Pat Condell: What Have I Got Against Religion? / Co mám proti náboženství?
Návnada:

Mohlo by to být to nestydaté pokrytectví, arogantní sebeospravedlňování, záměrná nevědomost, nebo všechna ta cynická indoktrinace a plnění dětských myslí předsudky a nenávistí. Je těžké říct, co z toho přesně. Vím, že kdybych mu dal jen půl příležitosti, náboženství by ovládlo každičkou stránku mého života - ať už bych chtěl nebo ne - a vnutilo by mi svou morálku: nařídilo by mi, co si mám myslet, čemu věřit a koho napadnout a zabít za to, že věří něčemu jinému. Proto je náboženství přirozeným útočištěm psychopatů. Z historického hlediska, kdykoliv náboženství získá nějakou moc, výsledkem je vždy represe.



Osobně bych kupodivu až tak daleko nezacházel, ale Condell patří k těm kritikům, kteří jsou k náboženství téměř nesmiřitelní. Proto věřící je to obtížné, ale je to stejné jako se oni dívají na komunisty - jako na své pronásledovatele, bytostné odpůrce a zapřísáhlé nepřátele. Stejně jako Condella nezajímají papírové fráze, ani věřící nezajímá, že myšlenka třídní rovnosti a sociální spravedlnost je papírově chvályhodná, ale co s ní provedli komunisti, resp. lidi. V jiné době by Condell skončil na hranici, před níž by stál kněz a mával by tím: "Nezabiješ" a - tady Condell útočí na samotnou podstatu náboženství, otázku existence Boha - NIC by se nestalo. Stejně jako se nikdy nic nestalo nikomu, kdo s Božím jménem na rtech zabíjel muže, podřezával děti a znásilňoval ženy (pokud se do toho nevložila světská moc). Příklady Božího hněvu jsou pouze biblické báje a pověsti a stejně je nejznámější jen sežehnutí Sodomy a Gomorry, což je dnes spojováno jen s homosexuály (pobavil mě jeden Wikipedista, který jako součást "homopropagandy" označil "hraní si se slovíčky" a vlastně požadoval, aby se homosexuálové nadále označovali - i sami - jako sodomité, kdepak nějaký gayové *9**369**3*).