Jiří Žáček.
Mám rád poezii Jiřího Žáčka, myslím že v jeho básních je hodně pravdy a že jsou vždy aktuální.

Sonet o loutkách

Člověk hraje řadu různých rolí:
ze Shakespeara, z Tyla, z Orwella;
dokud věří, že si je sám volí,
hraje s elánem a zvesela.

Principál nás diriguje holí,
bouří potlesk, břinká kapela,
než tě osud jednou provždy skolí
přesnou ranou přímo do čela.

Ani staří znalci zákulisí,
zablešení, rozklížení, lysí,
nevědí, kdo tahá za drátky.
Všichni jsme jen loutky, staří, noví –
ale ať nám, ksakru, někdo poví,
z které pokurvené pohádky?

(Hurá zpátky do Evropy!)