Tokijští kmotři (anime)
.
Hana: Já už toho mám dost!
Mijuki: Hano!
Hana: Říkals, žes závodil!
Gin: Byl jsem pořád na dráze.
Hana: To určitě! Dluhy se ti hromadily a nemohl ses rodině podívat do očí, tak ses schoval do krabice!
Gin: Jo!
Hana: Takový je[, Kijoko,] tvůj otec. Neumí vsadit, nemá charakter, smrdí mu nohy a neumí pít! Pohřbil svou ženu a dceru, aby získal náš soucit! Říkal, že máš nevyléčitelnou chorobu! Kvůli takovýmu tátovi tě lituju.
Gin: Takhle se mi odvděčuješ?
Hana: ’Odvděčuju’? Slyším dobře? Vděčnost. Vděčný máš být ty. Vděčnost pro tebe neexistuje. Ty se umíš jen hrabat v popelnicích! A nasekat dluhy a děti. Ale na jejich výchovu už dobrej nejseš, co? A svý dluhy hodíš na svou ženu. Pořád před někým utíkáš a nikdy nic neuděláš správně! Útěk je jedinej závod, kterej si vyhrál! Mijuki! Odcházíme!

Sice nijak pronikavý (obecně) rozhovor, ale úžasné je, že zazněl právě v anime. Z mého pohledu jsou Tokijští kmotři tragikomedie. Za další je otázkou, jestli postava transvestity Hany je mimořádnou odvahou tvůrce (postavy v mužsko-mužském vztahu - což je v tomto případě nejpřesnější popis - jsou doménou ženských autorek a gay autoři jsou spíše okrajoví), nebo byla afektovaná "královnička" ideální pojítko mezi civilní a obvykle hysterickou anime, zvláště pro výše citované velké sólo. Ale nešť, charakterově je to nádherná postava s velkým srdcem a (v nejvážnější chvíli) královskou důstojností.