Re (5): smrt
Odpověď na příspěvek od aluaska ( mailto:aluaska1@centrum.cz ) z 20.04.2009 10:55:27:

Jj, fakt sorry, blbě pochopil, no....Doufám ale, že jsou to jen tvé zatímní pocity, protože propady prostě k životu patřej. Ty tvoje propady jsou holt dost těžký a je jich taky hodně najednou, takže jsi z toho psychicky vyčerpaná, což je zde plně pochopitelný, ale víš co se říká: "Není hanbou upadnout, ale příliš dlouho ležet." Já osobně na tohle úsloví myslím kdykoliv, kdy mě něco tak dostane, že mám chuť zůstat ležet. Třeba helfne i tobě. A taky zrovna nedávno jsem nad tématikou života docela přemýšlel. Povedlo se mi přečíst veškerý dílo Friedricha Nietzscheho, který bylo přeloženo do češtiny a myslím, že ten člověk je v tomhle zajímavej příklad, protože sám měl nějakou infekci (nejspíš syfl, ale neví se to jistě) a jeho život se střídal tak, že chvílema byl připoutanej na lůžko, trpěl bolestma, skoro oslepnul, atd., ale kdykoliv se z něj mohl zvednout, tak chodil po horách a ve svých knihách na život nenadává, naopak veškerá jeho filosofie je oslavou života. Hodně se mi zdálo, že mu pomáhala i samota, kterou prožíval, přestože z druhý strany celej život úpěnlivě hledal někoho, s kým by si rozuměl a kdo by byl schopnej tu jeho filosofii reflektovat a skutečně chápat. Přes to všechno ale život oslavoval, nenadával na něj, byť je mi naprosto jasný, že musel mít taky chvíle, kdy by se vším nejradši seknul, tak jako každej člověk. Musí to být ale jen chvíle a nikde v jeho myšlenkách jsem nenašel místo, kde by ho takováto chvíle překonala ... jinak bych řekl, že do jisté míry mu i ta jeho samota byla k duhu. Funguje to i u mě. Mnohdy je lepší moct si to srovnat všechno v hlavě a tak nějak být mezitím odtrženej od okolního světa. Taky pomáhaj příklady podobných lidí jako je on a to mnohdy víc než přátelé, protože lidi jako je on jsou už mrtví, takže tě těžko nějak podrazej nebo naštvou. Další skvělá věc je v tomhle sport. U mě to byla vždycky posilka. Sám si tam přijdu, zacvičím si a i když má člověk náladu čert ví jak v řiti, tak mu prostě pomůže, když podá kvalitní výkon a třeba místo 90 kg na bench zvedne 100 kg. To ty asi dělat nebudeš, ale je plno jinejch sportů, kde člověk může být tak nějak sám a vklidu a nikoho a nic nemusí přitom řešit. ... A ještě jedna věc - dávej si bacha na lidi, co tě budou až příliš litovat. Oni to třeba nemyslej zle, když ti říkaj jaká jsi chudinka a jak máš strašnej osud a chtěj to s tebou rozebírat a tak a pomůže ti to do tý míry, do jaký se ty přitom můžeš vykecat, ale má to ten háček, že ty nepotřebuješ slyšet, že jsi chudinka a litování a že život je hrozně zlej, ale spíš to chce někoho, kdo pochopí, jak ti je, ale zároveň bude umět ten život oslavovat. I přes všechno to špatný. Koneckonců - nebýt toho špatnýho, tak by nebylo ani to dobrý a to by teprve život stál za prd.