Vytrestaný tanečník....
Jak by si hastrmanky rády nezatancovaly, když to měli v krvi po tátovi. Ten zamlada nevynechal ve vesnici jednou zábavu.
Byl do tance učiněný drak. Kdepak, aby si aspoň jeden kousek za večer odpočinul. Neúnavně se vytáčel jako čamrda.
Na tom nic zlého není, to se ví. Jenže on tam dělal neplechy, až každému hněvem žluč kypěla.
Nedošel si pro tanečnici, jakmile muzika spustila. Chvilinku počkal, a sotva chasník s tou svou udělal první kroky, už přiskočil a vzal mu ji z kola.
Vybíral si vždycky ta nejhezčí děvčata. A ta z toho pražádnou radost neměla. Jak hastrmanovi z fráčku ustavičně kapala voda, umáčela jim sukně a natekla jim i do střevíců. A na podlaze to vypadalo! Jako po dešti. Nohy se při tanci smekaly a jen taktak, že co kousek nebyla na sále valná hromada. O nic míň nedopaloval pikolíky. Ti si, chudáci, mohli nohy uběhat. Po každém tanci se hastrmanovi chtělo náramně pít a běda, neměl-li pořád na stole plnou sklenici. Pak rámusil, až si všichni uši zacpávali.Jenomže víte, co pil? Nic jiného než čistou vodu. No dobře, čistá voda je zdravá. Ale kolik on jí do sebe nalil, a všecko zadarmo! Za nic se přece neplatí. A kdyby si každý poroučel jen to, co hastrman, zplakali by v hospodě nad výdělkem a mohli by ji zavřít. Jednou se na to všechno chasníci už nemohli dívat a radili se:“Něco musíme, mládenci udělat.“ „Ch, řekne se udělat. Cožpak jste neslyšeli, že s hastrmanem nikdo nic nesvede? S ním, kakrahnátku, nejsou žádné špásy.“ I kdež, kvůli němu si na zem nesedneme,“ ozval se jeden z nich, byl nejmladší, jenže rozumu měl v hlavě naskládáno do tří poschodí. „Řeknu vám, jak na něj. Po každém kousku musí do sebe obrátit plnou sklenici, a my mu do ní nalejeme ne čistou vodu, ale pálenou. Té se bojí jako pes sukovice. Pálenka vypadá na první pohled stejně a hastrman rozdíl nepozná, dokud ji nevyzunkne.“ A jak poradil, stalo se. Hastrman se přihnal ke svému stolu, popadl sklenici do obou rukou a lok, lok, lok, už se jí díval na dno. A teď vám začal kolotoč! Kroutil sebou, za břicho se chytal, oči poulil. Ústa měl přitom otevřená a rychle vydechoval a vdechoval, aby ten ukrutánský oheň ze svého těla vypudil. Ale jinak si nepomohl. Ke všemu mžitky před očima a hlava se mu roztočila. Viděl, je zle. Honem honem domů. A vyběhl ze sálu, jako by za ním hořelo. Do hospody si už nikdy zatancovat nepřišel. A že později pustil na zábavu své dcery? Inu, braši, s léty všecko pomine. I té nepříjemné příhodě se po delším čase musíme zasmát.
Tak se ani náš hastrman k stáru nezlobil na chasníky, že ho vytrestali. Vždyť nedostal víc, než co si zasloužil. A jaký by to byl táta, aby vlastním dětem nepopřál trochu zábavy?