Re: Pohádka o tom, jak se islámista mstí za irák
Odpověď na příspěvek od Ebisek z 24.04.2013 11:20:31:

Ne oni budou bombardovat Cesko. :-)


Podle debilních Američanů spáchali masakr v Bostonu Češi. Američané nás chtějí
bombardovat. Ať už jdou do hajzlu.

Podle informací americké policie stojí za útoky
v Bostonu dva mladí Čečenci. Američané si však okamžitě začali plést Čečensko
s Českou republikou. A na sociálních sítích se ptají, co Čechům udělali, že se
jim mstí, informuje iDNES.cz.
V deníku New York se mělo objevit, že „Čečna je předměstí Československa.“ To měly převzít
i CNN a BBC. Mnozí Američané se nejspíš domnívají, že anglický název pro Čečensko
(Chechnya) je zkrácené pojmenování pro Českou republiku.
Server Yahoo dokonce na svém fóru yahoo.answers.com položil otázku "Měli bychom
bombardovat Českou republiku?"
Jestli je to pravda, tak to znamená, že Američané jsou opravdu často vypatlaní debilové.
Neobstojí výmluva, že USA mají 50 států a jsou téměř kontinentem, čili Američané neznají
malé evropské či jiné státy.
Předně dokáži vyjmenovat všech 13 států bývalé (a doufejme i budoucí) jižanské Konfederace.
K tomu bych ještě nějakých dvacet, třicet států nynějších USA vyjmenoval. Ale to není
podstatné. Není nezbytně nutné umět vyjmenovat státy USA, státy EU, státy bývalého
Sovětského svazu, Afriky či Asie, ale vědět, když se vysloví jméno, kde ten určitý stát zhruba
je.
Nigérie není stát severoamerické unie, i když by se tam tak určitě některé čtvrti či města
mohla jmenovat. Je to stát v Africe. Filipíny neleží ve střední Evropě, i když mají podobnou
vlajku jako Česká republika. ČR stejně tak nesousedí s Indonésií ani Monakem, i když mají
oba státy velmi podobnou vlajku s Polskem. Když se řekne Nový jižní Wales, nebudu ho
hledat na Britských ostrovech, nýbrž v Austrálii. Svazijsko není jiný název pro Sovětský svaz
ani Evropský svaz (EU), ale je to stát na jihu Afriky.
Prostě netvrdím, že člověk musí umět vyjmenovat všechny země a teritoria světa, ale určité
povědomí by mít měl. Hlavně u Američanů pak může být průšvih, když se dočtou, že ruské
tanky jsou v „Georgii“ (anglicky Gruzie) a řada z nich si ani pak neuvědomí, že Tbilisi není
v USA, ale v Gruzii. Mohlo by to pak vést ke třetí světové. I když někteří liberálové ze Severu
by si mohli říct, že to těm pitomým jižanským rebelům patří.
Ale obecně by se Američané měli nejprve poohlédnout doma. Když je americká vláda
schopná vraždit nevinné civilisty v rámci „humanitárního bombardování“ Srbska, napadnout
suverénní Irák pod falešnou a vylhanou záminkou, rozvrátit v rámci arabského jara do té
doby relativně stabilní arabskou severní Afriku, rozvracet Sýrii, zabíjet svatebčany
v Afghánistánu atd., atd., proč by nemohla zabít pár občanů USA, aby mohla zostřit totalitní
dohled nad vlastními občany, omezit občanské svobody a držení zbraní, podobně jako tomu
bylo po 11. září? Samozřejmě žádné důkazy nemám, ale americké vlády dělají takové
odporné prasárny, že bych se tomu vůbec nedivil.
Takže, milí, pitomí Američani, dříve než bude obviňovat Českou republiku a Čečnu, prověřte
si raději vaši CIA, FBI, FEMA, NSA… A taky zpytujete svědomí, kolik nevinných civilistů a dětí
zařvalo kvůli vašim agresivním útočným válkám, které vedou vaše americké administrativy po
celém světě a kurva už s tím něco dělejte.
Čili milí, debilní, Američané. Radši si vymombardujte Pentagon, Fed a Bílý dům. Žádná škoda
to nebude a světu (i vám) se uleví.
Anebo už jděte konečně do hajzlu.

Diplomacie USA kritizuje situaci českých Romů
Diplomacie USA kritizuje situaci českých Romů

http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/di...ych-romu_267730.html

USA : USA si stěžuje že se Cikánům v Česku ubližuje. Toto tvrdi země která páchá válečné
zločiny, mučí oponenty, podporuje apartheid v Israeli.

Pohádka o tom, jak se islámista mstí za irák
...pak se diví že se USA budou mstít znovu iráku *3*

http://zpravy.idnes.cz/motivy-utoku-n...82634_zahranicni_ert

Re: 13 dodatek americké ústavy,dovoluje otroctví ve věznicích. cast 2.
Odpověď na příspěvek od said5 z 10.12.2012 16:05:27:
Ty už jsi s tím antiamerikanismem posedlej jak komunisti. Tady v Česku by bylo potřeba zavřít o hodně víc lidí než sedí v USA. Že tam zavíraj většinu gaunerů, jen dokazuje, že to tam je se spravedlností mnohem lepší než u nás či jinde. Tady např. komunisti zabili tisíce lidí a nesedí za to nikdo. Když nedávno umřel bolševik Vaš, tak to dali dokonce do zpráv jako by šlo o nějakou významnou osobu. Nezapomněli ani zmínit, že ač zabil spoustu lidí, tak ho za 23 posametových let nikdo neposlal do lochu. Kdyby se bývali po sametu sem vrátili Mašíni, kteří zabili jen pár lidí, tak by je nejspíš okamžitě odsoudil na doživotí současnej šéf Ústavního soudu soudruh Rychetský. Taková je spravedlnost u nás. Komunisti beztrestně mohli zabít, koho chtěli, a většině to přijde správný. Obzvlášť se to líbilo Havlovi. Když ale někteří zabili pár komunistů či jejich pomahačů, tak by je mnozí s chutí pověsili. Pozvali si na Čt24 i poslance KSČM, kterej tam žvanil, jaký to bylo krásný v našem státě, když tu Vaš a spol. vraždili. Prý to, že za 23 let nebyl odsouzen, dokazuje, že nic špatnýho neudělal. Prostě špatný lidi byli asi akorát ti, co je odsoudili komunisti. Faráři, šlechta, skauti, statkáři atd. Vrazi typu Vaše byli naopak hodný, slušný a poctiví. Stejnej kretenismus předvádíš ty vkládáním nesmyslů, že v USA je to dnes horší než za stalinských gulagů v SSSR.

http://m.idnes.cz/blog/clanek.147666.idn

Senat USA odmitl ratifikovat konvenci prav postizenych.
Senat USA odmitl ratifikovat konvenci prav postizenych.
Zdrojem je katolicka stranka.
http://www.katolik.ru/mir/113103-sena...avakh-invalidov.html

13 dodatek americké ústavy,dovoluje otroctví ve věznicích. cast 2.
Americký GULAG jako nejnovější
forma kapitalismu (II)

Předchozí část

Ještě v r. 1972 bylo v USA méně než 300,000 vězňů. V r. 1990 již
1 milion. Dnes jsou USA, kde je již více než 2,3 milionů vězňů,
na čelním místě seznamu zemí podle počtu zavřených. Tedy
připadá na ně zhruba 25% všech lidí, odpykávajících si trest na
celém světě (kdy podíl USA na světové populaci představuje
5%). Číslo 754 zavřených na 100,000 lidí činí ze Spojených států
světovou jedničku i u počtu zavřených vůči celkové populaci.
Jak tvrdí specializovaná americká publikace „California Prison
Focus“, v historii lidstva neexistovala společnost, která by
držela ve věznicích tolik svých členů. V USA je ve vězeních
zavřených více lidí, než v jakékoliv jiné zemi – o půl milionu
více, než v Číně, přestože populace ČLR je pětkrát větší, než
americká. Sovětský GULAG z 30. let svým rozsahem oproti
americkému GULAGu počátku 21. století výrazně zaostával.
Pokud se počet zavřených doplní o Američany, kterých se týká
podmíněné odsouzení či dočasné podmíněné propuštění, tak se
ukáže, že do tohoto systému ve skutečnosti spadá 7,3 milionů lidí,
tedy přibližně každý čtyřicátý obyvatel země (a každý dvacátý
dospělý).
O této skupině „podmíněně“ zavřených velmi podrobně píše
Američan ruského původu Viktor Orel, bývalý důstojník Správy věznic
státu Nevada (1). 5 milionů Američanů, kteří dostali „trest“, ale
nejsou za mřížemi, jsou jedinci, pro které nebylo ve stávajících
nápravných zařízeních místo. Podle údajů V. Orla jsou americké
věznice přeplněné – počet lidí v nich překračuje normu přibližně o
100%. Například podle údajů za říjen 2007 bylo v kalifornských
věznicích 170,600 vězňů, při kapacitě 83,000. Aby bylo možné dát
odsouzeným Američanům možnost si trest „odsedět“, byly věznice
nuceny dočasně propustit ty, kteří již v cele byli. Takovýto
„liberalismus“ nelze zdaleka ospravedlnit, protože propuštění vězni
opět páchají trestné činy (podle V. Orla 95% z propuštěných).
Příčiny takového recidivismu spočívají částečně v samotných lidech,
kteří se dostanou na svobodu, ale hlavní příčina má sociálně-
ekonomický charakter. Zaměstnavatelé nechtějí bývalé vězně
zaměstnávat, a v důsledku toho se vězni, aby si zajistili prostředky
pro existenci, vrací do starých kolejí. U lidí mimo věznice tvoří
velkou část lidé s tak zvaným domácím vězením. To jsou ti, kteří
sedí doma a čekají, až se uvolní ve věznici postel.
V. Orel popisuje tyto „domácí vězně“ takto: „Samostatnou kategorií,
spadající do výše uvedeného čísla (5 milionů odsouzených
Američanů nacházejících se mimo zdi věznic) jsou vězni, „sedící“
doma a čekající na místo ve skutečném vězení. To, co je napsáno
níže, není výmyslem ani fantazií, ale realitou současného
amerického života. V domácím „vězení“ je drží elektronický náramek,
připevněný nad kotníkem. Čidlo v něm je napojeno na pult místní
policie. Pokud „okroužkovaný“ odejde ze svého domu více jak na
150 stop (30 metrů), je na pult elektronicky odeslán výstražný
signál. To je považováno za pokus o útěk a dotyčnému mohou
navýšit trest. A totéž se děje, pokud se „domácí“ vězeň pokusí
náramek sundat. Čekací doba na místo ve věznici se do celkové doby
trestu nezapočítává. Samotná čekací doba není stanovena. Ale
fakticky připadají na jednu uvolněnou postel ve věznici dva „domácí“
vězni, čekající v pořadníku (2).
Další plány amerických „vězeňských korporací“
Lobbisté korporací se dožadují toho, aby jakékoliv porušení zákona
bylo trestáno vězením. Analýza americké legislativy ukazuje na
výrazný „pokrok“ v přesídlování amerických občanů z jejich domovů
do vězeňských cel. Rovněž požadují zrušení „podmíněných trestů a
dočasného propuštění“. Lobbisté dosáhli toho, aby lidé byli
odsuzování k odnětí svobody i za nenásilné trestné činy a aby
dostávali dlouhé tresty za přechovávání i nepatrného množství
zakázaných látek. Federální zákon stanovuje pětiletý trest bez práva
na podmínečné dočasné propuštění za přechovávání 5 gramů cracku,
nebo 3,5 uncí heroinu (1 unce=28,35 g), nebo 10 let za
přechovávání méně než 2 uncí surového kokainu nebo cracku. Za
500 gramů čistého kokainu tentýž zákon stanoví pouhý pětiletý trest.
Většinu těch, kteří užívají čistý kokain, představují bohatí, nebo
běloši patřící do střední třídy. Černoši a hispánci užívají surový
kokain. V Texasu lze člověka odsoudit k více než dvěma letům za 4
unce marihuany. Ve státě New York protidrogový zákon z r. 1973
stanovuje za 4 unce jakékoliv zakázané látku trest od 15 let po
doživotí. Jak poznamenává V. Orel, 57% zavřených v amerických
věznicích sedí za užívání drog. Nejen, že se nikdy nedopustili
žádného násilí, ale sami byli velmi často jeho oběťmi. Svého času
americký prezident Clinton nanejvýš správně řekl, že ty, kteří užívají
drogy, není třeba trestat, ale léčit. Nicméně zůstalo jen u těchto
slov. Americké úřady, spolu s podnikatelským sektorem, mají zájem
na šíření drog v zemi, protože je to velmi účinný způsob, jak zvýšit
počet „vězeňských otroků“.
Lobbisté korporací dosáhli také v 13 státech přijetí zákona „3x a
dost“, který stanovuje za více než tři trestné činy (i když nejsou
spojeny s násilím) doživotní trest. V americkém tisku se objevily
publikace, ve kterých se říká, že jen přijetí tohoto zákona si vyžaduje
výstavbu dalších 20 federálních věznic.
Dalším směrem, kam napírají své aktivity korporátní lobbisté, je
maximální prodloužení trestů odnětí svobody. Za tímto účelem se
do zákonů vpravují různé úpravy. Včetně takových, které umožňují
prodlužovat dobu pobytu ve vězení za jakékoliv provinění vězně, i
sebemenší. Soukromé vězeňské společnosti někdy sami určují
„tresty“ ve formě prodloužení doby věznění. Takže ve výše zmíněné
soukromé společnosti CCA je za jakýkoliv přestupek vězňům
přidáváno 30 dní. Po průzkumu ve věznicích v Nového Mexika se
ukázalo, že federální vězni dostávají osmkrát více dočasných
propuštění za „dobré chování“, než vězni CCA.
Korporace se snaží navýšit zdroje téměř bezplatné pracovní síly
v soukromých věznicích prostřednictvím ovlivňování rozhodování
soudů. Širokou odezvu měl příběh ze státu Pennsylvánie z r. 2008.
Tehdy vešlo ve známost, že dva soudci dostávali od dvou
soukromých věznic úplatky za to, že budou odsuzovat mladistvé
k maximálně přísným trestům, aby zaručili naplnění těchto dvou
věznic bezplatnou pracovní silou. Celková částka úplatků činila 2,6
milionů dolarů.
Aby udělené „tresty“ přeměnily lidi z potenciálního zdroje otrocké
práce na skutečný, bylo by nutné je všechny umístit do věznic,
kterých se silně nedostává. V posledních letech se v americkém
vězeňsko-průmyslovém komplexu velmi využívá partnerství státu a
soukromých subjektů – rovný podíl federálních úřadů, státních
úřadů a podnikatelského sektoru na financování rozšíření
amerického GULAGu. Tyto investice jsou dnes efektivnější, než
například investice do rozvoje high-tech.
Posuďte sami: podle údajů V. Orla investuje stát do vězeňského
systému země (do pouhých 5,000 věznic federální a státní úrovně)
každý rok 60 miliard dolarů, a dosahuje zisku ve výši 300%.
Autor knihy „Uzavřený svět Ameriky“ píše: „Je strašné vědět, že již
dnes přistupují USA k vězeňskému průmyslu jako k potenciálu
budoucího ideálního státu, kde vězeňská populace za pár šestáků
vytváří bohatství pro hrstku majitelů celého světa.“ (3)
Nicméně zatím se „potenciál budoucího ideálního státu“ nevyužívá
naplno ani zdaleka. Podle posledních údajů pobývá v soukromých
komerčních věznicích 220,000 vězňů. Ve vztahu k celkovému počtu
vězňů v amerických věznicích to není mnoho – asi 10%. Ve vztahu
k počtu všech amerických odsouzených k odnětí svobody jsou to asi
3%. Spolu s tím je patrné, že minimálně stejný počet vězňů ve
státních věznicích je „pronajímán“ soukromému kapitálu. Místo zde
má také nepřímé využívání práce vězňů státních věznic, které
uzavírají (tajné) dohody o výrobě toho či onoho zboží za použití
práce vězňů. Ale to podnikatelům nestačí.
Proto hlavní úsilí věnuje soukromý kapitál ani ne tak zvýšení počtu
vězňů, jako tomu, aby se vězni co nejrychleji dostali pod kontrolu
„vězeňských“ korporací (4).
Americká zkušenost s „vězeňským otroctvím“ v dalších zemích
Americký příklad využívání práce vězňů v zájmu soukromého
kapitálu se zdá být „nakažlivým“. Soukromé věznice se objevily také
v řadě dalších zemí – Británii, Švédsku, Estonsku, Austrálii a Brazílii.
V té například soukromníci řídí 17 věznic, ve kterých se nachází 2%
všech vězňů. V Británii byla první soukromá věznice s 400 místy
otevřena v r. 1992, v hrabství Yorkshire, bezpečnostní korporací
G4S. Brzy se tato korporace stala lídrem vězeňského podnikání
v Británii. V r. 2002 koupila americkou vězeňskou korporaci
Wackenhut a získala tak 25% trhu soukromého vězeňského
podnikání v USA. Druhou soukromou vězeňskou korporací v Británii,
po G4S, je Serco. Akcie obou těchto společností jsou kotovány na
Londýnské burze. Na konci května 2010 činila kapitalizace těchto
firem 3,67 mld liber, resp. 2,97 mld.
V Izraeli byl v r. 2004 schválen zákon, povolující vytváření
soukromých věznic. Izraelský miliardář Lev Levajev, spolu
s americkou vězeňskou korporací Emerald, v r. 2007 začal
s výstavbou soukromé věznice s 800 místy, a stavba přišla na 360
milionů dolarů. Odpůrci tohoto zákona podali protest u Vrchního
izraelského soudu. V říjnu 2009 vynesl soud verdikt, že vězeňský
systém země nemůže být založen na soukromých ekonomických
zájmech. Takže projekt první soukromé věznice v Izraeli byl
„zmrazen“ (5).
První „pilotní“ projekty se objevují i v dalších zemích. V Japonsku
byla v květnu 2007 otevřena první nová věznice za 50 let, která
okamžitě získala statut soukromé společnosti. Je určena pro 1,000
lidí, odsouzených za nejtěžší zločiny. V Estonsku, kde mají nejvíce
uvězněných v Evropě (k celkovému počtu obyvatel – 0,34%), fungují
dvě soukromé věznice. V Lotyšsku před několika lety ministerstvo
spravedlnosti projednávalo možnost výstavby soukromých věznic
jako jednu z cest, jak dostat zemi z krize. Podobné projekty jsou
projednávány v Litvě, Bulharsku, Maďarsku a České republice. Jsme
svědky zrodu „vězeňského kapitalismu“ v celosvětovém rozsahu.
1. Nyní je spisovatelem a novinářem, autorem knihy „Amerika jaká
je“, vyšlé v Torontu
2. V. Orel; Uzavřený svět Ameriky; www.victororel.com
3. V. Orel; Uzavřený svět Ameriky; www.victororel.com
4. Nejpředvídavější američtí politici velmi dobře chápou, jakou
hrozbu představuje „privatizace“ vězňů. Proto dělají co mohou,
aby proces této „privatizace“ aspoň zpomalili. Například ve třech
státech – New York, Illinois a Louisiana – platí legislativní zákaz
využívání soukromého sektoru ve vězeňském systému.

13 dodatek americké ústavy,dovoluje otroctví ve věznicích .
Americký GULAG jako
nejnovější forma kapitalismu
(I)

V nedávno zveřejněném zajímavém článku „Demokracie
v Americe dnes“ se mluvilo konkrétně o jedné stránce
amerického systému, vězeňství. Zmiňovala se tam i tak zvaná
komerční vězení: „V USA vzkvétá „podnikání“ využívající
práce uvězněných. Každý 10. vězeň v této zemi je zavřen
v komerční věznici. V r. 2010 dosáhly dvě soukromé vězeňské
společnosti zisku 3 mld dolarů.“ Tento dosti nový společenský
jev v životě Ameriky si zaslouží podrobnější probrání…
Podstata a formy „vězeňského otroctví“
V USA je dnes v „komerčních věznicích“ zavřeno 220,000 lidí.
V americké literatuře pojmenovali tento fenomén „vězeňské
otroctví“. Rozumí se tím využívání práce vězňů. Je to však třeba
upřesnit: využívání práce vězňů zavřených s cílem dosáhnout
zisku pro soukromý kapitál (na rozdíl třeba od práce jako čištění
prostranství a prostor věznice nebo provádění nějaké práce
v zájmu státu).
Privatizace práce vězňů v USA probíhá dvěma základními
formami:
převádění vězňů ze státních věznic do soukromých věznic jako
pracovní sílu a jejich pronajímání;
privatizace vězeňských zařízení, jejich přeměna na soukromé
společnosti různých forem vlastnictví (včetně akciových
společností).
13. dodatek americké ústavy, zakazující nucené práce, obsahuje
klauzuli: „Otroctví a násilné nucení k práci, vyjma trestu za
zločin, uděleného řádným soudem, v USA existovat nesmí.“
A tak je v amerických věznicích otroctví zcela legální.
První z uvedených forem („pronájem“ vězňů) se v Americe
objevila v 19. století – ihned po občanské válce let 1861-1865 a
zrušení přímého otroctví, aby se zlikvidoval akutní silný
nedostatek levné pracovní síly. Otroky propuštěné na svobodu
obvinili z toho, že jsou dlužni bývalým majitelům, nebo z
drobných krádeží, a šoupli je do vězení. Pak je „pronajali“ na sběr
bavlny, výstavbu železnice a důlní práce. Ve státě Georgia,
například, byli „pronajatí“ v období 1870-1910 z 88% černoši,
v Alabamě z 93%. V Mississippi fungovala do r. 1972 obrovská
plantáž, využívající práce vězňů na základě smlouvy o „pronájmu“.
Na počátku 21. století minimálně 37 států legalizovalo využívání
práce „pronajatých“ vězňů soukromými společnostmi.
Americký výzkumník problému „vězeňského otroctví“ Viki Pelaes
v článku „Vězeňské podnikání v USA: Velký byznys nebo nová
forma otroctví?“ (1) píše:
„Mezi korporace (které si „pronajímají“ vězně) patří „smetánka“
amerického korporátního společenství: IBM, Boeing, Motorola,
Microsoft, AT&T, Wireless, Texas Instruments, Dell, Compaq,
Honeywell, Hewlett-Packard, Nortel, Lucent Technologies, 3Com,
Intel, Northern Telecom, TWA, Nordstrom’s, Revlon, Macy’s,
Pierre Cardin, Target Stores a spousta dalších. Všechny tyto
společnosti s nadšením přivítaly skvělé ekonomické vyhlídky,
které nabídla vězeňská práce. Od r. 1980 do r. 1994 vzrostly zisky
(z využívání práce vězňů) z 392 milionů na 1,031 miliardy dolarů.“
Výhoda takovéto „spolupráce“ pro soukromé společnosti je
zjevná: platí „pronajatým“ otrokům minimální mzdu stanovenou
v dotyčném státě. A často i méně. Například ve státě Colorado to
činí asi 2 dolary na hodinu, což je výrazně méně, než minimální
mzda.
V obzvláště těžké situaci se nachází vězni v některých jižních
státech Ameriky, kde, stejně jako do zrušení otroctví, nadále
pracují na stejných bavlníkových plantážích. Obzvláště proslulou
se stala věznice se zostřeným režimem ve státě Louisiana,
s názvem „Angola“. Vězni zde obhospodařují 18,000 akrů půdy,
na které se pěstuje bavlna, pšenice, sója a kukuřice. Vězni v
„Angole“ dostávají za svoji práci pouhých 4 až 20 centů za
hodinu. A nejen to: ponechávají jim pouze polovinu vydělaných
peněz, a druhou polovinu ukládají vězňům na účet a jsou jim
vypláceny při propuštění. Pravdou je, že z „Angoly“ se dostane
jen pár lidí (pouhá 3%): většina zavřených má dlouhý trest, a
navíc v důsledku bezohledného vykořisťování a špatné výživě
předčasně umírají.
Ve státě Louisiana existují ještě další podobné věznice-farmy.
Pouze 16% vězňů v tomto státě je odsouzeno k zemědělským
pracím. V sousedních státech – v Texasu a Arkansasu – činí jejich
podíl 17%, resp. 40%.
Druhá forma „vězeňského otroctví“ – soukromé věznice – se
v USA objevila v 80. letech za prezidenta R. Reagana, a
privatizace státních věznic pak pokračovala za prezidentů G.
Bushe st. a Clintona. První privatizace státní věznice v Tennessee
proběhla v únoru 1983, a provedla ji hedgingová společnost
Massey Burch Investment.
Americký vězeňsko-průmyslový komplex
Podle údajů Viki Pelaese bylo v USA v r. 2008 ve 27 státech již
100 soukromých věznic, s 62,000 vězni (pro srovnání: o deset let
dříve 5 soukromých věznic, s 2,000 vězni). Tyto věznice řídilo 18
soukromých společností. Největšími z nich byly Nápravná
korporace Ameriky (CCA) a Wakenhut (nový název G4S); ty
ovládaly 75% veškerých soukromých věznic. Akcie CCA se od r.
1986 obchodují na Newyorské burze. V r. 2009 byla její
kapitalizace ohodnocena na 2,26 miliard dolarů.
Soukromé vězeňské společnosti uzavírají dlouhodobé koncesní
smlouvy o řízení věznic se státem. Přitom dostávají od státu na
každého vězně určitou částku. Práci vězňů platí sama společnost;
platy jsou výrazně nižší, než ty, které platí společnosti využívající
vězně na základě pronájmu (první formy „vězeňského otroctví“).
Výše platů v soukromých věznicích občas činí i 17 centů za
hodinu. Za nejkvalifikovanější práci se platí maximálně 50 centů.
Ve věznicích, na rozdíl od výrobních společností, nemůže být ani
řeči o stávkách, aktivitách odborů, dovolených či nemocenské.
Pro „stimulaci“ pracovní aktivity „vězeňských otroků“
zaměstnavatelé slibují, že „za dobrou práci“ jim zkrátí trest.
Nicméně zároveň funguje i systém trestů, který může z vězňů
udělat prakticky doživotní mukly.
Americký vězeňský průmysl je založen jak na přímém využívání
pracovní síly vězňů soukromým kapitálem (prostřednictvím jejího
„pronájmu“ nebo přímého vykořisťování v soukromých věznicích),
tak na nepřímém. Nepřímým využíváním se rozumí, že organizaci
výroby provádí správa věznice, ale produkce vězňů je na základě
smlouvy dodávána soukromým společnostem. Cena takové
produkce je obvykle výrazně nižší, než tržní. Vyčíslit rozsah
nepřímého využívání práce vězňů soukromými americkými
společnostmi je celkem obtížné. Je zde pravděpodobné, že velká
část zneužívání probíhá na základě dohody správy státní věznice
a soukromých společností. Tento druh podnikání je řazen do
„šedé“ sféry.
Jak píše americký tisk, na základě soukromých věznic se začal
utvářet „vězeňsko-průmyslový komplex“. Ten v USA začal zaujímat
význačné místo ve výrobě mnoha druhů výrobků. Dnes americký
vězeňský průmysl vyrábí 100% veškerých vojenských přileb,
řemenů uniforem a opasků, vest, identifikačních karet, košil,
kalhot, stanů, batohů a čutor pro armádu. Mimo vojenské
výstroje a oblečení vyrábí věznice 98% montážního nářadí na
trhu, 46% neprůstřelných vest, 36% zařízení pro domácnost, 30%
sluchátek, mikrofonů a megafonů, a 21% kancelářského nábytku,
letecké a zdravotnické techniky a mnoho dalšího.
V článku Viki Pelaese se píše: „Vězeňský průmysl je jedním
z nejrychleji se rozvíjejících oborů a jeho investoři sídlí na Wall
Street.“ S odvoláním na další zdroj tentýž autor píše: „Toto
mnohamilionové odvětví má vlastní veletrhy, kongresy,
internetové stránky a internetové katalogy. Pořádá vlastní
reklamní kampaně, vlastní projekční a stavební firmy, investiční
fondy na Wall Street, firmy pro využívání budov, zásobování
potravinami a také má ozbrojenou ochranku a kamery.“
Míru zisku má americký vězeňský průmysl velmi vysokou.
V souvislosti s tím došlo u nadnárodních korporací (TNK) k zániku
stimulu přesouvat výrobu z USA do ekonomicky zaostalých zemí.
Není dokonce vyloučeno, že tento proces může začít probíhat
opačným směrem. Viki Pelaes píše: „Díky vězeňské práci se
Spojené státy opět staly přitažlivým místem pro investice do na
práci náročných oblastí, což bývalo údělem zemí třetího světa.
V Mexiku byla montážní výroba u hranic ukončena a byla
převedena do věznice San Quentin v Kalifornii. V Texasu
propustili z výroby 150 lidí a uzavřeli kontrakt se soukromou
věznicí Lockhart, kde se nyní kompletují elektronické systémy pro
takové společnosti, jako IBM a Compaq. Člen parlamentu
Oregonu nedávno žádal korporaci Nike, aby si pospíšila
s převodem výroby z Indonésie do Oregonu, a řekl, že „zde
nebude mít výrobce problémy s dopravou, zajistíme
konkurenceschopnou vězeňskou práci“.
Touha po snadném zisku jako faktor růstu amerického
GULAGu
Americký byznys vycítil, že využívání vlastních „vězeňských
otroků“ je „zlatý důl“. A v souladu s tím začaly největší americké
společnosti zkoumat, jak organizovat vězně v amerických
věznicích, a dělají vše pro to, aby bylo zavřených co nejvíce.
Předpokládá se, že právě zájmy korporací napomohly tomu, že
počet vězňů v USA začal rychle růst. Ještě jednou ocitujeme Viku
Pelaese: „Soukromé pronajímání vězňů stimuluje snahu uvrhávat
lidi do vězení. Věznice jsou závislé na příjmech. Korporátní
majitelé akcií, kteří vydělávají peníze na práci vězňů, lobbují za
odsuzování na delší období výkonu trestu, aby si zajistili pracovní
sílu. Systém krmí sám sebe,“ uvádí se ve studii Pokrokové
labouristické strany, která považuje vězeňský systém za
„napodobení nacistického Německa, a to u nucené otrocké práce
a koncentračních táborů“.
Nicméně dokonce i když jsou věznice státní, je využívání práce
vězňů pro vládu výhodné. Ve státních věznicích jsou mzdové
tarify u práce vězňů vyšší, než v soukromých. Vězni dostávají
2-2,5 dolaru za hodinu (bez přesčasů). Nicméně státní věznice se
ve skutečnosti financují sami: polovina platu je vězňům
zabavována na platbu za „pronájem“ kamer a stravu. Proto řeči o
tom, že státní věznice v USA „zatěžují“ rozpočet, slouží jen
k ospravedlnění jejich předání do soukromých rukou (2).

Re (3): Média a jejich "nestrannost"
Odpověď na příspěvek od Joe73 z 04.12.2012 21:30:32:

Já si myslím, že kdyby to udělali tak, že před volbama jej musí všichni kandidáti doložit, tak by to bylo jasné. Vymlouvat se, že jej ztratil(nebo co že to řekl) je srandovní *3*

Re (2): Média a jejich "nestrannost"
Odpověď na příspěvek od Ebisek z 04.12.2012 21:05:28:
To je asi jediná šance, jak ho dostat z Bílého domu, najít důkaz, že se nenarodil v USA.

Re: Média a jejich "nestrannost"
Odpověď na příspěvek od Joe73 z 04.12.2012 20:41:34:

To že se Obama narodil někde v hliněné noře v Africe všichni tuší tak nějak 4 roky, nevím že se s tím stále nic neděje a důkazy o opaku neexistují *3*