Re (8): *12*
Odpověď na příspěvek od oioko z 06.12.2005 22:09:55:
Asi mi nebudeš věřit, ale moje přítelkyně si tímhle prošla, než jsme se poznali. Jen z toho druhého pohledu. Kluk si ji nadbíhal tak dlouho a tak dobře, že to skončilo, jak to skončilo. A tehdy začala věřit, že kluci nejsou svině, protože už dřívějšek ji moc hladce neprobíhal. Druhý den měl onen dotyčný svatbu se svoji těhotnou ženou. Ona o ničem nevěděla, ani o dalších asi 3-5 holkách, který onen dotyčný průběžně obšťastňoval. A asi neví dodnes, nebo je jí to jedno. Netuším, neznám ji a asi nikdy nepoznám. Je mi jí hrozně líto. Takže z blbého života přes naději do totálního sklamání o mužském světě.

Máš pravdu, že jsem tuhle situaci nikdy nezažil. Neumím si to pořádně představit. Ale vím, jaké to je teď pro mě, vyrovnat se s tou její zkušeností. Moje úloha je teď ale taky obtížná. Sice ne tak zdrcující, ale neskutečně ubíjející. Přestože jsme spolu už přes rok, neustále se jí vrací reakce a reflexy z dřívějška, s kterými já musím bojovat. Přesvědčovat. Uklidňovat. Upřesňovat. Vysvětlovat. Odvolávat úplně normální věci.

Věřím, že to bylo těžké, ale prosím neházej nás všechny do jednoho pytle. Nejsme všichni takoví.