Městečko prokletých (film z r. 1995)
.
Alan: Další člověk je mrtvý! Proč nás tak nenávidíte, Maro?
Mara: Tady nejde o nenávist, ale o biologickou nutnost. Myslíš na to, co se stalo ostatním dětem. Pak by tě naše činy neměly překvapovat. Musíme přežít za každou cenu. Jsme jediné děti, které přežily.
Alan: Nevím, proč bychom se nemohli nějak dohodnout. Žít společně.
Mara: Budeme-li žít společně, ovládneme vás. To je nevyhnutelné. Dříve či později nás budete chtít zlikvidovat. Jsme všichni tvorové životní síly, která nás postavila proti sobě, aby viděla, kdo zvítězí.
Alan: To je krutá zábava.
Mara: Život je krutý. Všichni využíváme druhých, abychom přežili.
Alan: Nesouhlasím s tebou. Myslím, že k přežití je nutná přizpůsobivost. Spolupráce a vzájemná pomoc... a soucit!
Mara: Proč si myslíš, že vaše přežití závisí na našich citech? Máme vás snad litovat? Vcítit se do vaší situace?
Alan: Měly byste mít pocity! Měly byste něco cítit! Bez pocitů nejste ničím. Jste jen druhořadá nápodoba vyššího organismu. Ano, vyššího organismu. My jsme vám nadřazeni, pokud jde o lásku. Bez soucitu jste odsouzeni k zániku.
Mara: Pocity nejsou důležité. Nejsou v našem ustrojení.
Alan: Nejsem si jistý, jestli máš pravdu.
Mara: Víš ale o těch dalších koloniích. Takže si musíš být v omezené míře vědom toho, kdo jsme.
Alan: Ano.
Mara: Tudíž vyvstává otázka tvého přežití. [...] Musíme odjet, rozjet se do různých míst. Brzy dosáhneme stádia, kdy budeme moci vytvořit nové kolonie. Zařídíš nám odjezd.
Alan: A co když odmítnu?
Mara: Jsi v zajetí morálních hodnot a nebudeš nás moci oklamat. To víš, že? Otče?