Reflex 11 / 2010
Denis Anfilov:

Tradiční vědění, získávané zasvěcením a udržované mystickou praxí, bylo v církvi postupem věků odkládáno a nahrazováno ryze světskými mechanismy. Již před koncem středověku dochází k zániku původní spirituality a ke ztrátě autenticity víry obecně. Po staletí trvající úpadek tradičního vědění způsobil všeobecné zmatení pojmů a myšlení, které ve svém důsledku vyústilo v postmoderní bloudění křesťanské civilizace. Přitom snaha o obnovení a udržení tradičního ducha by dnes byla tím jediným, čím by církev mohla společnosti imponovat.

Zásadní a v podstatě sebedestruktivní je naopak snaha církve vnutit se do striktně světské koncepce světa. Zde je nutné hledat důvody pro současnou krizi víry. Mezi ně patří především zánik duchovních elit a skutečné vzdělanosti, jež by udržovala živou tradici, jakou je například úcta a plné pochopení odkazu svatých, církevních učitelů a reformátorů.

Apriorní despekt k vizím a jiným nadsmyslovým a transcendentním jevům patří do sféry přísně racionálního a světského myšlení, které má své opodstatnění výhradně v materialismu. Ten s sebou nutně přináší slepotu k jemným věcem ducha. S materialistickým přístupem ke světu jde v ruku v ruce účelově černobílé vidění a averze ke všemu, co nelze uchopit a ovládat. Zakotvení v idealistické duchovní tradici s horizontem přesahujícím hranice viditelného zůstává do světa orientované církvi cizí. Intuice a vidění duchem jsou plody hluboké víry a skutečného vnitřního poznání, které je profánně orientované mysli skryté. Proto drtivá většina kněží reprezentuje jen vnější formy symbolů a rituálů. Původní mystickou zkušenost, podmiňující magické působení ducha v tradici eucharisie, je pak nemožné účinně oživit. Zpětná vazba k Duchu proto nefunguje, což v důsledku způsobuje ztrátu vnitřního vztahu k tradičním hodnotám křešťanství a tendenci k nešvarům světského života, jakými jsou kariérismus a prospěchářství. Dnešní doba, dramaticky prosazující touhu po moci a úspěchu, ovládá zároveň životy mnohých církevních hodnostářů, kněží i laiků.

Denis Anfilov (1967) - český výtvarník, restaurátor, básník a publicista.

(To jen abych tu měl taky jiný způsob uvažování, apriorně vyšší, možná nejvyšší. *66**3**3*)