Re (22): Buddhismus je filozofie.
Odpověď na příspěvek od eloah z 13.05.2005 22:06:20:
Omlouvám se za opožděnou reakci. Měl jsem trošku blbý týden a na internet jsem neměl čas a abych se přiznal ani náladu. K tvému příspěvku: Čekal jsem, že budeš uvádět tyto případy. Případ toho mladého inženýra je dost typický a kdybys znala prostředí "Křesťanských sborů", vůbec by ses nad tím nepozastavovala. To prostředí je velice, velice sugestivní.
Dá se říct, že mě taky zalilo velice silné laskavé světlo, v kterém jsem pocítil vřelost a mír, klid. A varování, které jsem nepochopil i když bylo velice konkrétní. Jsa zarytým materialistou, analyzoval jsem si tyto pocity a bezcitně jsem je odkázal do říše snů, protože to bylo ráno, krátce potom, co jsem se probudil. Žádné varování jsem nebral v úvahu, v té době jsem byl absolutně bez problémů, spíš naopak. Asi tak za dva dny, při projíždění jedné křižovatky jsem v jediné vteřině pocítil něco strašně zlého. Jenom mi blesklo myslí že jsem někoho srazil a chtělo se mi velice silně dupnout na brzdu. Samozřejmě nic. Připsal jsem to své bohaté fantazii. Ne druhý den přesně v tom stejném čase a na té křižovatce jsem nepochopitelně projel na červenou a bez brzd, a trefil jsem se přímo do policejního auta s velitelem protidrogové brigády. Možná autosugesce, obyčejná náhoda, smůla... Mně se nic nestalo a naštěstí jenom dvě lehké ublížení na těle.Když jsem se vrátil v ten večer domů zjistil jsem, že nemám byt, nemám nastávající manželku... Všechno najednou. Není co popisovat. Když jsem o tom později přemýšlel, co se vlastně stalo, jak je to možné, jak je možné, že něco mi klidně ukáže dopředu, že život není peříčko, nedobral jsem se k ničemu. Jenom jsem z toho byl velice popletený. Vzal jsem si z toho poučení ale k víře mě to nepřivedlo. Jenom se z materialistu stal velice popletený materialista. Bylo by nadlouho popisovat, jak jsem byl vlastně přivedený k víře, když to, co uvádím mi absolutně nestačilo. Můžu tě ujistit, že mi nestačí vidění, zjevení, nebo něco podobného. Hrozně moc takových zážitků musím odsoudit do říše snů, sugescí a mimosmyslových prožitků, v kterých však vždy necítím Boží přítomnost. Má "vidění" mě neopustila ani v pozdějších dobách, když už jsem se zase postavil na nohy. Nebylo to tak, že se mi někdo zjevil, nebo něco podobného a víc nic. Vždy to bylo doprovázené, nějakou předpovědí, která se nakonec vyplnila. Ty "předpovědi" se přitom netýkaly jenom mého osobního života. Jenom jsem nikdy nepochopil, co s tím mám já společného. To zatím stačí, zas někdy jindy.

Re (22): Buddhismus je filozofie.
Odpověď na příspěvek od PavelDolezel ( mailto:dolep9am@atlas.cz ) z 13.05.2005 11:38:55:
Teď přesně nevím, na co se ptáte? Ale co na tom záleží? Zatím jste mi nic duchaplného nepřinesl. Ale to je možná jenom Vaší obavou že bych Vás dík mému nízkému intelektu vůbec nepochopil a že by jste mi nejdřív musel vysvětlit vše, počínaje malou násobilkou.