Seznámení

Margaret měla úsměv od ucha k uchu, ale oči jí zely prázdnotu. Sledovala ty veselé tváře kolem a nedávala na sobě znát žádné emoce. V duchu se uklidňovala. Určitě si jí nevšimli. Jakoby nic se otočila směrem od nich a odcházela. Kam? Pryč. Vyšla před bar a nadechla se. Čekala čerstvý vzduch, ale místo toho ucítila jen smrad z továren a výfuků od aut. Zamotala se jí hlava a s fouknutím větru se poroučela na zem.
Probrala jí ženská ruka. Nějaká dívka s ní cloumala a vyděšenýma očíma ji budila zpět k životu.
"Paní, jste v pořádku?"
Oči měla doširoka otevřené a černé kruhy pod očima prozrazovaly, že si nedávno pěkně pobrečela.
Otočila se a pátrala očima po kolemjdoucích.
"Hledáte někoho?"
Zeptala se malá neznámá a kmitala očima kolem sebe.
"Ne. Jen se mi něco zdálo. Děkuju, že máš takový starosti, ale já budu muset zase jít."
Podívala se na ní a zamyslela se. Malá holka. Určitě jí není ani 15. Co dělá v tomhle doupěti?

"Není už trochu pozdě na procházku?"
Povytáhla obočí a podívala se na malou neznámou. Ta se zvedla a snažila se zachovat kamennou tvář. Cukala jí brada a leskly se jí oči.
"Co se děje?"
"Nic!"
Rychle se začala loučit a chtěla odejít, když v tom ji někdo zastavil.
"Řekl jsem ti, že dneska tady budeš dýl!"
Hrubý mužský hlas jakoby útočil na sluh kolemjdoucích, kteří se zastavili a sledovali co se děje.
"Jo.. Jen jsem se tady..."
"Nezajímá mě to! Okamžitě se vrať dovnitř, máš zákazníky. Nezapomeň, že mi dlužíš nějaký peníze!"
Dívka zrudla a otočila se směrem ke dveřím, když se doposud sedící Margaret zvedla a zastavila mužovu pěst, když chtěl uhodit malou neznámou.
"Kolik chcete peněz?"
"A ty si kdo?!"
"Na něco jsem se ptala! Chcete snad, aby na vás měla policie malý upozornění nebo se domluvíme?"
Nekompromisně pronesla s ledovou tváří.

Muž se chvíli zamyslel a pak se rozmluvil.
"500 dolarů a je vaše."
"Fajn."
Odsekla muže a zahrabala v peněžence. Hodila po něm tlustou rolku s penězi a natáhla ruku k dívce, která už zase natahovala.
"Pojď. Pomůžu ti."
Ujišťovala ji a vzala ji kolem ramen. Pomalu se vydaly směrem k bohaté části města. Margaret netušila co dělá. Tu dívku tam nemohla nechat. Cítila, že jí musí pomoct. Margaret prolomila ticho.
"Nechceš mi o sobě něco říct?"
Malá neznámá se nadechla a sklopila oči.
"Stačí, že se jmenuju Sára?"
"Pro začátek..."
Zbytek cesty nikdo nemluvil. Byla tma, ale Margaret dobře věděla kudy jít, aby nešly tmou. Zastavily se před vysokou branou.
"Půjdeš se mnou dál? Ráda bych ti pomohla."
Margaret se snaží Sáru k ničemu nenutit, ovšem kdyby se rozhodla, že nechce, nechala by jí dovnitř donést ochrankou.
"Dobře."
Sára správně odtušila svou odpověď a nechala se zavést do zahrady plné stromů.