Různí lidé se mě ptali, odkud beru svou morálku, [když jsem nevěřící]. No, není to zřejmé? Dostávám ji na dobírku. Přesně tak, přichází v obyčejném hnědém papíře, protože nechci, aby sousedé věděli, k čemu se chystám.
Jo, přesně tak! *3* Slyšel jsem i četl stejnou, domněle sugestivní, otázku od spousty věřících a pořád si myslím, že vychází pouze z temnoty jejich černých duší, když do nich nahlédli a uznali, že bez božího vedení jsou to bestie (zvířata se mi nechce urážet). A přitom stačí řídit se zlatým pravidlem selského rozumu "Nečiň jiným, jak nechceš, aby činili tobě." Jistěže to nikoho neochrání, aby se nestal obětí neštěstí, nehody nebo zločinu, ale jediné, co náboženství v tomhle případě nabízí, jsou neprokazatelné a chimérické odměny pro ty, kteří se budou chovat podle přikázání, a trestu pro ty, kteří přikázání budou porušovat... a to výhradně po smrti. Přitom ale i platí, že tato přikázání můžou být i v rozporu s obecnou morálkou a – jak už jsem psal – věřící dokážou najít myriády výjimek z pravidel, která pouze zdánlivě působí jednoznačně. Condellův závěrečný rejp do křesťanským militaristů má razanci a přesnost pravoslavného (srbského) snajpra, který právě v Sarajevu zacílil a vystřelil přímo doprostřed čela muslimského (bosenského) dítěte. *21**63**21*
)
