušeností jako přínosná a nenarušující
dosavadní kontinuitu hodnotových pilířů ve společnosti.
Je zcela nepřijatelné diktovat takové normy chování, které
vycházejí z pseudovědeckých spekulací a z ideologických
záměrů stranických skupin či mocenských lobby. Každá
vláda se naopak musí přizpůsobit veřejnému mínění a
morálnímu stavu společnosti. Pouze o růst morální
vyspělosti lidí má právo i povinnost usilovat.
Soužití mezi lidmi je dáno etickými normami a společným
zájmem o vlastní budoucnost . Tam , kde chybí morální
shoda a porozumění principům společné existence , jsou
normy tohoto soužití možné a vymahatelné pouze na
základě smlouvy vyjadřující společnou vůli všech
zúčastněných stran.
Žádná skupina ani menšina nemá právo, aby jí zákon
zajišťoval nadstandardní existenční podmínky.
Základním kamenem evropské civilizace je patriarchální
rodina, v níž je zajištěna převaha rozumu a cti nad
žádostivostí a sobectvím.
Kultivace vztahů mezi pohlavími
Vtah mezi pohlavími je třeba nazírat ze tří pohledů
trojjedinosti člověka. Nejnižší částí člověka je tělo a jeho
fyzická stránka. Vztah mezi pohlavími je na této úrovni řízen
pudy, touhami a žádostmi danými od přírody. Na fyzické
úrovni vztahu muže a ženy není co kultivovat, nýbrž vždy
musí jít o hledání míry, nakolik má být tato složka vztahu
omezena ve své důležitosti a vlivu na soužití, přičemž tento
vliv by měl být co nejslabší.
Druhá část člověka souvisí s jeho míněním a podvědomím
získanými na základě bezprostřední životní zkušenosti jako
mimovolný odraz stavu okolního světa. Pouze tato část
podléhá genderové manipulaci a je výrazem sociálních i
hodnotových stereotypů ve společnosti. Je z větší části
podmíněná a vyjadřuje závislost člověka na materiálním světě.
Jako osvojená složka lidského jednání potom ovlivňuje vztah
mezi pohlavími podle míry vzájemné tolerance a
snášenlivosti. Kultivace podvědomé a mimovolné složky
vztahu je tedy možná pěstováním tolerance a empatie
s vnitřním založením partnera.
Třetí a nejdůležitější část lidské osobnosti je vůle a rozum. Jde
o vůdčí část člověka, která určuje samou podstatu lidství a
hodnotu člověka. Rozum ve spojení s vůlí omezuje ostatní dvě
lidské části a drží je ve stavu uměřenosti tak, aby nenabývaly
vrchu při rozhodování a jednání člověka. Je tedy zřejmé, že
kultivace vztahů mezi pohlavími je závislá právě na této vůdčí
části , s níž člověk seznává, co je smyslem, cílem i náplní jeho
vztahu. Pouze náležitá vláda rozumu a vůle mohou být
důvodem k oběti ve prospěch lásky a vzájemnosti dvou
pohlaví, pouze tyto mohutnosti vyjadřují lidskou duši, s níž je
člověk schopen směňovat své sobectví za smysluplné
pokračování rodu prostřednictvím vlastních potomků i za
tvorbu kulturních statků obce a celé společnosti.
Kultivace vztahů mezi pohlavími je především závislá na
morálním vědomí každého člověka, na jeho sebevýchově
k lidskosti a k rozumnosti. Proto vždy byla vyžadována
především od mužů a určována jejich působením na
přirozenou převahu podvědomých sklonů a citů v povaze žen.
Role ženy a muže se navzájem doplňují. Je nesmyslné tyto
rozdíly stírat nebo násilně potlačovat . Naopak jejich rozvíjení
obohacuje vztahy i život sám. Cílem dnes samozřejmě není
bojovat proti ženám, ale podporovat vzájemnou úctu, toleranci
a porozumění v souladu s přirozeným posláním obou pohlaví.
Zákonné normy
Smyslem zákonů je vymáhání spravedlnosti. Zákony mají být
vyjádřením takových abstraktních pravidel jednání, aby každý
člověk měl právo svobodně usilovat o své životní cíle a nebyl
přitom omezován cizí mocí. Jde o pravidla, která lidem
zajišťují jistotu jejich očekávání v souladu s morálním
vědomím společnosti.
Základním cílem i smyslem života člověka je blaho a
udržitelnost jeho rodiny. Proto by zákony měly podporovat
funkci celistvé rodiny. Současná soudní praxe však působí
přesně opačně. Zavádí vyživovací povinnost vůči rodiči, který
rodinu ztratil , aniž by zkoumala otázku zavinění a vyváženost
následného vztahu. I v případě zavrženého rodiče, a
v naprosté většině případů se jedná o otce, vynucuje
nespravedlivou oběť vůči odcizeným potomkům, a to dokonce
pod trestním postihem. Tak dělá z muže otroka, který musí
sloužit cizímu pánu , aniž by byl naplněn smysl jeho oběti . Tím
pánem je bývalá manželka, pro níž rozvod je výhodou i
satisfakcí za její nenaplněné a často naivní představy o
partnerském soužití. Smysl rodiny a zájem dětí zůstává až
úplně pod povrchem neukojených zištných a sobeckých
žádostí.
Se zděšením sleduji nespravedlivé perzekuce otců, při nichž
soudní moc jde za hranice lidskosti a msty na nevinných
obětech zničených rodin, když zavrženým otcům svévolně
přikazuje výživné vycházející z fiktivních příjmů, jakých ve
skutečnosti nebylo dosaženo. Často na léta zpětně , čímž
z muže udělá hanebného dlužníka i přesto, že si dosud svoje
výživné řádně platil. Takový postup nelze ospravedlňovat
zájmem dítěte, protože zájmem dítěte je mít oba rodiče a žít
v celistvé rodině. Hmotné zajištění matek bez toho , aniž by se
snažily být dobrými matkami a řádnými manželkami, navíc na
úkor otců, znamená vytváření podmínek pro jejich
neodpovědnost , bezohlednost a rozvratný postoj k rodině.
Při rozvahách nad novou definicí zákona o rodině by proto
mělo být snahou zákonodárců, aby došlo k nápravě
dosavadního feministického naladění soudů při rozvodových a
opatrovnických řízeních. Soudní moc by měla mít především
na zřeteli to, co se od ní právem očekává: Péči o rodinu a
spravedlivý proces tam , kde rodina přestala plnit svoji funkci.
Její hlavní úlohou by mělo být účinné zamezování
podvodnému vydírání rodičů ze strany dětí a zneužívání
zákona v rozporu s dobrými mravy.
Snad nebude pro čtenáře příliš nudné, když se před závěrem
zamyslím i nad praktickým uskutečňováním funkce justice
při její péči o rodinu a předložím pár pravidel ke zvážení:
Soud by měl při rozvodových řízení zkoumat rozhodné
skutečnosti, které byly příčinou nefunkčnosti rodiny, a
podle toho upravit poměry mezi rozvedenými manželi. Jde
především o otázky viny a důsledky, které je z toho nutno
vyvodit.
Pro rozvodové řízení jsou rozhodné především otázky,
nakolik muž dostál své úlohy odpovědné hlavy rodiny a
žena své role manželky oddané svému muži a přirozeným
potřebám svých dětí. Vzorem je při tom tradiční
patriarchální rodina.
V případě opatrovnického řízení by měl zákon taxativně
stanovit výši výživného se stropem nepřevyšujícím
polovinu průměrného platu ve státě a vyměřovanou podle
skutečně prokázaných příjmů povinného bez zpětné
platnosti . Nelze přijmout jako spravedlivý princip rovného
podílu na životní úrovni rodiče, který rozvodem svoji
rodinu bez zřejmého zavinění ztratil.
Zákon by měl garantovat zrušení vyživovací povinnosti
k plnoletým dětem, které se prokazatelně řádně
nepřipravují na své budoucí povolání.
Jako zákonný důvod ke zrušení vyživovací povinnosti by
měla být dána skutečnost, kdy zletilé nezaopatřené dítě
opakuje vícekrát než jednou libovolný studijní ročník, nebo
změní nastoupenou školu za jinou školu téhož stupně
se ztrátou více než jednoho roku studia.
Musí být konečně zrušen §213 - trestný čin zanedbání
povinné výživy. Nezaplacené výživné je forma dluh

Anarchie a řád.
Anarchie a řád
Radim Lhoták ( více o autorovi > )
27 .6 .2008
Přirozenou potřebou rozumného člověka je řád, vědomí o
řádu a řádný život. Řád lidem dává vědomí příslušnosti
k celku, identitu, měřítko dobra a zla i pocit bezpečí. Bez
řádu není pořádek. Pořádek je důsledek řádu. Již
z etymologie samotného slova pořádek vyjadřujícího „stav
po- řádu“ vyplývá cíl, jímž se hledá rovnováha ve všech
úrovních lidského bytí, jednota v mnohosti, harmonie
znějící souladem všech hlasů v kontrapunktu názorů, které
se řídí zákonitostmi přijatého řádu. Řád je pořádek
uskutečněný skrze sama sebe, a není třeba velkého
vnějšího násilí k tomu , aby byl udržován. Opakem řádu je
neřád. Moderní doba si pro ne-řádné chování lidí našla
výraz anarchie.
Za řádné byly považovány vždy takové systémy soužití a
spolupráce, jež slovo řád obsahovaly v samotném názvu :
Obecní řád, aristokratický řád, stavovský řád, cechovní řád,
patriarchální řád, vojenský řád, duchovní řád. Neřádným
opakem jsou takové sklony v myšlení a jednání lidí, které řád
narušují. Patří sem revoluční destruktivismus, rovnostářský
kolektivismus , feministický anarchismus, názorový
pluralismus, genderový multikulturalismus, potírání identity,
rasy, pohlaví, vyznání i vládnoucího přesvědčení , jinými slovy
vše, co bourá pospolitní pořádky, rozvrací vzájemné
porozumění a nic nového nebuduje.
Naši předkové dobře chápali, že svět má tutéž podobu, ať je
nahlížen z libovolné výše pohledu, shora nebo zdola. Stát, kraj ,
obec, spolek, rodina, vše má svoji hlavu a patu. Co je dobré pro
stát , je dobré i pro rodinu, a naopak. Helénská filosofie šla ještě
dál, viděla stejnost celkového ustrojení samotného člověka
s organizací společnosti. Duše je pro člověka totéž, co stát pro
lidskou pospolitost, vůdčí úloha rozumu má stejný účel pro
dobro a štěstí lidské bytosti, jako úloha vládců pro dobro obce a
celého státu. Ve všech úrovních lidské existence mají být proto
vládcové vybíráni podle nejlepšího lidského ustrojení a
schopnosti vládnout, podle jejich vzdělání, síly, vědění a
mravní ušlechtilosti. Veškeré právo a zákony potom mají za
úkol podpořit ty, kdož vládnou a mají odpovědnost za stav
společnosti. Právo a zákony mají podporovat řád, jehož
spravedlivá funkce je vážena od hlavy, pokud řád je sám o sobě
spravedlivý. Nikdy od paty a názoru spodiny .
Řád a spravedlnost jsou jedno a totéž, pokud kultura
společnosti vyrůstá z kořenů objektivní tradice a vyžaduje
jednání v souladu s přírodou. Není kultury, která by dokázala
přetrvat staletí lidských generací a neměla přitom správné
pojetí spravedlnosti. Jen způsoby jejího prosazování mohou být
odlišné, někdy i nespravedlivé podle míry soucitu , jaký
společnost má ke svým zločincům. Spravedlnost je stejná
v jednotlivci jako v celém státě. Není- li jasno, co je
spravedlnost v životě jednotlivce , snáze ji snad postřehneme ve
státě, právě jako snáze přečteme stejný text , je- li jednou
napsán malým nebo velkým písmem. Aby ve státě byl možný
trvale pospolitý život, musí se všichni členové společnosti
podrobit nějakému omezení své vůle po libovolném,
svobodném , bezuzdném jednání, zachovávat jistý řád. Totéž
platí pro rodinu i jednotlivce v jeho vztahu sama k sobě.
Moderní společnost však , jakoby ztratila povědomí o jednotě
v mnohosti, nahlíží na lidské individuum izolovaně, bez
smysluplného podílu jeho existence v celku. Pro člověka žádá
individuální práva a svobodu, od státu potom povinnost
dohlížet na jednání jednotlivců, vymýšlet nekonečný soubor
příkazů a zákazů, jakoby jedinec nebyl ničím spolehlivým a
schopným dobře jednat, jakoby vůbec nebyl hoden úcty a
respektu řádného člověka. A vskutku, lidská žádost zbavená
vlády rozumu a omezující moci morálního příkazu podléhá
anarchii . Anarchie panuje v rodině, ve škole i na všech
úrovních sociálních vazeb ve společnosti. Stát tomu všemu
vládne silou totalitní byrokracie bez účasti občanů na jeho
absolutní moci. Zákonodárné sbory vymýšlejí zákon za
zákonem, aby přinutily občany dbát pravidel udržitelného
chování ve veřejném zájmu, když jejich neřádný způsob života
nezná pojem obecného dobra ani výchovu k lidským
povinnostem a ctnostem . Výsledkem takového procesu je
elitářství, kupecká morálka, protekcionismus a temná vláda
oligarchie .
Hlavní funkcí společenského řádu je výchova lidí k dobrosti a
spravedlivému jednání, jinými slovy k mravnosti. Tam , kde
panuje anarchie, rozvolňuje se morální vědomí lidí natolik, že
společnost se stává dezorientovaným stádem vzájemně
odcizených kusů, jimž stát klade stále tvrdší překážky výběhu a
určuje stále omezenější příděly pastvy. Skutečným zárodkem
spravedlivého státu je tradiční rodina. Nelze si představit
pořádný stát bez řádné rodiny. Nelze si představit rodinu bez
řádných rodičů a stejného hierarchického řádu, jaký panuje ve
státě či v obci. Pouze řád a zákony podporující otce jako hlavu
rodiny mohou být tím prostředím výchovy dětí pro důstojný a
šťastný život lidí v pravdě a spravedlnosti. Pouze výchova mužů
k odpovědnému otcovství může přivést na svět novou generaci
řádných synů a spravedlivých vládců ve státě.
Je těžko pochopitelné, co vede současné státy k rozsívání
anarchie v základních strukturách lidské společnosti, co je
smyslem rozbíjení tradičního řádu v rodině, násilných
intervencí do výchovného procesu a soukromí občanů,
antidiskriminačních tlaků, jejichž důsledkem může být pouze
ustrnutí progresivních sil ve státě a nová, mnohem zrůdnější,
nespravedlnost , podpory nepřirozených úchylek sexuálních či
etnických, potírání většinových vrstev nesoucích poslední
zbytky národní kultury ve státě ve prospěch nepřizpůsobivých
menšin. Pokud jediným cílem je přivést moderní stát k totalitní
nadvládě nad lidmi jejich represivním zotročováním,
potlačováním vnitřní soudržnosti jako zdroje možného odporu,
ničením identity, morálky i sebevědomí, rozkladnou atomizací,
psychologickou manipulací, rozmnožováním individualistické
zmatenosti a vytvářením naprosté závislosti jedince na státu,
potom Bůh s námi.
Anarchie a řád, dvě stránky lidské přirozenosti , jako tělo a duše.
Tělo člověka vleče svými žádostmi do hlubin požitkářství,
sobectví a samoty, duše mu dává smysl života a světlo poznání,
že šťasten může být pouze ten, kdo uměřeností fyzických
potřeb nalezl harmonii v celku společenském i přírodním.
Zdálo by se, že tělo je dnešní občan , duší národa je stát. Omyl!
Tatáž anarchie jako v rodině panuje i v parlamentu. Stejné
nízké impulsy hýbou zákonodárci a slepují chaotickou síť
zákonů obepínající občany . Tytéž neřádné žádosti a
nenasytnost pudí poslance prosadit vlastní tělo do čela státu,
okázale plodit nesmyslné normy občanského spolu- nažívání
podle toho, kde se zrovna něco pohne na jedné straně
k nelibosti strany druhé , a užívat si požitku vlastní důležitosti i
odměny za populistická dobro- zdání. Za jásavého bučení
hovězích anarchistek/stů se ze státu stává klec pro divá zvířata.
To je konec národa, rasy i civilizace bílého heterogenního
muže .

Jak uhlídat ženu?
Jak uhlídat ženu?
Vratislav Bělavý( více o
autorovi > )
6 .8 .2008
Je to zvláštní, pokud půjde po ulici muž do půli
těla nahý, vcelku se asi nic nestane a nebo mu
přiodějme tílko. Pokud ale půjde po ulici žena do
půl těla nahá, či tedy v tílku, které odhalí její
prsa, začnou se dít věci. Jaké a proč?
Lze předpokládat, že na muže v džínách bez horní
části oděvu nezavolá nikdo nikoho. Ovšem žena takto
oblečená vzbudí velkou pozornost. Bude- li to na
hlavní promenádě, začnou cvakat fotoaparáty ,
dokonce i muži jdoucí na procházku zadáni budou
hledět zaznamenat tuto událost. .. A celé to skončí asi
" zatčením," přesněji domluvou od třeba městských
strážníků - ženské prsy - na rozdíl od mužských - totiž
pohoršují. .. . Někdo zavolá policii , to si buďme jisti, ať
už z jakéhokoliv důvodu.. .
K tomu bych přidal další zajímavost. Pokud bychom
porovnali využití ženské sexuality v reklamě
prakticky na všechno, stejně jako kupříkladu
internetové galerie s obrázky žen (zkuste vyhledávač)
či nabídek k virtuálním či skutečným prodejným
rozkoším , dostaneme se k těžko uvěřitelnému
nepoměru .
Nechme stranou suchopárné sexuology, různé další
" chytrolíny" a hledejme odpověď na to, proč ženská
prsa a ladné křivky jsou základním motorem
reklamy? Proč existují desítky milionů erotických
stránek (od amatérských k "profi) nabízejících pohled
na svůdné ženy či videa až po erotické služby - na
rozdíl od minima nabídky (neřku - li reklamního
využití) pánů v této oblasti . Kdy, pokud jsou takto
upravené stránky pro muže - , jsou nabídkou zejména
pro homosexuálně orientované jedince?
Kdo stojí za touto nevyváženou poptávkou a tedy i
nabídkou? Návštěvnost erotických serverů s ženskou
tématikou dlouhodobě vede ve všech demokratických
( zatím necenzurovaných) vyhledávačích s
obrovskými náskoky před hledáním jakýchkoliv
jiných informací.. .
A není to žádný "nový" problém. Kupříkladu jeden z
prvních čínských císařů zřejmě zřejmě uchránil tuto
nejlidnatější zemi světa před nájezdy znepřátelených
národů tím, že jejich vůdcům daroval krásné čínské
princezny - a vida, byl klid a císař mohl budovat
( světe div se) v klidu své mauzoleum. Dosud platí
čínská víra o posmrtném životě, která učí, že co si
dáte do hrobu byť i ve formě napodobeniny - to vám
oživne v posmrtném životě , který je chápán jako
pokračování běhu tohoto světa. Císaři tedy měli své
hliněné armády , dokonce pokud zemřeli, museli do
hrobu i někteří živí lidé, jejich konkubíny byly
zardoušeny stejně jako i správci, aby sloužili císaři v
novém světě.. ..
Zpět ale ke kouzlu ženy a ne- kouzlu muže ... O tom,
jak tento "motor " funguje i jak se dá zneužít , svědčí
mimo jiné velmi starý židovský příběh. Mladík se
zamiluje do dívky a otec mu ji "dá " za sedm let služby
- mladík to v klidu odedře a vida, otec ho opije a
půvabnou dívku nahradí méně atraktivní starší
sestrou - co se nestane? Mladík maká dalších sedm
let, aby přijal za choť svou vyvolenou. ..
Sílu tužby a bolest nevěry, která po dnes vede k
bezpočtu tragédií, znaly staré zákony velmi dobře.
Trest ukamenování za nevěru, jakkoliv je krutý a
samozřejmě neakceptovatelný, fungoval a funguje po
dnes v mnoha komunitách .
Stejně, jako hluboká úcta k ženě a nedílná touha po
ní . Patřím k těm, kteří pouští ženu samozřejmě první
do dveří, k těm , kteří mají nezměrnou úctu k ženě
jako matce. K těm, kteří si myslí, že všechno
" materiální" pozbývá cenu tam , kde je čím se najíst ,
čím přikrýt a k tomu žena, milovaná bytost, pro
kterou je muž ochoten udělat cokoliv. ..
Mají to ženy stejně?
Moudré komunity starověku zavedli takzvaný
patriarchát, tedy povinnost muže zabezpečit ženu,
rodinu a děti, za což žena prokazovala muži úctu a
nechala se jím vést během života. Ze zákona, ale i
tradice úcty k ženě měl muž bezpočet
vyjmenovaných povinností, včetně zabezpečení ženy
majetkem pro případ nenadálé události a opravdu :
kvalita společnosti se posuzovala logicky a myslím
velmi rozumně podle toho, jak se komunita starala o
vdovy a sirotky, kterým měla být prokazována
zvláštní péče nejen od rodiny zesnulého muže .. ..
Tomuto způsobu, patriarchálnímu velmi svědčilo to,
že komunity, města byly menší, lidé se tam znali,
ovšem ne jako dnes, že si "koukali " do talíře a
pěstovali pomluvy a hašteřivé soutěžení o majetek.
Ty komunity totiž také často tvrdě bojovaly o svůj
život dělbou práce. Ovšem zejména pastevectví v těch
dobách, ale i velmi rozumné polnohospodářství
umožňovalo také mnoho času na zábavu, studium a
lásku . V takových patriarchálních komunitách se
prostě ukázaly kvality lidí, tehdy se vědělo, kdo má
jaké vlastnosti, na koho je spolehnutí, kdo je mluvka,
či podvodník, a tím se formovala nezvykle výkonná,
rozumná funkčnost tohoto způsobu života. ..
Kde jsme dnes a kde jsou naše ženy?
Moudří lidé starověku, často dnes nepopulární
" proroci," už před tisíciletími varovali před tím, aby
se nespojovaly domy, nevznikala velká města , čímž by
se stávalo to, co už dnes je pravidlem: že zmizela
přirozená selekce, přirozený způsob života a z
patriarchálních komunitních systémů s velkým citem
pro právo se stávala anonymní města, kde úlohu
vedení od patriarchální nikoliv moci, ale
odpovědnosti hlavy rodiny, dokonce rodu, přebírala
anonymní agenda sociálního inženýrství a vlády
městské - odtud slovo Politika - ( Původ toho slova je
v řeckém Polis - město - doslovný význam slova
politik znamená tedy správce městských věcí) ... .
Ve středověku zejména se začala politika prudce
deviovat . Politická moc se sepjala s mocí
náboženskou , ovšem negativní . Církve, které ze
zaštiťovaly (a po dnes tak činí) Kristovým jménem,
ačkoliv to často jsou sbory činící pravý opak jeho
učení , se propojovaly se světskou mocí, pomocí
důmyslných daňových systémů se ovoce práce
" prostého" lidu začalo přerozdělovat v požitky
mocných rodin a nejrůznějších vychytralých
parazitů . Odtud byl jen krůček k absolutním
diktaturám, které ve skryté podobě fungují dnes.
Odpovědnost patriarchálních malých měst a komunit
zmizela v anonymním rabování peněz, citu i lidské
práce velkých měst (států ) . Rodina dostávala zabrat,
mnoho žen odcházelo a stále odchází (dříve výsada
spíše mužů) za kariérami a vzděláním do velkých
měst, do kolotoče obchodu nikoliv s ženskou krásnou,
ale s mužskou naivitou a touhou.
Definitivní ránu rodině zasadila průmyslová revoluce,
kdy se z dvouhlavé hydry degradace lidské
společnosti stala hydra tříhlavá : na vnuceném vedení
společnosti, převrácení rozumnosti dnes participují
politici + náboženští fanatici + průmyslové firmy.
" Odpovědnost" za rodinu přebírají často super-
nelidské instituce sociální a tatíci se dostávají ven ze
hry . Ani to ještě nestačí, "odpovědnost" za výchovu
jejich dětí přebírají státem a průmyslovými podniky
řízené školy, vychovávající potřebnou obsluhu pro
systém - moderní občany .
Ani to ještě nestačí. Zavádí se pojem diskriminace žen
a co hůře, dnes diskriminace dětí , kdy sociální
inženýrství připravuje ( mnohde už platí) zákony na
to , že pokud otec, který ještě zkusí upamatovat
potomka pohlavkem, či výchovnou fackou přes prdel
v dobré víře , jako účinné upamatování zlobivého
dítěte , je dnes už blízko kriminálů, protože označit za
násilníka může jej účelově označit dokonce už samo
dítě, neřku- li rozzlobená žena, které se nelíbí že
někdo omezuje její dítě. .. ..
Tragedie je na světě
Pokud totiž dříve obchodovali své dcery a to za docela
přísných podmínek pro jejich zabezpečení někteří
vyčůraní taťkové, a tak získávali profit či posilovali
patriarchální komunity, rozšiřovaly je k jejich
bezpečnosti kvůli paralelnímu vývoji městského
způsobu života , tak dnes tuto funkci převzal jednak
samotný stát a hlavně peníze. Ovšem peníze, které
nevydělávají prací ti, kteří vymýšlejí nejrůznější
podivnosti až perverzní zákony sociálního
inženýrství. Peníze, jejichž podkladem je práce
převážně těch, kteří si o rodině mohou nechat jen
zdát.
Dobrým příkladem tohoto mechanismu je Čína , kde
miliony mužů odedřeli svou prací přípravu nejen
Olympijské vesničky pro toto super- infantilní a
prapodivné divadlo, zatímco bydleli často ve stanech
hned vedle pracoviště. Vida, na průběh olympiády
musí odejet do svých vesnice, aby nekazili dobrý
dojem pro návštěvníky. Možná by se mohli doma
obejmout se svou ženou, ale zákon jednoho dítěte
působí katastrofální nedostatek žen, protože bezpočet
rodin provádí ilegální potraty, aby ten jediný
potomek byl právě muž , který může zabezpečit svou
dřinou alespoň přežití často celého příbuzenstva.
Moderní žena
Nevím o krásnějším stvoření, než je žena. Jako asi
každý normální muž . Jenže žena díky cílené ideologií
a rozvrácení přirozených rodinných hodnot už nemá
tolik povinností v naší společnosti. Zastanu se nyní
mužů , protože věřím v jejich sensitivitu, citlivost,
čímž nezpochybňuji mnohé excesy v chování, ale rád
bych popsal zásadní změnu stavu rodiny.
Relativní, dočasné bohatství moderní civilizace
vymyslelo pro ženy práce naprosto nesouvisející s
péčí o rodinu, tu "usnadňují " jesle, mateřské školky,
školy a žena se tak může realizovat zpravidla v
kanceláři a tvořit kariéru . Ženy prominou, ale mnohé
se v kancelářích prostě nudí a vida je zde internet a
mobilní komunikace. Děti jsou pěkně ve škole,
manžel pracuje na hypotéky, auta , pračky a jiné
radosti a ženy?
Ženě, ze které systém desetiletí propracovanou
manipulací doslova "vytloukl" smysl pro rodinu, bude
vždy něco chybět. Toto "manko " se přímo nabízí
dohnat hledáním si náhradních radostí. Na světě je
inzerce a tolik mužů, kteří snad pochopili, že žena
prostě nemusí nic, než být přitažlivá a obletovaná .
Celé zvrácené mediální schéma už desetiletí
podporuje velmi nezdravé myšlení, že partnerství
ženy a muže není rovnocenný, láskyplný vztah -
rodina, ale naopak muži jsou dále podbízeni jako
" brzda" rozvoje emancipované ženy.. .
Celý "kulturní " systém je převrácen umělým
vyšinutím rovnováhy skutečných práv i potřeb, štěstí
partnerů tak, že pokud je žena opravdu pěkná ,
nemusí dokonce ani do té kanceláře. Nemusí vůbec
nic, my muži se předháníme, abychom získali
takovou ženu. Symbol krásy, mateřství, něhu a obětí.
Jenže tak to nefunguje.
Mnohé feministické organizace vybojovaly spoustu
podivností pro tento svět. Jednou z nich je vnucená
nauka, že žena má v manželství rovnocenné
postavení s mužem. Ale tak to není. Žena má v
manželství výsadní postavení, ovšem za
předpokladu, že ctí autoritu muže jako hlavy rodiny ,
váží si jeho péče a jeho . Odklon od tohoto základního
významu rodiny je čím dále tím perverznější a více
zraňující.
Generuje se z faktu, že fungující rodina je pro
politiku, průmysl , sociální inženýrství naprostým
nebezpečím . Rodině stačí velmi málo ke štěstí, je -li
postavena na přirozeném vztahu muže a ženy. Pokud
se dva mají rádi opravdu méně nakupují, nedělají
kariéry ale naopak vychovávají děti k témuž co sami
žijí, nemusí jezdit na hromadné dovolené a hromadit
majetky, auta a "cenné " věci, ale prostě žijí pro sebe a
své děti.
Tak se dnes žena prodává zprostředkovaně státem a
politikou . Muž je totiž potřeba jako nezbytná
pracovní síla, síla pro války. .. O dnešní ženu se tedy
neuchází ani u jejího otce, ani probuzením lásky
dotyčné, ale službou pro systém, který mu potom
dodá kredity - peníze, kterými může plnit přání ženy
a ta jsou čím dále náročnější a - odpusťte - často
nenasytnější.
Mohli bychom hovořit o "matriarchátu" , ale tento
deviovaný systém jím rozhodně není. I matriarcháty
svým způsobem fungovaly. To , co se prosazuje dnes,
je něco mnohem brutálnějšího, ničícího city i vztahy.
V normálním vztahu je žena pro muže krásná láskou
i tělem, je -li to opřeno o lásku, tak takový vztah
opravdu může přetrvat do hlubokého stáří, mění se
jen projevy náklonnosti, ale ani ty nemusí, pokud se
dva lidé milují a tvoří přirozenou rodinu, nikoliv
jakousi s.r. o., zůstane jim i fyzická láska a něha, ta
nejhezčí odměna za putování v tomto světě často do
velmi hlubokého věku.
Něco se zvrtlo!
Je prokázáno, že muž, který najde ženu svého srdce,
zpravidla nehledá dál. Uzamkne své city a věnuje je
rodině, ženě, později dětem. Zatímco ženy se velmi
často staly obětí nikoliv matriarchálního, ale
feministického pohledu na svět, vnucené výchovy,
zejména mediální, ale i školní . Žena stále hledá toho
pravého, za kterého nepokládá velmi často toho, kdo
na ní čeká doma. A my muži stále s dychtivostí, jsme-
li svobodní, či opuštění, hledáme ten obraz ženy, o
kterém si myslíme, že ještě existuje, on je ale čím dále
tím větší vzácnosti. .. Romantická, sympatická žena,
která zná smysl života a jeho životadárnou sílu
rodinu.
Jenže během staletí se tento rozumný a uklidňující
obraz kamsi vytratil. Stále více žen má pocit, že si jí
ten její nezaslouží, že je určena pro úplně jiného
muže . Doma trpí jakéhosi snílka, který platí hypotéku,
snaží se seč může a opravdu mu je jedinou odměnou
objetí ženy, které vyvrcholí narozením potomka .
Žena se vlivem deviovaných systému cítí stále o něco
ochuzena.
Je však čím dále tím více ochuzena o cit. To vede k
promiskuitě, stále větší nespokojenosti a lpění na
materiálních hodnotách a penězích - jako důkazu
úspěšnosti jejích schopnosti, dokonce jejího ocenění.
A právě o tom výmluvně hovoří ten obrovský obchod
s pornografií, kdy bezpočty mužů hledají náhražku
skutečného bytí. Jakkoliv se nám snaží sexuologové
nyní vnutit , že jsme od přírody stvořeni pro bigamii,
střídání partnerek, je to velký marketingový klam. O
tom, že sociální programy posledních desetiletí
ukradly mnohem více citu ženám, než mužům svědčí
právě ten hrozivý nepoměr, kdy v čím dále tím
agresivnější sexuální reklamě obraz ženy prodává
auta , spoření, pojištění, zkrátka všechno - obraz muže
mizí , není obchodně zajímavý.
A tak přibývá žen, které v "práci ", přesněji kanceláři
nemají na starosti nic jiného, než surfovat po
internetu - ovšem velmi cíleně a z jiné pozice než
nešťastní muži, zatímco jejich děti vychovává škola a
později opravdu podivné party, ne- li drogy
( nepřeháním čísla v těchto věcech jsou tentokrát
věrně vypovídající) . Muži pracují, aby uspokojili
koho???
Ženu a její nároky
Jsem přesvědčen, že by zkrachovaly mnohé cestovní
kanceláře, také automobilový průmysl , mnohé
realitní kanceláře, ne- li celý ten zhovadilý systém,
kdybychom se nějakým zázrakem vrátili k
původnímu uspořádání rodiny, citu a média nám
desetiletí nepodsouvala , že ke štěstí potřebujeme
cokoliv jiného, než právě tu rodinu, většina z nás.
Jenže na to jsou zapotřebí dva. Nikoliv rovnocenní
partneři, ale skutečně nerovnocenní, protože žena má
opravdu ten nejkrásnější úkol, péči o rodinu, hlavou
té rodiny ale má být muž . To se potom projeví v tom s
jakou láskou si ten nejkrásnější dar partnerku a děti
hlídá ... . Pečuje o ně.
Ta doba je pryč a i z manželství se stal obchod, ale
jiný než dříve. Tvrdý, nesmlouvavý, plný intrik a
podvodů, nevěry a podivných kalkulací vrcholící v
předmanželských smlouvách, které přímo předjímají,
že to co nestojí na Lásce musí padnout , dříve nebo
později.
Je s podivem, že ženy se vyrovnaly s těmito věcmi
praktičtěji, než muži . Není za tím jejich přirozená
touha, ale děsivá funkčnost tohoto systému, který
opravu vemlouvá lidem, že jejich štěstí je v podstatě
v jejich neštěstí, když se zahubí city a pracuje a
pracuje a pracuje. Ti, kteří naši práci rozdělují a ničí
přirozený chod věcí nemají cit , ale jistě si mohou
koupit potěšení, ženu.
Jenže žena je daleko více než jen potěšení. Žena je
nejcennější dar stvoření, pokud kdokoliv začne tento
dar obchodovat, projeví se její skutečná zranitelnost.
Nerozumnost se kterou se nechá zbavit citu, emocí a
stane se prostředkem obchodu, nikoliv milující
manželkou a matkou. Systém, který dehonestuje
úlohu mužů ve společnosti, který převádí výchovné a
vzdělávací pravomoci na prapodivné školy a který učí,
že žena je v rovnoprávné pozici, klame. Žena je
zranitelná a více ovlivnitelná než muž , proto tomu
systému více podléhá a nechá se zavést za štěstím,
které je zraňující nejen pro ni, ale pro celou
společnost .
A tak mnoho žen sedává v prosklených kancelářích a
přemýšlí nad tím , jestli není na čase změnit partnera,
či profesi, muži zůstávají stále naivní a zatím
neumíme pochopit, že to není dílem náhody, když
internet vyhledá stovky milionů obrázků svůdných
žen a jen pár obrázků "svůdných" mužů . Že to není
dílem náhody, že je to záměr sociálních inženýrů , aby
se nezastavilo novodobé otroctví, aby lidé se nevrátili
zpátky do obětí skutečné lásky.

Návod na zničení naší civilizace.
Návod na zničení
naší civilizace
Wenzel Lischka( více o
autorovi > )
24 .1 .2009
Tímto návodem budou zřejmě zklamány
protiteroristické útvary, kolektivy brigád
demokratické práce, výrobci domácího napětí a
výbušnin. Skutečně, nepodám návod na výrobu
domácí atomové bomby z mouky, droždí, mléka a
vody. Rovněž neuvedu postup, jak vyrobit
paprskomet na deatomizaci zasažených osob ze
součástek pocházejících z mikrovlnky, ledničky,
ovladače na televizi a strojku na holení.
Můj návod je psychologický. Naše civilizace je totiž
postavená na psychologických základech z doby
kamenné . Když toto podkopneme, celý ten
monstrózní kolos na hliněných nohách spadne jako
domeček z karet. Všechny ostatní způsoby diverze
nejsou tak účinné.
V podstatě máme jen dva způsoby, jak zničit naši
civilizaci . Buď budeme nadále pokračovat v již
započatém díle a dokončíme jej, nebo si musíme
uvědomit primitivní psychologický vzorec její funkce.
První způsob neumožňuje změnu po dobrém, neboť
jde na doraz do až úplného katastrofického konce, a
pracují na něm za masové podpory všech občanů
všichni světoví odborníci, vědci, politikové ,
inteligenti, potentátci a impotenti.
Druhý způsob sice umožňuje změnu k lepšímu bez
apokalyptických hrůz, ale je příliš idealistický. Přesto,
abychom se nemohli vymlouvat, až dokončíme dílo
po svém, nastíním jeho obrysy . Myslím, že chytré
hlavičky , které dokážou legálně tunelovat ekonomiku,
udělat z mládeže bandu feťáků, nebo okrást bezzubé
důchodce o příplatek na zubní protézy, si již s jeho
detaily v případě zájmu mohou snadno poradit samy.
Abychom tedy mohli zničit naši civilizaci, musíme si
uvědomit pilíře ( hliněné nohy ), na kterých stojí. Naše
kultura je cele založena na obchodování. Obchod
vzniká na základě smlouvy ( zákona) , která umožňuje
podvádět a zneužívat slabšího, neduživého a
hloupějšího, svádět na něj vinu, a trestat jej. Pokud
ovšem řádně neplatí výpalné.
Naše civilizace vznikla na základě smlouvy s bohem.
Ústavou naší civilizace jsou zákony Desatera,
vytesané do kamene Mojžíšem na Sinaji . Elektronická
média tenkrát nebyla , a s papírem to bylo na štíru.
Kdo smlouvu poruší, bude potrestán. Aby někdo na
dodržování smlouvy dohlížel a spravedlivě soudil její
( provokované) porušování, vytvořili jsme si nezávislé
korupční orgány (zákoníky , úředníky, politiky aj. ),
které musíme draze platit, a které jsou z
ekonomického smluvního vztahu vyjmuty. Záhy se
ukázalo, že bůh je dosti hloupý, a že jej tedy můžeme
snadno svádět, podvádět, zapřahovat do jako
pohonnou pracovní sílu do ekonomiky , vyčítat mu
vinu, mučit, kamenovat v prorocích a ukřižovat ve
svých vlastních dětech .
Mezitím však doba pokročila a o vševědoucnosti a
všemohoucnosti boha začali mnozí pochybovat .
Jejich pracovní morálka, i boha, klesala, a s tím i HDP.
Vývoj kultury, vědy, techniky, industrializace a
oteplování planety se nedá zastavit . Bylo tedy nutné
přijmout jiného smluvního partnera, ve kterého
mezitím přirozeně dospěl demokratický stát.
Naše morálka je založená na tisících smlouvách se
státem, které za většinu občanů podepsal někdo jiný.
( Podobně jako v Mnichově, Kremlu, NATO, EU a
Brdech. ) Hloupoučký psychologický vzorec naší
civilizace je uložen hluboko v našem podvědomí.
Těžko si jej můžeme uvědomit, vždyť je to také pěkná
řádka let, co jsme jej tam pomocí pevných
kamenných disků uložili. Je uložený v šílené hloubce
času, a těžko jej přeinstalujeme, když o něm nevíme.
Například stará východní náboženství úkladné
smlouvy a úlisné zákony s bohem neznala . Morálku
pouze doporučovala , nevynucovala a netrestala
ohněm a mečem. Nepožadovala obchodní a
pokrytecké dodržování morálky , ale nalezení
skutečného boha a mravní změnu člověka, neboť
změníme- li člověka, změní se i jeho svět. Je to malý,
ale velmi podstatný rozdíl, avšak pro naši civilizaci
naprosto nepřijatelný.
My zásadně měníme náš svět, měníme pouze
vlastnické vztahy (krademe ), měníme zákony a
smlouvy (všechny na jedno čertovo kopyto) , a
měníme následně člověka ( k horšímu ). „Měníme rok,
měníme sny, měníme touhy, měníme názory,
měníme auta , měníme partnerky, měníme požadavky
na výkupné, měníme zásobníky, ale nikdy neměníme
své kamarády!" ( Al Capone 1936) Ty kamarády v
nejhorším vystřílíme.

Hloupost jako nová ctnost.
Hloupost jako nová ctnost
Radim Lhoták ( více o autorovi > )
30 .3 .2009
Na základě vědeckého výzkumu bylo potvrzeno, že
hloupost má ve všech aspektech společenského života
přednost před inteligencí. Výzkumy a studie amerického
profesora Siegfrieda Streuferta, předního odborníka a
badatele z oblasti lidské inteligence, jasně ukazují, že
největší šanci na úspěch v soukromém životě i
v zaměstnání mají ti z nás , kterým vůbec nedochází, co se
děje.
Výsledky výzkumu jsou opravdu skličující, i když v tomto
momentě se sluší poznamenat: Tedy jak pro koho. Vezmeme- li
v úvahu západní civilizaci a její orientaci na ekonomismus a
obchodní prospěch, vyznívají závěry kladně : Čím je člověk
hloupější , tím je obchodně zdatnější. A hloupých lidí je víc, než
těch inteligentních. Inteligence trpí pocitem naprosté
nedůležitosti vlastní osoby a velkým pochybováním o vlastních
názorech . Naopak hloupost triumfuje bezmezným
sebevědomím a schopností rychlého rozhodování bez úzkosti a
pocitu nejistoty z jeho následků . Proto hloupost zakládá státy,
z ní je živa každá vrchnost , vojevůdci, potměšilí rádci a soudci.
Hlupák pojímá věci jednoduše a v tom tkví jeho síla i klam.
K čemu inteligence?
Pokud lze výše uvedené závěry brát jako obecně platné pro
všechna společenství v celých dějinách lidstva, a svědectví
našich předků, proroků či filosofů z historické éry to jen
potvrzují, je nutné se ptát, kde je tedy místo a význam
inteligence? Čím se uskutečňuje její dopad na celkovou kulturní
úroveň národů, na kvalitu jejich života a prosperitu? Hodnota
inteligence je veličina, jejíž vklad nemohou určovat sami lidé
inteligentní , ale jde o potenciál, s nímž v dějinách zacházeli
ku vlastnímu prospěchu lidé hloupí. Mírněji řečeno lidé méně
inteligentní avšak nadaní uměním vládnout a schopností
porozumět masám. Podstatné ovšem je , že přes zábrany
myslitelů k vůdcovství a k rychlému kalkulu byla inteligence
v minulosti vždy ceněna a ve spojení se vzděláním tvořila
jakýsi zdroj moudrosti , k níž se lidé mocní i praktičtí obraceli
pro radu, protože věděli , že moudrost a vědění ukazují cestu
k dobru , k lepší a harmoničtější společnosti, v níž i moc nabývá
větší jistoty a vyššího významu. Za to byli chytří a vzdělaní lidé
patřičně oceňováni a byla jim prokazována čest jako
představitelům duchovní elity společnosti.
Tato úcta k vyšší rozumové schopnosti a hledání pravdy v radě
moudrých však skončila nástupem universálních křesťansko
liberálních idejí rovnosti a svobody individua bez uvážení jeho
etno- nacionalistického a kulturního kontextu. Aby mohlo být
dosaženo ideálu rovnosti a svobody volby v podmínkách
rovných příležitostí, musí být vzat za základ vzájemného
přiblížení a vyrovnání rozdílů mezi lidmi ten nejnižší vzor
člověka. Nízkost na úroveň ušlechtilého ducha nepovýšíš,
z hlupáka mudrce neuděláš. Naopak z člověka inteligentního,
všestranně vzdělaného a kritického lze udělat hlupáka velice
snadno. Stačí poukázat na jeho existenční nouzi, označit ho za
oběť vlastního neúspěchu, za zneuznaného génia a domýšlivce,
který se jen předvádí a kritizuje společenské poměry pro vlastní
zatrpklost . K tomu je ovšem třeba zajistit , aby byl neúspěšný,
aby se jeho hodnota měřila názorem hlupáků, aby hloupost
slavila úspěch jako lidská ctnost.
Zhloupnutí moderny
Blahoslavení chudí duchem hlásalo křesťanství, když rozehrálo
vábivé struny rovnosti všech před Bohem, jimiž rozmnožovalo
řady svých příznivců. Všechno vznešené , zvlášť obdařené
inteligencí a nadřazené nižšímu druhu člověka je zlem hodným
ponížení. Vše hloupé, pokorné a ubohé je blízké Bohu. Nejinak
je tomu s liberálním hnutím a jeho ideálem rovnosti. Těžko se
ubránit dojmu, že křesťanství prošlapalo cestu všem liberálním
běsům , jimiž je postižena moderní doba: jakobinismus,
nacismus , fašismus, komunismus, feminismus. Jeden základ
rovnosti přetavený v dopuštění nízkosti, jeden osud směřující
k vládě lůzy a konečnému otroctví ve spárech plutokracie.
Základním znakem liberalismu je ponižování státem řízené
masy lidí na jednolité stádo jedinců odtržených od vlastních
zdrojů existence i od rozhodování o svém osudu. K tomu, aby
přijalo takový úděl a přitom věřilo v demokracii a individuální
svobodu, je nutné skoncovat s kritickým myšlením. Toho je
dosaženo systematickým vymýváním mozků tržně konzumními
principy života , zamlčováním pravdy a přebarvováním historie
na temný věk despotismu vyvolených a ponižování
nevolnického lidu, vymýcením všech tradic připomínajících
staré stavovské řády a podmínky hierarchické nerovnosti,
včetně patriarchálního modelu rodiny zajišťujícího její funkci,
potíráním všech aristokratických principů jako nástrojů
zavádějících nespravedlivé pořádky založené na
nerovnoprávnosti a vposled snižováním moudrosti předků na
zastaralé a dobově omezené názory odrážející zaostalé
společenské poměry, z nichž lidstvo povstalo zákonitým
vývojem k lepší a dokonalejší éře moderního věku vědeckého
pokroku , který jediný zajistí lidem hmotný blahobyt a
individuální spravedlnost právního státu. Drzost a hloupá
nabubřelost moderních myslitelů, jimž liberální systém poskytl
zajištěnou existenci , jde tak daleko, že mluví o konci dějin , jako
kdyby nic lepšího než liberálně demokratický systém už
nemohlo existovat.
Pokud hlupák přece jen kritizuje, má na mysli čistě jen osobní
prospěch, sám volá po rovných požitcích a srovnatelných
příležitostech , žádá tytéž hmotné statky, jako má jeho soused,
dožaduje se stále více osobních práv. Pojetí spravedlnosti u
hlupáků má jediný receptor pro hodnocení spravedlivého
soudu, a tím je trávicí systém. Proto ideálním místem pro
hlupáky je konzumní společnost. V ní má hlupák pravdu i
uznání své pravdy sám ze sebe, v ní se otázky dobrého či
špatného trávení povyšují nad veškerou moudrost světa, v ní
tupost vítězí, aniž by vyžadovala protivníka. Hloupost se
promítá i do samotného jazyka, vše, co se vyjadřuje složitě, je
v jádru podezřelé, namísto asociativního vyjádření skrytých
konotací nastupuje řeč triviálních symbolů, holých vět a znaků
( smajlíků) . V konzumní společnosti jakákoliv moc nemá
alternativu ani odpůrce dokud lidu slouží zdraví a má co trávit,
dokud tržní soutěž udržuje stav boje všech proti všem, dokud
jsou si všichni lidé cizinci a postrádají sociální rozměr ve
smyslu skutečné solidarity a vzájemnosti.
Konec dějin
Zájmem současné moci je podporovat konzumní společnost a
z poddaných udělat hlupáky. Proto současné státy ničí rodiny a
připravují je o otce, aby předešly výchově dětí ke kolektivním a
mužným hodnotám, proto školství studenty nevyučuje ničemu,
co by jim pomohlo porozumět vlastnímu bytí, dát lidskému
životu smysl a pochopit význam utváření kulturních systémů a
hodnot . Obecné vzdělání, ideje a vědění jsou potírány, svět je
mladé generaci předkládán jako hotová a ukončená věc, a to i
přes jeho neustálou , leč pouze kvantitativní, změnu.
Podmínkou předestřeného konce dějin je zánik kultury a ztráta
člověka jeho vyloučením z veškerého sociálního i etického
kontextu . V důsledku takový svět funguje jako efektivní
výkrmna hovězích dojnic opřená o tržní intenzifikaci
poskytované pastvy, v níž se vše redukuje na jediné podstatné:
hmotné zabezpečení, státní dozor, dojivost a ukájení fyzických
potřeb.
Minulost a její duchovní tradice jsou vykreslovány jako temné
doby zápasu o zachování holé existence nuzáků proti krutosti
vznešených vládců. Duchovní potenciál nového člověka se
převádí na individuální a ničím nedotčenou kreativitu v hledání
tržního uplatnění. Právo na vlastní názor, jakkoliv dětinský a
udržovaný v mezích politické korektnosti, je povýšeno nad
intelektuální rozhled a kritické myšlení. Čím toho člověk
v obecném smyslu méně ví, tím je přizpůsobivější,
manipulovatelnější, úspěšnější a v důsledku spokojenější. Čím
je hloupější , tím lépe zapadá do soukolí tržních vztahů ve
prospěch těch, kdo z nich nezřízeně bohatnou. Kapitalismus
nežádá člověka všestranně vzdělaného, protože potřebuje
jednorozměrný stroj vyčíslitelného výkonu . MIPS je zkratka pro
ideálního zaměstnance moderní efektivní korporace a
v překladu znamená Mladý Idiot Plný Síly.
Infantilismus a feminizace
Vrcholem hlouposti globální tržní společnosti je infantilismus.
Preference vlastního názoru bez vědění orientovaného na
úspěch v práci, fyzické žádosti, zábavu a hry vede tak daleko, že
lidé považují za pozoruhodnou duši dítěte a jeho myšlenkovou
nedotčenost . Názor dítěte je prostý všech předsudků , ideových
zátěží a zkaženosti. Dětská duše je tabula rasa, bezstarostná a
šťastná. Jako taková je proto na vrcholu moderní doby
prohlášena za požehnanou. Soud dítěte je aktem ryzí kreativity
myšlení, není veden ničím a překvapuje svojí novostí. Nevadí,
že ona novost a neotřelost je pouhým výrazem hlouposti, která
nebere v úvahu poznání a hlubší souvislosti nabyté zkušeností.
Přesto se stává takové myšlení pro mnohé vzorem, protože je
živoucí , nezatíženo pochybnostmi, ani sžíravým neklidem při
hledání pravdy . Pojem pravdy je pro ně neznámá kategorie a
dobré je vše, co člověka baví a naplňuje rozkoší.
Nejblíže k infantilnímu názoru mají ženy. Jejich orientace na
bezprostřední potřeby života a empatii je blízká dětskému
nazírání světa tak, jak se bezprostředně jeví v negativní
zkušenosti a v interakci s nejbližšími lidmi či podněty, které jim
skýtá praktický život. Myšlení se pro ně stává pouhým
nástrojem k vyrovnání vlastních emocí s okolní realitou,
k překlenutí vlastních frustrací, prázdnoty či stresových stavů.
Jakmile je žena v pohodě, přestává myslet a začíná žít.
Především pro ženy se hloupost stává ctností, zatímco moudrost
založená na filosofii a vyšším smyslu poznání je jim výstřední
exhibicí rozumu, taháním problémů tam , kde nejsou,
nemístným problematizováním prosté skutečnosti nadutými
muži , kteří se berou příliš vážně. Ženy a děti se bezpochyby
příliš vážně neberou, dokonce ani nevidí důvod, proč by si tak
měly komplikovat život. Více dobrot , požitků a radosti jim to
určitě nepřinese . Společnost, která naslouchá ženám a dětem,
je na nejlepší cestě k otroctví.
Proto celá známá historie s výjimkou posledních dvou století
jednoznačně uznávala patriarchát a mužné hodnoty zakotvené
ve společenském řádu jako záruku svobody. Západní liberální
svět je ovšem pod vládou oligarchie , která nemá zájem na tom,
aby se utužilo morální vědomí lidí něčím tak zavazujícím a
stmelujícím, jako je patriarchát. Mohli by se totiž začít
aktivizovat k odporu, přestat snášet svůj otrocký úděl .
Oligarchie hraje na žádostivé struny ženských instinktů a
malichernosti, které se ženám vyplácely právě v patriarchátu , v
emancipované společnosti však působí rozkladně. Ženy pak ve
své hlouposti, opuštěnosti a feministickém rozrušení vyžadují
silný stát a represivní „antidiskriminační “ zákony, aby jim stát
jako jediný velký patriarcha zajistil bezpečí a výživu jejich dětí,
čímž přímo podporují totalitní mocenský systém ve prospěch
buržoazní elity . Kdybych byl boháč , který si svými švindly
nahrabal miliardy, určitě bych neuvažoval jinak.
Náznak řešení
Co by měl opravdu humánní stát udělat pro to, aby lidem vrátil
kulturu a zapomenutý vzor ušlechtilosti, estetiky a morálky?
Měly by se na státní náklady vytvořit filosofické školy postavené
na tradičních duchovně paternalistických základech, které by se
veřejně vyjadřovaly k otázkám doby a účinně kritizovaly každé
rozhodnutí současných vlád a politiků. Tato kritika by měla být
považována za směrodatnou a všichni veřejní činitelé by jí měli
čelit účinnou polemikou či změnou svých postojů. Každý politik
by měl povinně svoje názory konzultovat s touto duchovní
elitou a předkládat veřejnosti její doporučení, včetně
zdůvodnění dalšího postupu v případě , že s ním nesouhlasí.
Takový politický systém by mohl fungovat na principu
zastupitelské (nikoliv však stranické) demokracie , musel by ale
zrušit volební právo žen.
Poznámka k závěru: Pokud jsem se zmínil o tradiční
duchovnosti, měl jsem na mysli duchovnost pohanskou – její
hluboké přírodní kořeny vytržené ze země křesťanstvím – a
umístěnou do kontextu novodobého vývoje. Jen tak lze předejít
úpadku lidskosti a rozemletí celého člověka v liberálním
individualismu zženštilé civilizace a v
nastupujícím otrokářském řádu ovládaném plutokracií .