Odpočinek od K-éry :D
Vždycky jsem chtěla z Kauflandu odejít a najít si práci, co by mě bavila. Jenže každým rokem v tom ústavu jsem si ten kolektiv tak zamilovala, že jsem si nedovedla představit svůj odchod.
Práce tam není snadná, ale spíš stresová. A je úplně jedno, na jaké pozici jste, protože od všech se očekává naprosté maximum. Bohužel je smutný, že vedení (tím nemyslím místního ředitele/ku) si těchto kvalitních lidí neváží a spíš než jim práci usnadnit nebo je finančně ohodnotit, jim naopak háže klacky pod nohy a vymýšlí samý nesmysly. Jen tak pro představu - krácení hodin, snižování stavu zaměstnanců, ale obchod musí být narvanej zbožím a neexistuje, aby byly fronty! Co je to za kravinu?!
A takových věcí je celá škála. Naprosto zbytečných věcí, jenže takhle si to nádeníčci na pražský centrále nastavují. Nádeníčci, co si sedí v klidu v klimatizovaných kanclech a jednoho dne si řeknou, že nás naserou takhle a pozítří jinak.
Ale dost o tom .. stejně nepochopíte, když v tom neděláte ..
Po osmi letech v Jihlavě se mi povedlo dostat na místo, o kterým se mi ani nesnilo. Spíš jsem si ale nevěřila. Vedoucí oddělení pokladen.
Nejhorší byl den, kdy jsem si vyklízela skříňku. Osm let jsem měla skříňku 69 a najednou jsem ji musela opustit. Našla jsem v ní pár pokladů a samozřejmě k tomu přišla nostalgie a s ní pláč .. Do toho přišly holky, který mi na rozloučenou nechaly udělat hrneček s jejich fotkou, takže toho pláče pak bylo víc, ale bylo to hrozně milý *20*.
Následující dny mě zaučovala paní, která mě paradoxně přijímala před lety do Kaufu. Byla jsem klidná, protože jsem ji měla ráda. Věděla jsem, že ona je ten pravý člověk, který mě naučí vše potřebné. Ovšem ani toto nebylo jednoduchý. Tím nemyslím tu masu informací, ale vedení v brodské filiálce bylo totálně v rozpadu, že si to jen tak nikdo nedovede představit. Každých 14 dní nový vedoucí ať už na pomoc a nebo na stálo. Nikdo nevydržel. No a teď vydržte to psycho .. Ty stavy, který jsem měla, bych nepřála nikomu. S odstupem času se divím, že jsem nevyhledala odbornou pomoc, protože tohle zvládnout, to bylo něco ..
Po půl roce přišel nový říďa. Když jsem se s ním seznamovala, vychrlil na mě takových úkolů a požadavků, že jsem se z toho opět sesypala a doslova jsem se mu vybrečela na rameni .. A víte co? Nelituju toho! Sice jsem to chtěla ustát a nebrečet, ale nešlo to. A od té doby se to postupně zlepšovalo. Ani ne tak výsledky mé práce (protože jsem v ní byla pořád na samém začátku) jako zdokonalování mě jako vedoucí. Bylo to těžký, kurva těžký, ale funguju a ta práce mě baví.
Nyní čekám prcka. Za necelý tři měsíce bude na světě a já si budu zase vyklízet skříňku. Brečet nebudu, protože v ní mám jen ramínko a košili *40*.
Těším se na pondělí, až odevzdám klíče a mobil a pojedu na dovolenou. Mateřskou dovolenou *72*.

Takže mi držte pěsti, abych to zvládla *18*.