2.9.2009 Autor Havran
O hvězdné Princezně:
Byla jednou jedna princezna Martinka. Měla ráda noční oblohu. Ráda byla v noci vzhůru a dívala se na hvězdy. Vždy se vykradla ze své komnaty v zámeckém paláci a šla na nejbližší louku a nebo pole. Jen tak si lehla na záda a dívala se na hvězdy. Tak se každou noc takhle vytrácela. Rodiče z toho nebyli moc nadšeni, ale časem si taky zvykli.
Jednoho dne, když už byla princezna starší začala se zajímat o prince kolem sebe, ale žádný se jí nelíbil. Cítila, že by nějakého chtěla. Toužila po lásce. Ale stále nikdo nepřicházel. A tak šel čas dál.
O nějaký čas později byla zase venku, ležela na poli a dívala se na hvězdy. Náhle uviděla, jak padá hvězda. Vzpomněla si, jak jí maminka říkala, že když uvidí padat hvězdu a bude si něco přát, že se jí to splní, jen to nesmí nikomu říct. A tak si přála lásku, přála si poznat prince, co by jí miloval a ona jeho. Další den se šla takhle zase dívat na hvězdy, ale jak tak šla po poli, tak o něco zakopla a spadla, když se otočila, viděla, že je to ležící princ. Princ se zdvořile omluvil a ona zase jemu. Princezna se ho jen tak otázala, co tam dělá. Princ jí odpověděl, že se dívá na hvězdy. Princezně srdce zajásalo radostí, že našla spřízněnou dušičku. A tak si s ním hned povídala až do rána. Přitom se spolu dívali na hvězdy. Domluvili se, že se tu zase sejdou a skutečně se tu další noc znova sešli a dívali se spolu na hvězdy. A takto se to opakovalo dlouhou dobu.
Jednoho dne se maminka princezny ptá, zdali viděla padat hvězdu. Princezna odpoví, že ano. Tatínek, který tento rozhovor zaslechl, se zeptal co si princezna přála. Než stačila maminka cokoli namítnout, princezna rychle odpověděla, že prince, co by mohla milovat. A pak si uvědomila, co se stalo.
V noci se trošku bojácně vypravila na pole, ale princ nikde. Od té doby tam chodila každou noc a princ pořád nikde. Nemohla se ani soustředit na hvězdy. Prostě tam tak ležela a byla smutná. A tak šel čas a princezna pomalu ztrácela chuť do života. Ale jednoho dne jí máma poradila, ať se zas dívá na hvězdy a až uvidí další padat, tak ať si přeje mít zpátky svého prince. Hned ten samý večer se princezna vypravila na pole a dívala se na hvězdy pozorně. Snad skoro ani nemrkala. Po půlnoci náhle uviděla padat hvězdu. Hned si přála svého prince zpátky. V tu ránu uviděla na obloze jasný záblesk. Když se podívala na ono místo, jasně si všimla nového souhvězdí na obloze. Když se dívala pozorněji, našla si v něm svého prince.
Další noci chodila na pole a dívala se na svého prince a vyprávěla mu, co zažila a jak se jí po něm stýská. Po čase si uvědomila, že ho miluje. Jedině když byla s ním, byla skutečně šťastná. A tak tam pořád chodila, ale nemohla se prince ani dotknout. Byl tak blízko, ale přece tak daleko…
Jedné krásné letní noci se trápila už snad úplně nejvíc. Ležela na poli a brečela tam kvůli svému vzdálenému princi. Náhle však uviděla padat hvězdu přesně v tom souhvězdí svého prince. Ihned si přála být u svého prince. Náhle se kolem ní rozjasnilo světlo a najednou byla u svého prince.
Když se podíváte pozorně na nebe a očima si spojíte hvězdičky, možná uvidíte souhvězdí hvězdného prince a hvězdné princezny, jak se drží za ruce a jsou šťastní. A když si budete něco hodně moc přát a uděláte pro to všechno, co vás napadne, možná to jednoho dne budete mít.