Re (3): Napadlo vás někdy...
Odpověď na příspěvek od TygrSDrakem ( mailto:tygrsdrakem@centrum.cz ) z 16.04.2008 09:03:42:

Zjistit to teď tak vztah samozřejmě skončí...a asi je to logické, nejsme spolu ještě ani rok a pokud mě musí takto podvádět už po tak krátké době, je jasné, že to nebyl dobrý výběr.

Zjistit to po 10 letech? Uff...no to nevim...já jsem v tomhle docela naivní, vidím sebe sama jako spokojenou maminku dvou capartů, co má milující manžela a ta milenka mi tam tak nějak nezapadá....

i když zase vzpoměla jsem si na větu z jednoho filmu..."Jsme spolu 35 let. A věrní jsme si byli dva roky"
Ono i tohle má hlavu a patu, ale já bych to nezvládla...zamilovala bych se a utekla :-)

Re (3): Napadlo vás někdy...
Odpověď na příspěvek od TygrSDrakem ( mailto:tygrsdrakem@centrum.cz ) z 16.04.2008 09:03:42:

Jak zacházím s žárlivostí? Za prvé se snažim, aby mi nezatemnila mozek *4*

Ale zjistit, že můj partner má dlouho trvající mileneckej vztah, pak bych se o tom asi snažila mluvit, proč, co mu chybí v našem vztahu a tak .. pokud by mi to logicky a pádnýma argumentama neobjasnil, konec .... pak takovej vztah nejspíš nemá cenu ...

Medvidek.M *2717*
forum - Pokec u dvou dušetělí .....*88*

Re (2): Napadlo vás někdy...
Odpověď na příspěvek od Medvidek.M z 15.04.2008 14:45:18:

Tak to bysme měli a co teď s tím? Jak zacházíte s žárlivostí? Byly byste schopni překousnout žárlivost a vydržet ve vztahu, pokud byste zjistili že váš partner má milence / milenku? Nemyslím teď úlet či nějaké kostlivce ve skříni na které už dávno padl prach, ale opravdu dlouhodobý paralelní a stále trvající vztah.

Jasně, rozmíme si *47* *3*

Tygr, drak a netopýr *289* *1171* *4645*
*271* *89* *89* *89* ... *1090* *1090* *1090*

Re (2): Napadlo vás někdy...
Odpověď na příspěvek od Medvidek.M z 15.04.2008 14:45:18:

Souhlasím. Kdo miluje víc a míň, to bych ani já už neměřil.
Neexistuje "dobře" a "špatně", v tomto kontextu... cokoli je přípustné, žít se smí kteroukoli životní cestou. Není jeden životní příběh "lepší" než příběh někoho jiného, všichni jsme důležití stejně. Král stejně jako rolník. Každej patří do té velké společné hry.
Nejde o souboj, jde totiž o spolupráci.

Přesto... v jiné úrovni... s Tvým srovnáním "každej miluje něco jiného" nesouhlasím. Můžeš srovnávat kulatej a čtveratej lavorek, každej je dobrej pro něco jinýho. Ale existuje taky oceán! Porovnej lavor a oceán. Rozumíš? :-) V určité chvíli při změně kvantity dojde i ke změně kvality. To vidíme ve Vesmíru zas a znova... Týká se to samozřejmě i lásky. Existují oceány! :) Přeju vám to! :)

http://sunnyrain.wz.cz/bloguje.html

Re (2): Napadlo vás někdy...
Odpověď na příspěvek od YumY z 15.04.2008 14:12:54:

Ano, máš pravdu. Když doopravdy miluju, nechci se dělit. Mám to tak.

Dlouhé roky jsem si myslel, že je to jen fráze. Moje vztahy byly krásné, intimita zahrnovala vždy nespočet vrstev a pokaždé šla dál a dál do hloubky, vztah se rozvíjel a obsahoval i vášeň... V porovnání s kamarádama byly moje lásky prostě "chytřejší a živější", svobodnější a tím intimnější... Těžko jsem hledal vzor jinde, jiné opravdu zdravé manželství, ke kterému bych vzhlížel...
A tak se mi těžko poslouchaly "rady" druhých, kteří si ve vztahu všímají sotva poloviny věcí, které už dávno známe a máme, kteří pracují na záležitostech, co jsme vyřešili před lety... Říkali mi: když doopravdy miluješ, nechceš se dělit. Žárlil bys. Nepřipustil bys dělení.

A já jsem se smál! Desítku let jsem se smál. A měl pevnější a silnější a bohatší argumenty, než oni. Rozhovory končily vždy větou - aby měla ve vztahu smysl VĚRNOST (pravá smysluplná VĚRNOST), muselo by jít o vztah mnohem pravější a bohatší, než o čem umíte mluvit vy... a taky o vztah mnohem bohatší, než jakej kdy potkal mě... muselo by jít o spojení "osudové lásky" a "pravé lásky" a "soulmate"... DOHROMADY... tohle všechno dohromady prožívat v JEDINÉ ženě. Ano, takové by pak mělo smysl být věrný... Ale to se bavíme téměř o sci-fi. Copak takovou potkám? Taková se na mě usměje? Tolik náhod v jediný okamžik? Co když se ani nepoznáme, že k sobě takhle moc pasujeme? Co když nedostaneme příležitost prožít si "první lásku", a tak setkání vyšumí, jako náhodně vzniklo?

Směju se o něco víc, než kdysi. Měl jsem pravdu - "věrnost" z donucení a z falešné morálky není žádná věrnost, jen život v přetvářce.

Dnes mám ale jistotu, že to setkání poznáte. Nepřehlédnete. Nezapřete. Nemine vás to. Rozběhnete se k sobě jako dva póly magnetů, nedokážete takové setkání "přehlédnout". Když doopravdy milujete. Když doopravdy milujete, nechcete se dělit.


Tohle už vím. Ale poradíte mi někdo s mojí kamarádkou?
Už jsem zjistil, že mal-adaptivní schema není možné léčit "logicky", vysvětlením, radou, vůlí. Nejde o vědomej proces, je to zasekané hlouběji, neviditelně.
Tuším náznak, že pomoct mohu tím, že ukážu pravdu. Dám jí příležitost, aby si pomoct chtěla sama. Nejde začít jinak. Ona musí chtít. A potom to bude krutej boj s nevědomím, podvědomím... přes různé techniky a dovednosti... ale musí sama chtít...
Jak někomu ukážete něco, co vidět nechce? ????
Jak jí to mám ukázat???

http://sunnyrain.wz.cz/bloguje.html

Re: Napadlo vás někdy...
Odpověď na příspěvek od TygrSDrakem ( mailto:tygrsdrakem@centrum.cz ) z 15.04.2008 11:46:21:

tak sem si tu přečetla tři různé názory a řekla bych, že každej z Vás má vlastně pravdu ..... Když jsem milenka, nemusim žárlit, nejsem podváděná a chlap si mě vybral proto, že mu dávám něco, co s partnerkou nemá ....tak to vidim já ..O tom, kdo miluje víc, jestli partner, nebo milenec .... to je sporný, každej miluje, ale každej miluje pro něco jiného, rozumíme si ...

Medvidek.M *2717*
forum - Pokec u dvou dušetělí .....*88*

Re: Napadlo vás někdy...
Odpověď na příspěvek od TygrSDrakem ( mailto:tygrsdrakem@centrum.cz ) z 15.04.2008 11:46:21:

Já si myslím, že žárlení je podoba strachu. Žárlení prožíváte, když jsou ohrožovány nějaké vaše vnitřně uznávané hodnoty.

Které konkrétní hodnoty si v sobě člověk nosí, nakolik jsou ustrašné nebo naopak zdravé, tu už mají konkrétní lidé různě. Žárlit může manžel klidně až patologickým způsobem, že mu šla manželka koupit pivo. A prodavačka je třeba lesba a rozdaj si to v krámě před zákazníkama! A žárlení je na světě. A nebo těch neobvyklých podnětů musí být víc, ta neznámá situace, která vyvolává strach, například milenec... A žárlení je na světě!
Podle mě je to takhle jednoduché, je to psychologie...

Proto zdravý manžel pustí zdravou manželku na týdenní služební cestu s kolegou nebo kamarádem bez obav. Žárlit není nutné NIKDY, teda za předpokladu zdravého vztahu, dvou dospělých lidí.

A v případě zdravého vztahu - není možné žárlit? Fakt NIKDY?
Ale to víte že je! Zase ze stejného důvodu, pokud jsou znehodnocovány důležité hodnoty.
V případě zdravého vztahu (takové vztahy nejsou zrovna obvyklé) je to tedy tím, že milenec opravdu miluje jenom zlomkem z té škály, kterou láska umí zahrnovat, a která mezi manželem a manželkou existuje a denodenně je aktivně rozvíjena. Polopaticky: milenec miluje míň (nic ve zlém). Problém by byl v tom, pokud by žena tohle "neviděla" a začala by ponižovat hodnoty manželské lásky. Pokud by toho byla schopná, to už totiž nemluvíme o zdravém vztahu. A to je ten problém.

Tvrdím, že ve zdravé naplněné lásce není možné mít milence. A ještě jinak - je možné prožívat natolik bohatou a naplněnou lásku, že nedokážete mít milence a dobrovolně si zhoršovat vlastní vteřiny života.

http://sunnyrain.wz.cz/bloguje.html

Re: Napadlo vás někdy...
Odpověď na příspěvek od TygrSDrakem ( mailto:tygrsdrakem@centrum.cz ) z 15.04.2008 11:46:21:

Aby manžel žárlil na milence je pravděpodobnější, než aby milenec žárlil na manžela...žena taky spíš žárlí na milenku (jeli manželka) než na manželku (je-li milenka)

Proč? Myslím, že všechny důvody co jsi napsal jsou správné, ale jako ten nejdůležitější považuju důvod č.2.
Mít milenku či milence není standartní.

Jsem žena. Mám ráda muže. Je to můj manžel. Má milenku? Co mě asi napadne...nestačím mu, nemá mě rád, nelíbí se mu to se mnou, chce něco jiného...žárlím. říkám si, "co má ona a já ne?"
Jsem žena. Mám ráda muže. Je ženatej. Přesto spí se mnou. Evidentně se mu to se MNOU líbí, když je ochotnej bejt nevěrnej...asi mě má rád, když riskuje (nebo taky ne, ale to sem nepatří, to si musí oba vyřešit narovinu).
Být milenka je podle mého výsada, být podváděná manželka je trest (přeháním)
Když má chlap milenku, vybral si jí, když podvádí manželku, je to proto, že se někde stala chyba.

Hlavně mi neříkej, že bys radši nebyl milencem než podváděným manželem....

Hodně tam dělá ten pocit vinny...když budu něčí milenka - je mi fuck, že podvádí manželku, je to jeho problém, jeho svědomí, od ničeho ho nenutím. Když mám milence, je zodpovědnost na mě.

A kdybych začla na milencovu manželku žárlit? Kdybych se opravdu težce zamilovala a chtěla ho mít jen a jen pro sebe. Ano, kdyby to byla láska. když miluju, nechci se dělit, a tak to má myslím skoro každý.

další aspekt toho, proč jako milenka nebudu žárlit na jeho manželku, protože já budu ta, která není podváděna...se kterou je jednáno na rovinu, ta před kterou nemusí nic skrývat...na mileneckém vztahu je bezesporu nejlepší, že "si nemusíte lhát"

Možná do doby, kdy se Tvoje milenka do Tebe zamiluje a v žárlivém amoku Ti rozbije rodinu a udělá za života peklo....

Napadlo vás někdy...
... co je vlastně zdrojem žárlivosti? Kde se to v člověku bere? Během svého života jsem vystřídal všechny tři pozice - byl jsem milenec, byl jsem nevěrný partner, byl jsem podváděný partner. Nedávno jsem si uvědomil zajímavou věc. Muž - milenec zpravidla tolik nežárlí na stáleho partnera, resp. je schopný jeho přítomnost akceptovat, zatímco podváděný partner přítomnost milence zpravidla schopný akceptovat není. (Myslím pochopitelně obecně přítomnost ve vztahu, nikoliv fyzickou přítomnost v posteli *47*) Hádám, že u žen to bude asi podobně. Nevíte někdo proč to tak je? Napadá mě několik možností:

- milenec ženu miluje méně než stálý partner a proto logicky méně žárlí (tj. má ji jen do postele - otázka je jak moc je to pravděpodobná varianta)

- zdrojem žárlivosti není samotná skutková podstata (to že partnerka muže A souloží s mužem B) ale něco jiného, čeho může být sex pouhým indikátorem, např. city. může to být např. tak, že manžel žárlí na milence, protože skutečnost že s ním jeho žena spí je indikátorem toho, že ho chce, zatímco milenec na manžela až tolik nežárlí, protože skutečnost že dotyčná se svým manželem spí může být jen důsledkem toho že se to od ní čeká. teoreticky by tak šikovná žena, které by se podařilo přesvědčit manžela že ho chce víc a milenec je "jen takové zpestření" mohla dosáhnout toho, že bude její manžel milence tolerovat a nebude na něj žárlit (mám pocit že znám případ kdy to takhle nějak prakticky funguje *4*)

- zdrojem žárlivosti je neetické jednání vyjádřené slovem "podvod" - tedy zásadní není samotná skutečnost že došlo k mimomanželskému sexu, ale skutečnost, že k němu došlo za zády partnera, kdy jeden z páru SÁM rozhodl ve prospěch svého sexuálního a emocionálního apetitu, aniž bral ohled na city a přání partnera. nebolí nás tedy to, že nám byl partner nevěrný, ale to, že tím vyjádřil jistou dávku sobectví a hazardoval s naším vztahem

- a nebo je to ještě nějak úplně jinak?

Tygr, drak a netopýr *289* *1171* *4645*
*271* *89* *89* *89* ... *1090* *1090* *1090*

Re (4): Poraďte
Odpověď na příspěvek od YumY z 13.04.2008 16:05:51:

Kdyby mohla žít (partnersky) s nejlepším přítelem, mohla by žít třeba se mnou. Ale to je právě to její "buď a nebo". Pokud jsme přátelé, nemůžeme (podle ní) být partneři. Pokud bychom byli partneři, musela by se (podle ní, nevědomě) začít chovat jinak, omezit důvěru, intimitu, hrát nedostupnou... To je právě ten problém, kterej v chlapech vyvolává žárlivost, ať chtěj nebo nechtěj...

Jak ale vyléčit to, aby přistoupila na myšlenku, že manžel má být přítel? :-))


K Tvojí otázce - nebudu teď odpovídat přímo Tobě, ale řeknu to za sebe, jaké jsou moje zkušenosti kolem láskování a tak... Ano, vím že mluvíš o polovičním vztahu. Život se soulmate jako spolubydlící, kamarádkou, by klapal neuvěřitelně, a ta jiskra mezi soulmate vždycky je. Ano, přítel ví o čem mluví, je to terno!
Ale z mého úhlu pohledu stále jen polovička. Existuje ještě větší terno, a pak je to úplné. Pak je to takové, jaké to má být, když tomu říkám manželství.
Nemělo by tomu chybět ani to "žhavé a vášnivé a rozum beroucí". Energie lásky existuje, nepopiratelně. A typicky se vztahy točí kolem ní, ne kolem harmonického smysluplného soužití. Ovšem je možné potkat obojí v jediné živé bytosti. A pak je to vážně ono. :-) Kdo tohle cítil, nemusí pochybovat. Nemá otázky. Zná odpověď.
Prostě je dobrý mít do života obě dvě poloviny dohromady. ;-) Podle mě. :-)

Proto ani kamarádce nedokážu lhát do očí a navrhnout jí "soužití se soulmate". Jako kamarádi - bez problémů. Ale ne jako partneři, ne jako manželé. Nejsme osudová láska. A myslím si, že i ona si zaslouží osudovou lásku. A tohle neošidíš. Ani soulmate nedokáže ošidit Energii lásky. Rezonance soulmate je úžasná, ale funguje v té rovině růstu a porozumění, mít svého spiklence pro život. To je parááááda! :-))
Jenže to samé (obdobné) existuje v rovině "vášně". A jako neošidíš soulmate, neošidíš ani Energii lásky.
Navíc - kamarádka je ďáblík, svůdnice. Neuměla by se "vášně" vzdát. Neuměla by žít "jen" s přítelem. Možná i ona si projde obdobím, kdy to vyzkouší... Akce - reakce... Protiklad dosavadních zkušeností... Ale pak je třeba zavřít krám a znovu se rozhlídnout... Pro to jí tohle nechci / neumím poradit. Nevěřím takové radě. :-(

http://sunnyrain.wz.cz/bloguje.html