Osudový pláč hvězd
Venku prší kapky deště.
Vesele si hrají, křičí ještě!
Padají na zem, jak korálky z perel.
A já si říkám, že jsem to věděl.

Viděl jsem oči tvé, slzami pokryté.
Dvě laguny v moři, co tajnou láskou hoří.
Natáhneš ruku, hladíš mě po tváři.
Hvězda co spadla osudem k hvězdáři.

Cítím tvou vůni, i na kraji světa.
Proč nešla říci, jen prostá věta.
Nebyla složitá, pravda v ní ukrytá.
Jak otevřené nebe, miluji já tebe!

Rozkrojíš jablko, padá ti do klína.
Za chvíli dokulhá poslední hodina.
Ztrácím se v mlze...

... halí mou smutnou tvář.