potěšilo mne, že se zajímáš o staré lidi...
Vloni jsem chodil do jednoho důchďáčku v Praze se steným posláním.cca10měsíců.Někteří klienti nikoho neměli, jiní měli, nenavštěvováni. Jedna babička mi tam umřela, někteří další měli velké potíže zdravotní a protože dělá irisdiagnostiku, pokošel jsem se jim pomoct.Vrení tohozařízení se ohradilo proti mým postupůma já se nedovedl srovnat s tím, že se musím dívat na jejich utrpení a nemhu pomáhat.To mi nakonec odradiloa od ledna t.r.už tam nechodím.Na jedné straně to byla chyba, zvykli si na mě -- ale personál chodil a zbíral drby a vyvolával pocit v klientech, že jsou nespokojeni.HNUS.Pravda, mohl jsem se zakousnout a pokračovat, jenže na to nemám žaludek.Na druhé straně kdybych se rozhodl pokračovat, mohli být alespoň trochu sťastni.Víš, jedné babičce jsem nosil vždycky buďto kytku (gerberu), nebo dort, třeba jen malý věneček za pár korun, poté co jsem si zjistil, že ho smí kvůli cukru.Četl jsem jim svoje básničky.Bylo to super.Mylím na to často a snažím se přijítna to, kde jsem udělal chybu.Trgédie je v tom ,že jsem měl např.byliny, ketré rozpouští hematomy po mrtvicích, ale pýcha pan aMUDr. to prostě neunesla.Spustil kampań, aby nebyl přehlížen a tak se ti moc nedivím.Možná nebude trvat dlouho a budu sám v takovém zařízení, protože jsem po úrszu páteře a hrozí mi vozíkem na spondylochirurgii.Tak nevěš hlavu a budeš chodit za mnou...?jindrich-druhy //XChat