Sen
Noc se přetáhla do své raní podoby
a já sedím a dícham sílu překrásné vůně Mortisovy ženy.
Můj spánek zahalí nekonečny vánek ,
třpytící se madam z hvozdů jitrného chvalozpěvů ,
mého očního slzícího vodopádů ,
který padá z nebeského chorálu ,
na zem do dlaní lásky těchto Světů ,
Srdce už neví cest už zapomnělo navždy kvést ,
už jen síla krásných bílých andělských křídel
mne donese tam kde květen ženského rodu jest ,
usínám a tiše sním noci opět vyhlížím ,
do nočního jitra lesů do své hloubky lučních květů.