Hrnečku vař /na přání/...
V malé chaloupce nedaleko od vsi žila chudá vdova se svou jedinou dcerou. Děvče to bylo pracovité, ale co naplat, peněz mnoho neměly, a tak prodávaly, co se dalo. Vajíčka od slepiček, králičí kožky, mléko od kravičky, jablíčka ze zahrádky, jahůdky a borůvky z lesa.

Jednoho dne se dcera vydala se džbánkem do lesa na jahody. Poslední krajíc chleba si s matkou rozdělily a šly. Zatímco dcera sbírala červené jahůdky, matka šla na trh prodat alespoň pár vajec. V lese bylo ticho a dceru brzy přepadla veliká únava. Sedla si proto na pařez, aby si na chvíli odpočinula. Najednou, kde se vzala, tu se vzala, stojí před ní stařenka a prosí: „Ach děvenko moje zlatá, už tolik dní jsem neměla nic v ústech. Nemáš s sebou něco k snědku?“

„To víš, že mám,“ odpovědělo děvče a rozdělilo se se stařenkou o poslední kousek chleba. Stařenka poděkovala, s velkou chutí snědla chléb a povídá:
„Vidím, že máš dobré srdce, a tak ti také něco daruji,“ a vytáhla ze zástěry malý hrníček. „Až přijdeš domů, řekni: Hrnečku, vař! a navaří ti tolik kaše, co jen budeš chtít. Jakmile budeš chtít, aby přestal, stačí říct: Hrnečku dost! Nezapomeň!“ A najednou se stařenka ztratila, jako by tam ani nikdy nestála.

Jen malý hrneček zůstal děvčeti v rukou. Celá nedočkavá pospíchala domů. Bylo poledne a matka se už také z trhu vrátila. Tentokráte moc peněz za vajíčka neutržila, a tak si dělala starosti, co budou mít doma k snědku. Dcera jí pověděla, co se jí v lese přihodilo a hned hrneček vyzkoušely. A opravdu. Kaše se z něj hrnula, že jí nestačily naplnit talíře. Potom dcera řekla: „Hrnečku, dost!“ a kaše hned téci přestala.

Druhý den šla dcera na trh prodávat jablka. Dlouho se nevracela, a tak se matka rozhodla, že vyzkouší hrneček sama. Sedla si ke stolu, postavila hrneček na stůl a řekla: „Hrnečku, vař!“ Dosyta se najedla a chtěla, aby hrneček přestal, ale nemohla a nemohla si vzpomenout, co mu má říci. Kaše už tekla po stole, ze stolu na zem, ze země do chodby, chodbou před chaloupku až na cestu. Ale ani tam se kaše nezastavila. Řinula se dál cestou až k polím. Ale co se nestalo! Tou cestou chtěli projet sedláci. Kaše jim zatarasila cestu a museli se jí prokousat.

Naštěstí se už děvče vrací z trhu domů. Už zdálky vidí, co se přihodilo a hned u chaloupky volá: „Hrnečku, dost!“ Všichni si v tu chvíli oddechli. Vždyť by kaše zaplavila celou vesnici! Zato už nikdy neměly v chaloupce hlad a každého dobrou kaší pohostily. A jestli neumřely, jedí tu dobrou kaši dodnes.