Re: žárlivost
Odpověď na příspěvek od kristy19 ( mailto:petr.krystan@volny.cz ) z 26.02.2009 09:14:04:

Žárlivost žádnej vztah nezničí. Ani žárlivost, ani nevěra, ani lež a ani jiná imaginární věc vztah neničí. Ničí ho lidi. Jestli Tvůj vztah skončil na tom, že Tě přítelkyně stíhala, je chyba na její straně..

žárlivost
žárlivost je podle mě nemoc, která ničí vztahy. Vím o čem mluvím, protože už mi to zničilo nejeden krásný vztah. Když je pár a miluje se tak nevidím důvod proč žárlit, důvěra je základ. Říká se, důvěřuj ale prověřuj to je pravda ale ne být jako stíhačka, která udělá všechno proto, aby se dověděla co právě teď dělá jeho drahá polovička. To je tedy můj názor *18*

Re (5): žárlení
Odpověď na příspěvek od TygrSDrakem ( mailto:tygrsdrakem@centrum.cz ) z 24.02.2009 11:25:52:

Omlouvám se, asi jsme si měli nejdřív ujasnit pojmy :-)

Já osobně nemám ráda slovo žárlivost a žárlivost jako takovou už vůbec ne. Moje zkušenosti jsou takové, že žárlivost v mých minulých vztazích byla jakási kontrola a zasahování do volného času, jistý způsob omezování. A nemusí to být v markantním měřítku.
Každý, kdo má vztah, se tomu vztahu víceméně přizpůsobí, automaticky přestane dělat NĚKTERÉ věci, které dělal jako single. A je to tak správně. Problém žárlivosti je vždycky jen tam, že to co se jednomu zdá přípustné, tomu druhému ne a naopak. Je velmi vzácné, najít někoho, kdo bude mít stejné normy jako Ty. POKUD se to ale stane, žárlivost nemusí být vůbec. Ano, myslím to vážně, bez žárlivosti se obejít dá. dva lidé, kteří mají stejná měřítka, dva lidé kteří se naprosto respektují (nechtějí se vzájemně měnit, respektují zájmy a přátele) žárlivost nemusí potřebovat. Dojde na ní, když jeden překročí jakási nevyslovená pravdila

Re (4): žárlení
Odpověď na příspěvek od YumY z 23.02.2009 09:30:30:

Myslím, že v tomto případě jde opravdu jen o to slovo. Samozřejmě, že poznáš rozdíly mezi situacemi, které popisuješ. Každý člověk už jen základně nemá k dispozici jen slova, ale i ton hlasu, mimiku tváře atd. Je tedy velký rozdíl mezi kontrolou a zájmem. Za sebe mohu říci, že mi nevadí ani jedno i když hranice toho, co je únosné má samozřejmě každý z nás, otázkou je jen kde.

Re (4): žárlení
Odpověď na příspěvek od YumY z 23.02.2009 09:30:30:

To už je trošku slovíčkaření, ale budiž... já bych si dovolil dát to do rovnice asi ve tvaru žárlivost = zájem + strach že parntera ztratím (podvede mě, zamiluje se do jiné(ho), odejde...). A tvrdím, že rozumná míra žárlivosti je nezbytná, protože vztah kde se jeden o druhého nezajímá je na prd, a vztahy kde si je jeden tím druhým až příliš jistý taky nekončívají dobře...

Tygr, drak, netopejr *1686*

a hlavně strašný prase *111**47*
Uživatelská fóra/Osobní/Tygrův zvěřinec

Re (3): žárlení
Odpověď na příspěvek od JonnyW ( mailto:JonnyW@centrum.cz ) z 21.02.2009 09:37:15:

Já tohle teda rozlišuju úplně jinak.
Napsala bych snad zájem a žárlivost.
To, že se partner zajímá o to, kde jsem, co dělám a s kým nemusí být důkaz žárlivosti ale zájmu. A máš pravdu v tom, že kdyby ho to vůbec nezajímalo, tak to asi není ten pravý vztah a láska.
Ale nikdy jsem zájem nepovažovala za žárlivost, a naopak. Ono se totiž pozná, kdy se partner ptá protože se zajímá, a nebo proto, že žárlí a kontroluje...když se mě přítel zeptá "Jak ses bavila na včerejší akci?" vím, že ho opravdu zajímá jak jsem se měla popřípadě chce slyšet něco zajímavého, je to ale diametrálně rozdílný přístup od bývalého, který mi byl schopen 5x za večer zavolat a ptát se kde jsem a s kým, a rozhodně ne proto, že by ho zajímalo, jestli se dobře bavím.
Partner se o mě musí zajímat, žárlit nemusí.Já se taky zajímám a pokud vím, že můžu důvěřovat, tak žárlím minimálně

Re (2): žárlení
Odpověď na příspěvek od TygrSDrakem ( mailto:tygrsdrakem@centrum.cz ) z 19.02.2009 22:23:50:

S takovým názorem nelze, než souhlasit. Myslím, že bez žárlivosti těžko vzniká vážný vztah. Samozřejmě jde jen o to slovo - kdo si pod tím co představí. Pokud je ale jednomu z partnerů jedno, co ten druhý dělá, kde je, s kým atp. tak se těžko dá hovořit o silném vztahu, ale spíše o lhostejnosti, v lepším případě - jak píšeš - to lze považovat spíše za přátelství, než za lásku. Toto je samozřejmě velmi subjektivní, každý to má nastavené jinak. Pokud bych měl mluvit za sebe - kdybych neměl žárlivou manželku připadalo by mi jako by o mě, ani o ten vztah, nejevila zájem.

Re: žárlení
Odpověď na příspěvek od JonnyW ( mailto:JonnyW@centrum.cz ) z 19.02.2009 20:44:45:

Samozřejmě. Ale jak říkáš, je důležité, aby měli stejnou hranici o tom co ano a co už ne....a takových párů je málo...takže pokud někdo řeší žárlivost, vždycky se řeší že někdo z nich žárlí víc....

Re: žárlení
Odpověď na příspěvek od JonnyW ( mailto:JonnyW@centrum.cz ) z 19.02.2009 20:44:45:

No dyť... každý člověk má tu hranici trochu někde jinde a pokud se sejdou dva, kteří to mají plus mínus podobně tak je to OK:) Ale myslím že vztah uplně bez žárlivosti není vztah... to už je spíš kamarádství doplněné sexem... *105*

Tygr, drak, netopejr *1686*

a hlavně strašný prase *111**47*
Uživatelská fóra/Osobní/Tygrův zvěřinec

žárlení
Z Vašich příspěvků, které jsem si přečel a ve kterých zde prezentujete velmi podobné názory - jako by na mne působilo, že v žárlení je určitá "daná hranice" toho, co přípustné je a co nikoliv. Osobně se s takovým názorem ztotožnit nemohu, nemyslím, že by to takto ve vztahu fungovalo. Pokud už by taková "hranice" fungovala, tak jí přeci každý člověk (pár) má stanovenou jinak. Někdo má vztah volný, ve kterém nežárlí vůbec a je mu jedno, kde má partnera/ku, nebo co dělá, někdo naopak stojí o to mít doma "vychovaného partnera" (jak jste zde uvedli). Toto je ryze individuální věc a záleží na každém, jak si takovou hranici stanoví. Důležité ve vztahu je, aby se lidé dokázali na takové věci shodnout a měli tuto "pomyslnou" hranici stanovenou stejně, jinak takový vztah může jen těžko fungovat.