Apetit 9 / 2010
Darina Sieglová:

Chtěla bych mít dostatečné množství na knedlíky, na koláč i do povidel. A chtěla bych s tím vydržet až do další úrody. Poptávka po ovocných knedlíkách je v naší rodině vysoká. Můj Muž, sic založením masožravec, jich na posezení sní dvacet. Dělám je z půlky a přidávám kousek marcipánu - to je deset švestek na porci, zhruba půl kila. Když budeme mít knedlíky dvakrát do měsíce, je to dvanáct kilo švestek na rok jen pro mého Muže. Přihazuju něco na koláče, něco na povidla, a najednou sypu na stůl dvacet kilo švestek z ekofarmy Zámecké sady Chrámce.

"Tos nakoupila švestky pro celou ulici?" zděsil se Muž, když tu fialovou záplavu viděl. Nenechala jsem se zaskočit a vytáhla do zbraně připravená fakta. "Takže chceš za víkend ukoulet 480 knedlíků?" pronesl pohotově a škodolibě se pousmál. Švestky se totiž kazí skoro stejně rychle jako meruňky. Co nezpracujete dnes, dáte zítra do povidel a třetí den na kompost. Jenže tohle jsem do kalkulací nedala. Neuvědomila jsem si také, že do lednice se dvacet kilo švestek nevejde ani omylem a na podobné akce není stavěný ani můj mrazák. Tohle přece nevzdám! Půlila jsem švestky, balila je do těsta, míchala povidla a mrazila balíčky na koláč. Zatímco jsem zuřivě koulela jeden knedlík za druhým, mrazák opatrně pípal, že teplota nebezpečně stoupá a že na tolik švestek není zvědavý. Nakonec spustil hlasitý alarm a já musela se švestkami do mrazáku k sousedům.

Letní zavařování zkrátka do jednoho víkendu nevměstnáte a zachraňovat pestrost množstvím také nejde. Po dvou dnech boje byla moje kuchyň olepená od povidel, mrazák se odmítal otevřít a já byla zralá na dovolenou.