Reflex speciál - léto 2010
Ludvík Vaculík:

Celé to dvacetiletí do roku 1968 jsme se snažili prosadit nějaký rozum proti blbosti a to byl smysl té éry. I to teprve pak, kdy přestal teror padesátých let. Ve společenském a kulturním životě se začaly uplatňovat osoby, činy, myšlenky, které utvářely onen "obrodný proces" osmašedesátého. Na tomto hnutí je nápadné, že lid se toho moc nezúčastnil. Naopak, jsou dnes hlasy, že to byla chyba a že jsme jenom zkazili to, v čem bylo lidu dobře. Lid byl a je kláda.
(Tady si dovolím nesouhlasit, nebýt národního povstání proti sovětské okupaci, nebyl by r. 1968 zdaleka takový mýtus.)

[...] Často slyšíme hlasy, že převrat roku 1989 je zmeškaná příležitost: k čemu? Kdo zklamal? Říká se, že my: totiž lidé, o jakých mluvím, kteří nesli nějaký pohyb i po okupaci roku 1968. Myslím, že jsme neměli připraveno řešení, ani ideově, nemluvě o ekonomickém. To mělo obsahovat poučení z komunismu i z kapitalismu. Tak se potom zavedl systém, jenž vládne na Západě, kde je ovšem v krizi. Jeho mistři sami mluví o nutnosti nějakého řízení. Mezitím se tu ovšem stalo všecko špatně, co ten systém obsahuje. Například: stát rozprodal podniky, a zisk z prodeje je kde? Vypukla svoboda, lid se jí chopil, a co udělal?

Ludvík Vaculík (1926) - český prozaik, fejetonista, publicista, autor manifestu Dva tisíce slov a zakladatel samizdatové edice Petlice (zal. 1971).