Vánoce u medvědů
O velké cestě vánočního stromečku od Karlova mostu až k ledním medvědům.

V jedné rodině kousek od Karlova mostu se stala velmi smutná věc. Hned druhý den po Vánocích totiž vyhodili vánoční stromeček. Prý se nedá nic dělat, je to jen pro zlost, všude samé jehličí a v bytě není k hnutí. Paní domu se tak rozčilila, že stromek prostě popadla a rovnou ho vystrkala oknem ven. Cák…spadl přímo do Vltavy. Plul pod mosty a lávkami a plakal.

„Copak jsem horší než ostatní stromky? Mám snad míň zelené jehličí nebo jsem nějak křivý a zmačkaný? Vždyť mě ozdobili včera a dnes už mě vyhazují! Myslel jsem, že budu vonět v pokoji aspoň do tří králů jako je to v písničkách! Vypadal jsem tak slavnostně a svátečně!“ plakal stromeček a nešlo mu na rozum, co se to s ním stalo. Ani si nevšiml, že už proplul Prahou i mnoha jinými obcemi a blíží se k Mělníku. Než bys řekl švec, vklouzl i s ozdobami a nachystanými světýlky do Labe.

Labe je veliká řeka, větší než Vltava a od Mělníka už se valí přímo k Hamburku. A to je jak známo přístav námořní! Tak se stalo, že za nějaký čas mohli lidé vidět vánoční stromek ve slaných vlnách. Jenže ho asi neviděli. Asi se nedívali, protože měli jiné starosti.

Vánočním stromkem pohazovaly vlny sem a tam a rybky, chobotnice, mořští koníci i medůzy se připlouvaly dívat, jaká podivná lodička nad nimi pluje. „Jé, podívejte! Tady je zlatá rybka, jako nám vyprávěla maminka!“ vykřikl malý tuňák, který se také přišel podívat na stromek. „Ale to asi nebude kouzelná rybička, tahle vůbec nemluví!“ rozumoval táta tuňák. „Tohle vypadá spíš na kapra. Kde ten se ale vzal v moři, ten je přece sladkovodní?!“ divil se tuňák a plul se podívat domů do slovníku, jestli se neplete. Také z velrybářských lodí křičeli námořníci: „Podívejtéééé, jsou Vánocéé!“ a zpívali koledy.

Stromek plul a plul a tvorů kolem něj začalo ubývat. Za chvilku byl zase sám. Jehličky s ozdobami pomalu začala pokrývat námraza a jinovatka. Občas si na něj sedl nějaký racek, aby si odpočinul na dlouhé cestě. „Prahu tu my známe! Hihihi!“ křičeli racci a vzpomínali, jak jim lidé z mostu házeli kousky chleba.

Stromek pořád plul dál a přemýšlel, co s ním asi bude. A říkal si, že už viděl kraj světa a nikdy by ho dřív nenapadlo, že místo v obývacím pokoji skončí jako cestovatel! Dokonce se mu to začalo líbit a začal být na své dobrodružství doopravdy pyšný. Jen kdyby tak měl někoho, komu by o tom všem mohl vyprávět! To by bylo krásné.

Jednou ráno ho probudil zase nějaký křik. Pak ho ohromná tlama vzala do zubů a uháněla s ním po ledových krách pořád dál a dál. „Koukejtééééé!!! Koukejtééé! Tetička Gryzelda ze ZOO nám poslala vánoční stromek!!!“ Když se stromeček rozkoukal, uviděl tlupu ledních medvědů. Vypadali opravdu šťastně. Poslední roky jim tetička psala ze ZOO o samých zajímavých věcech. Vánoční stromek si moc přáli, jenže u nich je jen led a sníh, žádné stromy. A tady připlul jeden a celý nazdobený jako z časopisu! Medvědi byli nadšením bez sebe. Hned ho zasadili do stojánku, narovnali mu ozdoby i vánoční hvězdu na vrcholku a světýlka zapojili prodlužovacím kabelem do elektrického rejnoka u dna. Dlouho do noci jim stromek vyprávěl, jakou cestu za nimi urazil, co všechno zažil.

A víte, co bylo nejlepší? Že u ledních medvědů mají zimu celý rok. Každý den jedí cukroví, tančí kolem stromečku, zpívají koledy a dívají se na pohádky. Stromek byl nakonec moc rád, že v té podivné rodině u Karlova mostu nemusel zůstat.