Kosmáček
Byl jednou jeden král, který měl ženu Zlatovlásku; a ta vám byla tak krásná, že jí podobnou by člověk na světě nenašel. Ale jednoho dne Zlatovláska onemocněla a nebylo jí pomoci. Když cítila, že kmotřička Smrt stojí u její postele, zavolala krále a uprosila ho ke slibu; až umře, může se znovu oženit, ale za ženu si smí vzít zase jen Zlatovlásku. A sotva král kývnul, zavřela oči a zemřela. Dlouhý čas neměl král na novou svatbu ani pomyšlení, ale rádcové ho nabádali, že by se měl oženit. Tak král vyslal na všechny strany světa posly, aby mu našli Zlatovlásku. Poslové jezdili světem křížem krážem, našli stovky překrásných panen, ale žádná z nich neměla zlaté vlasy, takže se nakonec domů vrátili s nepořízenou.

A běžel čas, jak bývá jeho zvykem, neúprosně a bez ustání.

Ten král měl dceru, po matce také Zlatovlásku, a jak dorůstala, otec král si všimnul, jak je velmi podobná své matce a náhle k ní pocítil prudkou lásku a svým rádcům řekl, že jeho ženou se stane jeho dcera. Rádcové se ale velmi poděsili a od takového činu, který je v rozporu se všemi božími přikázáními, krále odrazovali. Princezně se zastavilo srdce, když slyšela rozhodnutí svého otce, ale doufala, že ho od toho činu nějak odvrátí. Tak mu řekla, že se stane jeho ženou, ale musí jí vyplnit přání. A nebylo to přání ledajaké. Otec jí měl složit k nohám troje šaty, jedny měly být zlaté jako slunce, druhé stříbrné jako měsíc a třetí třpytivé jako hvězdy. A k těm šatům si přála ještě plášť, který by ušili z tisícero kůži a kožek všech druhů zvířat, co jich žije v jeho říši. Myslila si, že splnit taková přání je nemožné a tak otce odradí od jeho příšerného konání.

Ale král neměl v úmyslu složit ruce v klín, nechal povolat ty nejlepší švadlenky, šičky a vyšívačky království, aby mu ušily troje šaty, jedny zlaté jako slunce, druhé stříbrné jako měsíc a třetí třpytivé jako hvězdy. A královští lovci museli vyhledat všechnu zvěř, která žila v království, a od každého druhu ulovit jeden kus, stáhnout z něj kůži, tu pak upravili v koželužnách a ušili z ní plášť. A bylo to! Když bylo všechno hotovo, nechal král šaty i plášť přinést Zlatovlásce, a oznámil jí, že druhý den bude svatba. Princezna viděla, že naděje, že její otec ustoupí, je ztracena. Tak se v noci odhodlala k útěku; ze svých cenností si vzala zlatý prsten, zlatý kolovrátek a zlaté přadénko, do ořechové skořápky vložila ty troje šaty, tvář a ruce si začernila sazemi a oblékla si ten kožíšek z tisícera kůží, takže vypadala jako podivné kosmaté stvoření. A vydala se na cestu a byla noc a ona šla hlubokým lesem, až našla dutý strom, a protože byla unavena, vlezla si dovnitř a usnula.

Slunce si dávno šeptalo tajnosti ze skřivánky, ale ona ještě přebírala ve své skrýši snové korálky. Tou dobou byl v tom lese na lovu král té země. Královská smečka Zlatovlásku vyčenichala, ňafala a štěkala a pobíhala kolem stromu tak divoce, až král poručil lovcům, aby se podívali dovnitř, protože je tam určitě ukryté nějaké zvíře. Lovci nelenili a pak králi hlásili, že uvnitř toho dubu opravdu spí nějaké podivuhodné zvíře, co má kožíšek z tisíce kůží. Králi se toho podivuhodného tvora zachtělo, tak lovcům poručil, aby ho chytili živého. Jenomže Zlatovlaska se, když ji lovci popadli, probudila a začala plakat a naříkat, že je ubohé dítě bez rodičů, aby jí neubližovali. Tu se král nad tím ošklivým Kosmáčkem slitoval a řekl, že ji vezmou na zámek, protože by se hodila do kuchyně na vymetaní popela. Na zámku ji pak vykázali malý chlíveček pod schody, kam sotva kdy zabloudilo denní světlo. Za prací ji poslali do kuchyně, aby tam nosila vodu a dříví, škubala drůbež, čistila zeleninu, vymetala popel, prostě dělala ty nejhorší práce. Nu, bylo to pro Kosmáčka věru krušné živobytí, kdoby se nadál, že tohle bylo Zlatovlásce souzeno?

Jednou na zámku pořádali velký ples a Kosmáček se zeptala kuchaře, jestli by se nemohla podívat na tu nádheru škvírou mezi dveřmi. A kuchař se smiloval, ale za půl hodiny má být zpátky, neboť bude třeba vymést popel. Kosmáček vzala olejovou lampičku a spěchala do komůrky, kde si umyla ruce i obličej od sazí, pak vytáhla z oříšku ty šaty zlaté jako slunce, oblékla se a šla na ples. I bylo mezi lidem pozdvižení! Všichni se za ní otáčeli, ale nikdo Kosmáčka nepoznal, myslili, že sem zavítala nějaká cizí princezna. Král ji ihned vyzval k tanci, však krásnější dívku ještě nikdy neviděl. Když se to mělo k poslednímu tanečnímu taktu, Zlatovláska se králi uklonila a pak se mu někam ztratila a nikdo nevěděl kam. Stráž, která stála před zámkem, nikoho prý odcházet neviděla. A Zlatovláska zatím v komůrce svlékla šaty, začernila si tváře a ruce, natáhla si kožíšek a opět jako Kosmáček spěchala do kuchyně, aby dokončila práci.

V kuchyni už na ni čekali a kuchař ji poručil, aby pro krále místo něj uvařila k snídani chlebovou polévku, protože on se jde podívat na ples. Má se mít ovšem na pozoru před tím, že by do té polévky spadnul jeden jediný chloupek z jejího kožíšku, to by ji z kuchyně věru hnal. Když odešel, pustila se Kosmáček do vaření polévky. Nu a do hotové polévky hodila svůj zlatý prsten. Když nad ránem ples skončil, poručil si král chlebovou polévku a chutnala mu, lepší prý nikdy nejedl. Ale co ten prsten na dně misky? I nechal si zavolat kuchaře, který se polekal a hrozil pěstí Kosmáčkovi, jistě byl v té polévce chloupek z jeho kožíšku. Ale král se ustrašeného kuchaře zeptal, kdo polévku připravoval. Kuchař mu odvětil, že ji uvařil on, ale to mu král nevěřil, neboť polévka byla jiná než vždycky a tak musel kuchař s pravdou ven. Tak si král nechal zavolat to podivné stvoření a ptal se ho, co na zámku dělá. Kosmáček mu řekla, že to nestojí za řeč, že je na zámku celkem k ničemu, snad jen proto, aby měli komu házet na hlavu dřeváky, a o prstenu, o tom ona nic neví. Tak se král nic rozumného nedozvěděl a Kosmáčka propustil.

Za nějaký čas se zase na zámku ples konal a kuchař ji stejně jako poprvé dovolil, aby se podívala. Kosmáček běžela do komůrky, zase se umyla, oblékla si šaty stříbrné jako měsíc, rozpustila si své zlaté vlasy a pospíchala na ples. Král se velmi potěšil, když ji opět spatřil a protože právě začali nový tanec, tancovali spolu, a když tanec skončil, opět mu zmizela, ani nevěděl jak. Ve komůrce se zase změnila v Kosmáčka, která uvařila pro krále polévku a do mističky vložila zlatý kolovrátek. A polévka králi zase velmi chutnala, a když našel ten šperk, nechal si zavolat kuchaře a pak i Kosmáčka, ale nedozvěděl se zase vůbec nic.

Když král pořádal ples potřetí a Kosmáček žádala kuchaře zase o svolení, tu ji ten pravil, že musí být čarodějka, protože umí uvařit tak dobrou polévku jako nikdo na světě. A zbytek se udál přesně tak, jako už dvakráte před tím, Kosmáček si oblékla šaty třpytivé jako hvězdy a spěchala na ples. Král však tentokráte poručil, aby tanec trval déle než obvykle, a když spolu tancovali, tu jí, aniž by to tušila, na prst navléknul onen zlatý prsten z polévky. Když tance skončil, král Kosmáčka pevně držel za ruce, ale ona se mu vytrhla a zmizela v davu. Běžela do komůrky pod schody, ale protože byla déle pryč jak půlhodiny, nestihnula si šaty sundat a jen si pres ně navlékla kožíšek a ledabyle si začernila tváře i ruce, takže prst s prstenem zůstal bílý. Spěchala uvařit polévku pro krále a tentokráte na dno misky vložila zlaté přadénko.

Král polévku snědl s velkou chutí a našel zlaté přadénko. Nechal si opět zavolat Kosmáčka a když přišla, všimnul si bílého prstu s prstenem. Tu ji chytil za tu ruku a pevně držel, a když se mu chtěla vyškubnout, tu ji z pod pláště probleskla zář jejích šatů. Král vyskočil a strhnul ji kožíšek. A bylo to! Stála před ním v celé své kráse a zlaté vlasy ji padaly na ramena. Když si pak omyla obličej, uviděl, že je to ta nejkrásnější dívka na světě.

A za nějakou chvíli na tom zámku byla velká svatba a žili v lásce a štěstí až do konce svých dnů.