Liška a čáp../pohádka na přání/
Spřátelila se liška s čápem a rozhodla se, že ho pozve na oběd. Přemýšlela, co hostovi nabídne, a pak na ptáka vymyslela lest. Připravila dobrou polévku a nalila ji do dvou mělkých talířů.

"Ber si, pane Čápe! Jsem si jistá, že ti bude chutnat! Je to žabí polévka s nasekanou petrželkou. Ochutnej, jaká je výborná." "Velice sěkuji," řekl čáp, když přivoněl k polévce. Ale rychle si všiml, jaký trik na něj liška nachystala. Ať to zkoušel, jak chtěl, z mělkého talíře se polévky nenapil. Liška se chichotala a pobízela ho: "Jen jez! Chutná ti?" Aby nevypadal jako hlupák, musel čáp zalhat. S lhostejným výrazem řekl: "Tolik mě bolí hlava, že jsem ztratil chuť k jídlu." Liška nespokojeně odpověděla: "To je ale škoda! Taková dobrá polévka! To je mi líto! Snad tedy příště..." Čáp odpověděl: "Ano, jistě. Příště pozvu na oběd já tebe."

Hned druhý den našla liška na dveřích připevněné milé pozvání. Byla to čápova pozvánka na oběd. "Není to od něho hezké?" řekla si liška. "Ani se na mě pro ten malý podvod nezlobí. To je ale kavalír!"

Čápův domek byl daleko prostší než liščin, a tak se jí čáp omlouval: "Bydlím daleko skromněji, než ty," řekl, "ale uvařil jsem opravdovou pochoutku. Sladkovodní raky s bílým vínem na jalovci." Liška se olízla při představě takové dobroty a zhluboka vzdychla, když jí čáp podal džbán. Ale ať dělala, co dělala, nemohla ochutnat ani sousto, protože do úzkého hrdla džbánu nedostala čumák. Čáp zatím dlouhým zobákem snědl svůj oběd. "Ochutnej! Jen ochutnej!" pobízel ji. Ale nešťastná liška, zmatená a oklamaná, si nedokázala vymyslet žádnou výmluvu, proč nejí.

A kyž se té noci hladová převalovala a vrtěla v posteli a myslela na oběd, o který přišla, řekla si s povzdechem: "Měla jsem to čekat!"