O Sněhurce deathmetalistce
Bylo jedou jednou jedno království, v němž žil byl král, královna a jejich dcera. Královna byla trochu víc nemocná a proto nikoho moc nepřekvapilo, že jednoho dne nepřišla na snídani. Umřela chudinka. A protože král chtěl, daby tahle pohádka byla aspoň trochu veselá, podal si inzerát do královské seznamky. Ozvala se mu jena královna, která byla ochotná si vzít chlapa s dítětem. Tato královna byla trochu posedlá svou dokonalostí a krásou, dokonce si pořídila zrcadlo, ke kterému si nechala přidělat magneťák, kde ji božským hlasem Václav Neckář v nekonečné smyčce zpíval, že ona je na celém světě nejkrásnější. Dcerušce krále, která poslouchala zásadně hardrock a deathmetal, se brzy tato nahrávka oposlouchala a tak se nechala sestříhat od Ozzyho Osbourna zpívaný projev, že Sněhurka je krásnější a pomocí své DJské sestavy to zamixovala do oblíbené královniny stopy na kazetě. Královna se z toho mohla zvencnout, když se vzhlížela ve svém zrcadle a medový hlas Vašíka ji obluzoval slechy, ozval se najednou řev metalové kytary a do toho skřehotavý Ozzýkův zpěv, že Sněhurka, je krásnější. Okamžitě si nechala zavolat krále a ten v obavě, aby ohádka nebyla nudná a stereotypní, vyhnal Sněhurku z hradu do lesů. Sněhurka už delší domu plánovala trampskou výpravu, jen se bála zeptat, a tak ji vyhazov přišel vhod.
Objevovala v lesích nové rytmy a zvuky. Zaslechla slavíka, ocenila disharmonii kvakotu žab, ševelení lesa a šplouchání potůčku. K večeru došla do dětského výcvikového tábora. Král zaměstnával děti a aby se vyhnul právním postihům, tvrdil, že v uranových dolech pracují trpaslíci. Děti které hlídala robotizovaná jednotka, se mohli zbláznit radostí, když viděla někoho živého. Radioaktivní prostředí způsobilo, že dětem narostly vousy a naopak růst jejich postav se zastavil. Opravdu vypadaly jako trpaslíci. Roboti pustili princeznu dovnitř, protože byli na to naprogramováni. Princezny se dětí zželelo a tak jim začala vyvařovat. Její hnusnou a odpornou stravu přežilo jen sedm. Ostatní přemohli roboty a utekli do lesů.
Těchto sedm statečných zůstalo s princeznou. Jedli její nechutná jídla, nestěžovali si, že jí vyprané hadříky jsou ještě špinavější než před tím, nechali se od ní buzerovat a ze začátku jim docela vyhovovalo, že se o ně někdo stará. Jediný, komu z toho hráblo, byl Šmudla. Ten se oholil a dělal největší pakárny, aby se vyhnul práci. Jenže, pak to začalo! Byl konec časů, kdy si k trpaslíkům jezdily jezinky na folkové pařby. Sněhurka jim všechno zatrhla. Jediná povolená hudba byl deathmetal. Trpaslíci si časem začali uvědomovat, že robotí teror, byl jen slabým odvarem toho, co je čeká s touhle Sněhurou. Profa sestrojil ze zbytků robotů vysílačku a zkontaktoval králova zástupce, že se jim v táboře usadila Sněhurka a že se to nedá vydržet. Ten to řekl královně, která se marně snažila z pásky s božským Vašíkem odfiltrovat Ozzyho. Královna ve tváři ztrhaná od toho jak po nocích vystřihovala nenáviděný hlas, prohlašující, že Sněhurka je krásnější, už vypadala spíš jako ježibaba. Rozhodla se Sněhurce pomstít.
Koupila si balíček jablečných žvýkaček a vydala se do lesa. Brzy našla zdevastovaný tábor, ze kterého to už z dálky dunělo. Narvala si špunty do uší a vešla dovnitř. Na parketu se svíjela Sněhurka a v rytmu ohlušující hudby, předváděla nejrůznější taneční kreace. Trpaslíci z toho lezli po stropě a s nostalgií vzpomínali na písničky Nedvědů, Nohavici a Plíhala. Královna začala frajersky žvýkat žvýkačky. Sněhurka taky hned chtěla být „in“ a tak si od ní jednu vzala. Netrvalo dlouho a milé Sněhurce jablečná žvýkačka zaskočila. Překotila se na záda a začala se dusit. Nakonec se začala hýbat úplně. Trpaslíci plakali dojetím. Konečně mají od ní pokoj. Vystavili jí jako odstrašující případ ve skleněné rakvi.
Jezinky zase začaly jezdit na folkové festivaly a královna dostala od Profy novou nahrávku Neckáře. Byli opravdu spokojení. Jenže nic netrvá věčně a i jejich štěstí mělo konec. Jednou jel kolem na kole princ, co si hledal nevěstu. A co čert nechtěl, přijel do tábora ozářených dětí trpaslíků.
Jelikož byl lehce úchylný, když uviděl zfialovělou krásku v rakvi, začal ji okamžitě líbat. Až ji odzátkoval dýchací trubici ucpanou žvýkací gumou. Sněhurka se rozkašlala. Do trpaslíků, jako když střelí. Utíkali, co jim nohy stačily. Královna si sbalila své zrcadlo a odešla dobrovolně do vyhnanství. Princ, ač se vzpíral a bránil si byl nucen vzít si princeznu Sněhurku a pykal za to, že se s ní líbal.
A to je konec klasické pohádky o štěstí v jednom království.
Sepsal Šmudla.
Závěrem nutno dodat, že nakonec Sněhurka ohluchla a přestala své okolí terorizovat hlasitou hudbou. V království se rozhostilo ticho a klid. To byla krása. *845*