Srdce podzimu
Srdce smutné,
když padá sníh.

Konec podzimu
a ona bdí.

Vzpomíná na ty časy,
kdy mohla být s ním.

S koncem podzimu,
skončil čas sním.

Stojí před jezerem, kam chodívaly,
od sněhu bílá, jak královna zimy.

Jde po mostu, kde potkali se poprvé
a pláčem má tváře načervenalé.

Dívá se do dálky,
na ty pahorky,vzpomíná,
držel ji v náručí, kde cítila se tak v bezpečí.