nic
Buddhismus a jeho základní meditace, meditace vhledu, (zen, joga), zavřít oči, pohlédnout do svého nitra, hledat pravdu o sobě. To je cesta, kerou jsem kdysi šel. Pravda o sobě, sebe-poznání. Nalézáme proměnné, (je a pak není). Pravda je stáleexistující, kdyby nachvíli přestala, nebyla by pravdou, byla by další objevenou iluzí. Iluze je proměnlivá, pravda zůstává, je to podstata těchto pojmů, jejich rozlišování podstatou této cesty. Co v meditaci nalézají hledající, (po létech) za emocemi, pocity tělem, myšlenkami, tedy za proměnným, je neproměnné, opak iluze, pravda. Neproměnné - je to, co lze takto nejen najít, ale především poznat jako pravdu o sobě. Tohle osvobozující "nic", tohle poznání pravdy, sjednocení, osvobození od koloběhu sansáry hledají jogíni, Buddhisté celá tisíciletí.
Pravdu jsem poznal až později jako katolík. Křesťanství představuje iluzi jako jeden z důsledků hříchu a důsledek skutku jm. hřích je zranění, poskvrnění, onen zdroj. Jednou z vlastností této věci je, že je lidskými skutky neovlivnitelná, to znamená, že meditace (lidské skutky) nemohou člověka dovést k poznání pravdy, jsou jen bludným kruhem ve vězení jménem iluze. Moc iluze je ohromující, nepozorovaně prostupuje každou lidskou myslí a spoluvytváří naši interpretaci světa kolem nás. Stáváme se ateisty, buddhisty, muslimy, jehovisty atd.

Kudy vede cesta ven? Je třeba hledat poznání pravdy a pamatovat na to, že nás iluze bude chtít oklamat dalšími zdánlivými pravdami, pozor bude celou cestu zuřivě bojovat na život a na smrt.

Pravda je neproměnná, stále platná, pevný bod.
Možná to vypadá příliš "akademicky", ale přesný opak je pravdou, osobní cesta za pravdou a její poznání může ukázat např. ateistovi, že Bůh existuje, satanistovi to, že jeho humanizmus je jen návnadou v pasti ďábla, který ho chce zabít ap. Věc užitečná pro každého.