McNeil
McNeil
37 let, Královehradecký kraj
Info
Naposledy: 12.4.2024 13:44:35
Založen: 31.08.2003
Nachatoval: 761.64 hodin
Pozice v TOP: 4867
Jehopřátelé(0)
Adresa profilu: https://xchat.cz/McNeil
))
The Great Kapow
The Case of the Crabs
The Alarming Snow Troll Encounter
Captain Snuk
Pt.5
Dalším dost zvláštním prvkem této scény je fakt, že právě zde se mi povede, dostat se zpět na úroveň diváka ze třetí osoby a poprvé si prohlédnout sebe samotného. Opravdu mám tělo pokryté srstí, která ze všeho nejvíc připomíná srst medvědí. Mám jakési roztrhané kalhoty z cistě přírodní, hnědé kůže. Roztrání kalhot přisuzuji tranformaci sebe v toto stvoření. I když transformaci nemám nijak podloženou, předpokládám ji jako jediné možné vysvětlení toho, proč jsem to, co jsem. Dívám se na sebe z podhledu za zády. Udivuje mne, jak je to možné, když mam těsně za zády stěnu. Vysvětluji si to jako definovanou vlastnost polygonů stěny a dál se tím nezabývám. Na nepatrný okamžik se mi povede spatřit i můj obličej, ale nelze popsat detailněji, než groteskní, mimicky znetvořený. Dalším zajímavým zjištěním je to, že ač se opět nacházím v pozici diváka, postava medvěda se už sama nepohybuje. Jako bych opustil své tělo, které jednoduše čeká, rozhlíží se po okolí a čeká, až bude opět ovládáno.
Pt.6
A ono opět ovádáno je. Opět se nezaregistrovatelnou cestou dostávám do hlavní role, ve které už setrvám do konce - tedy do probuzení...
Nevím co se stalo, ovšem najednou držím krále zády k sobě jako štít a nacházím se na zemi. Hlouček lidí je asi pět metrů ode mne v čele s kapitánem, který cosi pokřikuje na krále. To že se jedná o krále si uvědomuji až teď, když slysím kapitánovo oslovení. Král je klidný, nijak se nevzpírá, nesnaží se bojovat a já si ho se zájmem prohlížím a uvědomuji si, že mi ani jako král nepřipadá. Ale pokud ho tak oslovují, tak to asi král bude.
Ať už se ale stalo cokoliv, morálka mě opouští. Tedy ne, že by mě hloček lidí a kapitán přivedl do nepříčetnosti, ale jaksi jsem se rozhodl, ukázat jim, že má agresivita není jen výmysl. Chytnu krále za vlasy, naklonim jeho hlavu k sobě a mé ostré zuby se pomalu, ale přesně zaryjí do jeho odhaleného krku. Nesaji krev, ani ji neochutnám. Odkláním královu hlavu dále od sebe a dívám se, jak jeho krk nezastavitelně krvací.
Pt.7
Udivuje mne, že krev z krční tepny neteče intenzivněji. Ovšem nezabývám se tím příliš a sleduji králův obličej, jak se vyrovává s unikajícím životem. Nedává znát bolest. Je spíš vyděšen. Jeho oči hledí vytřeštěným pohledem vzhůru, ovšem po chvíli jako by se uklildnil a snad omámen přílišnou ztrátou krve či snad smířen s nevyhnutelných osudem, jeho tvář dostává neutřální výraz. Chytám krále intenzivněji, ještě více zakláním jeho hlavu, aby proud krve byl intenzivnější a ukazuji hrůzný výjev lidem stojícím přede mnou. K mému překvapení pouze stojí a nepokouší se mne jakkoliv zastavit. I kapitánův postoj ztuhl a jen sleduje neodvrtatné. Královu smrt....
No. Nikdy jsem neřekl, že jsem normání :)