Všude kde jsem byl,jsem byl rád
Trochu jsem poopravil známé heslo,ale je to pravda. V určitých dobrách jsem byl rád ve všech třech místnostech,kam jsem za těch skoro pět let chodil. Byly to místnosti pro starší,no přece vzhledem k věku nebudu chodit mezi mládež. Ještě by mne nazývali jako Vrchlického velebný kmete. Každá z těch místností měla své kouzlo.

Nejprve to byl Seniorklub.
Tam jsem chodil jen krátce v době,kdy se ještě jednalo o uživatelskou místnost. Většina návštěvníků měla minimální zkušenosti s počítačem a internetem a tak nám radil dobrý duch místnosti subisek. A radil dobře. Bohužel se stalo to,co jsem zažil později častěji,do místnosti přišla nová paní,která o počítačích věděla víc a ta se snažila autoritu subiska snížit. No a došlo k prvnímu rozdělení lidí. Část šla s ní,část zůstala. Bohužel já jí věřil, že poruchy na připojení mi dělá subisek. Dneska vím,že to ani technicky dělat nemohl a vzhledem ke svému počítači (operační systém W 98,RAM 32 Mb) a připojení GPRS jsem mohl být rád,že se nějak připojuji. Takže dodnes mám vyčítky svědomí-

Druhá místnost byl Domov důchodců
Tam jsem chodil dva roky,tedy nejdéle. V místnosti vládli tři SS a termín vládli je docela přesný. Hlavně jeden z nich oli.twist se snažil místnost udržet v pořádku. Vzpomínám na něj rád, ačkoliv na konci mého pobytu se přidal ke skupině,která mne vyštípala. Zažil jsem s nimi srazy, i kdyř první,který byl společný s nějakou místností z Lide.cz spíš znamenal pokus odlákat lidi z DD. S tím jsem se v DD i mé poslední místnosti setkal častěji a myslím,že to není největší tragedie. Ale o tom později. Bohužel každá pohoda musí být něčím či někým zkažena a určitou ksupinou mi byla vyhlášena válka. Neprve jsem bojoval,povolával administrátory k pomoci,ale obvykle se to otočilo proti mně. AK, který jsem dostal v době,kdy mi nešlo připojení,to dokazuje.

Když jsem zjistil,že nermám šanci na přežití,odešel jsem s kamarády do D-Dcimry
Tam chodila vcelku zajímavá skupina,která opustila podobnou místnost u konkurenčního chatu. A byli mezi nimi zajímaví lidé. V té době zazněl od tehdejších stálých správců návrh,abych se stal SS a já ho přijal. No osud a Giggo chtěl jinak. Ale to sem nepatří a dneska už je mi to docelo jedno, pravda tehdy jsem hovořil jinak. Po roce se situace měnila. Původní osazenstvo postupně přestalo chodit a po druhém pokusu o to ,abych dělal SS,byla jmenována do této funkce Dronty. Místnost se začala měnit. Dost lidí odešlo a moc se jich neukázalo. Snažil jsem se ji podpořit, ale po čase jsem zjistil,že ta situace je neudržitelná. Prostě dva kohouti na smetišti a to bez ohledu,že to jeden z nich vzdal. Tak jsem nějakou dobu nechodil. A nyní chodím jak do cimry ,tak do DD. Ale už méně a doufám,že už nemám takovou závislost. Jen tehdy když mám chuť a čas.

Kdysi jsem uvažoval,proč je snad více sporů v místnostech pro starší než v ostatních.
Kdosi (tuším Prazdroj,ale nevím přesně) mi říkal,že nejsou odlišné od ostatních. Nemyslím,že má pravdu. Pro mladší je to hlavně zábava. Pro nás osoby přes 40 let se jedná o skutečnou náhradu kamarádů,či rodinných příslušníků,kteří jsou pryč. Často se tu objeví lidé po rozvodu, kteří ztratili kontakt na společné známé. A proto jsou vazby často pevnější. Hůř se snáší odchody,ale často i příchody nových. Občas se vytvoří komunita, která odmítá nováčky. Jenže to je právě začátkem konce a hádek. Nastává klasická ponorková nemoc. Skupina lidí se potkává každý večer a povídá si. Chvilku je to krásné,ale za čas již není o čem. A vzhledem k tomu,že se novým dá jasně najevo,že o ně nestojíme, nic nového už nemůže přijít. A lidé chodí a nemají o čem mluvit. Nastane situace,kterou známe my,kteří jsme byli dlouhodobě v nemocnici. Stáváme se alergickými a dalšího jedince. A pak se začneme hádat v místnosti i na forech.

Proto rada pro SS podobných místností. Odchod lidí je zcela normální, je zbytečné nad ním brečet. Je však nutné,aby byl uvítán i nováček. Přinese nový vzduch a to místnost potřebuje

Je to jsem se rozkecal. Promiňte