Rudé právo
Za obzorem na obloze
zlatá záře zaniká.
U hřbitova na úvoze
šavle tělem proniká.
Padá výstřel prašnou nocí,
rána jako z děla.
Do hromadných hrobů padá
tělo vedle těla.
Před branami sadu křížů
padá smutek tkvělý.
Do tmy oči uhýbají,
aby zapomněly.
Do věčného zapomnění
padá další tělo.
Dobírá si všechen smutek,
aby zpráchnivělo.
Tak si dosud živá těla
cosi namlouvala.
Jako by jim víra v očích
z duší promlouvala.
K čemu je leč válce věčná,
nehasnoucí víra,
pakli v jiných chuť a touha
k boji neumírá?
Na bitevních polích padá
právo do zákopu.
Hlavní účel toho boje
značí zastřít stopu.
Stopu, silnou nebývale,
doposavaď čistou.
Snad nás válka dovede až
za svobodou jistou.
Skýtá se tu naděje, však
malá a mizivá.
Padaj slova do éteru-
tvrdá a jízlivivá.
Předválečné zvukoprázdno
více vzdaluje se.
Země asi tuhle tíhu
déle neunese.
Negativní atmosféra
padá k zemi němé.
Půda krví podmáčená
leccos mlčky veme.
Má to i svá pozitiva.-
Křik za právo Být!
Ozvala se defenziva,
která Bude žít!
Za čest práva stavíme se
v rovnocenné jednání.
S ctí a právem bojujeme
za svobodu vyznání!