žárlení
Z Vašich příspěvků, které jsem si přečel a ve kterých zde prezentujete velmi podobné názory - jako by na mne působilo, že v žárlení je určitá "daná hranice" toho, co přípustné je a co nikoliv. Osobně se s takovým názorem ztotožnit nemohu, nemyslím, že by to takto ve vztahu fungovalo. Pokud už by taková "hranice" fungovala, tak jí přeci každý člověk (pár) má stanovenou jinak. Někdo má vztah volný, ve kterém nežárlí vůbec a je mu jedno, kde má partnera/ku, nebo co dělá, někdo naopak stojí o to mít doma "vychovaného partnera" (jak jste zde uvedli). Toto je ryze individuální věc a záleží na každém, jak si takovou hranici stanoví. Důležité ve vztahu je, aby se lidé dokázali na takové věci shodnout a měli tuto "pomyslnou" hranici stanovenou stejně, jinak takový vztah může jen těžko fungovat.