Kal bílých perel
Vrací se ty sbité dny,
v nohou křeč a v křečích sny,
co zdají se mi nechtěně,
když z jehly střep se na mě šklebí.
Nemám už dal kam ho zvát,
snad kdysi pro mě přítel byl,
teď zas ho bodám do svých žil.

Na spřežení bez koní se řítím vpřed,
proč je já píchnu si do děla střep?
Tajemně hladí řeka nízký břeh,
a každká kapka rozeznívá píseň,
co až sem na most němě stoupá,
v bílých perlách od satana.

Padat do hloubky ke kusům síry,
viset na větvi, v žilách střepy,
větrem se dusit, nemít kam jít...
proto skočím - chci králem být.
Škoda jen, že kapsy prázdné mám,
jako vždy. Byl bych trochu těžší.

Bílé perly cestou sbírám,
však k čemu marný shon,
když pád k zemi přežívám.
Tahle krutá přízeň boží,
kalí bílé perly z pekla,
je to smutné paradoxon,
že přežití proklínám...

Syndrom X3/196
Bude to už rok
co mi začal vřít
mozkomíšní mok!

Sem horká hlava
a kdo chce po mně klid
ten nebude ho mít!

Holky!dobrá zpráva!
Ta která mě zchladí
bude snad ta pravá!

Název: "Naivnísem"
Mluvím tiše.
Hlasy křičí.
Netuší, jak těžce se mi dýše.
Bodá mě jejich jehličí.
Doufám.

Tahám dýku.
Potlesk zní.
Sem k smíchu.
Proč zní?
Brečím.

Pouštím dýku.
Pískot mi bubínky drtí.
Slaboch seš, synku.
Ale já..!
Čekám.

Nač to jest?
Neptej se vole.
Dostal sem pěst.
A za co hele?
Miluji.

Stojím tu sám.
Kouřím dýmku.
Nebudu sám.
Nejde snad o mýlku.


Jsem n-a-i-v-n-í.

,,Som do Teba zalůbený"
Za každým dnem, kdy tě nevidím,
Lidem, kteří tě mají na blízku, tiše závidím,
Sedím za oknem, na parapetu,
Dívám se dolů, na tebe - na Petru,

Když se mi tvá podobizna, v dálce rozplývá,
Mé srdce žalem a smutkem hlasitě zazpívá,
Jediný lék, který srdce utiší, jsi ty,
Tvé oči, tvůj usměv a tvé rty,

Přemýšlím, - kráčí hodina za hodinou,
Už vím, chci jen tebe a žádnou jinou,
tohle to mi mělo přijít hned,
když jsem zpatřil tebe a ohled se zpět,

zpět za tebou a tvou krásou,
podívej se, krajina je pokryta rosou,
je to moc pěknej pohled,
vidim do dalky, mam velkej rozhled,

nevyrovna se to však tomu,
když Tě vidím jak jdeš k domu,
no ale když zacházíš,
a zmého pohledu se ztrácíš,

pak srdce bolí,

miluji tě, a to moc,
zdavá se mi o tobe každou noc,
doufám že ti tyhle básně,
v uchu znějí moc krásně,

jsou jen pro tebe.

pozvánka
Pokud toužíte publikovat svá dílka na webu, jeden ze začajících serverů je http://diskurz.net kde uvidíte nejen hodnocení ale i komentáře ostatních, můžete k svým dílům vkládat obrázky, můžete kritizovat jiné...*606*
Zkrátka něco pro mladé nadané autory *148*

Padající
Padající kapky smutní,
pro svůj krátký život na nebesích.

Padající hvězda svítí,
pro naše tajné sny a přání.

Padající pírko ptačí,
houpe se když padá k zemi.

Všichni byly kdy si částí, čeho si,
teď jsou to jen věci, co leží na zemi, kde si.

Re: Psychopat
Odpověď na příspěvek od magicIwig ( mailto:Iwig@seznam.cz ) z 07.03.2006 19:11:03:

lol, tyvole, hardcore *3*

Psychopat
V houští někde v lesých
pořád někdo straší.

Řádí tam psychopat
u sebe má plno lopat.

Děti tam chodívaj
a rádši se ani nedívaj.

Na zemi po lesých
leží lidské kosti.

*367*

Re: co vy na to?
Odpověď na příspěvek od N_y_x z 05.03.2006 19:45:39:

básnička se jmenuje Jehla a Nit je se sbírky České moře pokud se nemýlím a napsal ji Žáček*18*

*367**785**338*

Motýlek bílí
Motýlek bílí,
co máchá svými křídly.
Máchne jednou
a doletí za mnou.
Máchne dvakrát
k těm nebeským brankám.
Máchne třikrát
a jitřenka pohltí ho,
tak jest konec jeho.