Noste roušky!
.
Pozoruju, že se ze mě stává konzervativec. Nemyslím si, že vládní nařízení je přímo zásah do našich svobod, ale měli by respektovat, že o ochraně vlastního zdraví rozhodujeme hlavně my sami. Úlohou vlády je hlavně informovat. A bohužel je někdy nutný se spálit, aby člověk pochopil, proč je oheň nebezpečnej.

Dále nechci tvrdit, že je to celé hoax, ale vzhledem k tomu, že pořád neznám nikoho, kdo by znal někoho, kdo se koronavirem nakazil, tak je to přinejmenším hysterie. Zvláště když mám rod roztahanej po celý republice. A dokonce i mimo ni. I mimo kontinent.

Přesto jsem velmi disciplinovanej a oceňuju, že se jako společnost umíme spojit. Roušky do městské dopravy a obchodů nosím bez odporu. Ale taky momentálně žiju sporem se zaměstnavatelem, kterého vůbec nezajímá, že se při své fyzické zátěži v roušce skoro dusím a nikde nemůžu najít, že je zdravý mít jednu roušku na ksichtě 13 hodin. Prostě to mám nosit, jinak jdu na disciplinárku. (A na rozdíl od vlády ani nedokáže přiznat, že na respirátory nemá peníze.)

Štve mě to i proto, že před koronakrizí měl dlouhodobej problém s kuřáky, protože jsme nekuřácký pracoviště a kuřáci na to dlabali. A je to podobný – copak někoho z nich tankuje, že má varování ministerstva zdravotnictví přímo na krabičce? Ne, protože nikoho z těch fotek osobně nezná. A pokud chce hazardovat se svým zdravím, má na to právo.

Nakonec si ale stejně poradím. Jako jsem si poradil se všema předešlejma obstrukcema, které zaměstnavatel vydával za zlepšováky, ale byly to blbosti, protože to vymýšleli "ti nahoře", kteří k "nám dolů" choděj tak jednou za uherskej rok. Navíc mám prostředky, klidně za den vystřídám 4 roušky, ať se nasere více lidí: "Vidíte ho?! A my fasujeme jen 1 na den!" *66**3*
.