Re: urgentní
Odpověď na příspěvek od Norkey ( mailto:norkey@centrum.cz ) z 09.10.2011 19:49:11:
Odpověď na příspěvek od Norkey ( mailto:norkey@centrum.cz ) z 09.10.2011 19:49:11:
Kdyby jsem zdilel tve nazory tak moje cestina by ti urcite nevadila.Ja nikdy i netvrdil ze ovladam ji dokonale.Nebo tady ty chces zavest cenzuru ohledne toho kdo jak umi ovladat jazyki,a pak muze mit pristup na forum?Ty aspon na takove urovni jak ja umis nejaki jinyj jazyk nez cestina.Vubec u vas nekterich cechu takove mineni o svim jazyku,ze je to svetovi jazyk a kazdy ma jim ovladat.Aspon bys mel radost ze cizinci jaspon na takove urovni ji ovladaji.
A ohledne cecencu,pokud neznas historicke okolnosti jejich nekolik set letytiho boje za svou samostatnost,tak nepis blbosti.Jeste v 19 stoleti imam Šamil sjednotil severokavkazki narody v boji proti Ruska.On tehdy ovladal uzemi dnesniho Dahestana,Cecni,Ingusetii,Cerkesii-coz i dnesni mudzahidy delaji,i nazyvaji tozo uzemi Imarat Kavkaz.Takze ne tobe jim davat rady.Jedine navazovani na ten dzihad je i dnesni dzihad,jinak je to zrada svich predchudcu.I jedine tak lze postavit se navlade Ruska na Kavkaze.Protoze ten kdo chce rozdelovat muslimske narody tam,on chce i jim vladnout.A jeste podle islamu muslim memuze bojovat jen za svuj narod a jiny muslimsky narod nechavat pod vladou okupantu,je to zrada islamu.Tim spis mnozi jine muslimy z okolnich Cecni statu pomahali jim v tak zvane prvni valce,tak ze je povinnost i cecencu jim pomoct.A navic zapad uz davno zradil je.V prvni valce aspon nejak simpatizoval,a pak nechal je samotne s Ruskem.A tomuto nelze divit se,protoze kafir(neverici)zapadni je stejny kafiru i ruskimu.Prvni zabiji muslimy v Iraku,Afghanistanu,Pakistanu i jinde,a druhi na Kavkazu.A nenavist k muslimum je jen sjednocuje.Takze opravdovi muslim nemuze byt naivni i verit ze jemu v boji za Cecensko pomuze kafir ze zapadu.
A co se tyce kadyrovskiho rezimu,tak neprecenuj ho.Ten se deri jen ma strachu a podpore z Moskvy.Mnozi cecency jeho primo nesnasi i kdyz pritom nejdou primo bojovat.Ale dulezite samotny postoj.Postaci sebemensi nestabilita Ruska(vcetne financni)i ten rezim padne jak padl v Egiptu.Poukazuje na to i alarmijici situace v sousednim Dagestanu kteri i stal dnes hlavnim bojisten dzihadu na sev.Kavkazu.Tam vladne takova korupce i degradace vlady ze pad tych rezimu jen otazka casu.Pokud by ta horda fanatiku-jak ty pises byla tak slaba,tak pak Rusko by nezakazoval sajt Kavkazcenter.com,a neblokovala k nemu pristup.Protoze vi ze v ideologicke valce za mysli mladezi na Kavkazi rusy uz davno prohrali,a proto to delaji.Oni vedi ze i pokud napriklad podari znicit partyzany,tak toto viteztvi stejne nic neda pokud neznici idea tohoto boje.Je to videt i na prikladu boju Ukrainske Povstalecle Armady(UPA),kdyz sovetum podarilo nad nimi zvitezit,ale idea samostatne Ukrainy i nadal zila,a podpora mistniho obyvatelstva k tomuto boji i jeho pamatce je obrovska az dodnes.Takze i kdyz UPA nezvitezila,ale ji idea-jo.
A navic muslimy na Kavkazu bojuji za sve idei a ne za nejaki simpatii kohokoliv.
A pokud jde o statistiku,tak nikdo netvrdi,ze je tam vsechno presne na kazdu cislicu.Tim spis ze pri akcich istihadu je tezko spocitat obeti, kdyz vybuchne zaminovane auto s nalozi s nekoloka tun,pak nezustane nic v okruze nekolika set metru(muzes takovi vybuchy uvidet na Youtube).A verit jim da,protoze jak rikam pri takovich akcich je tezko uverit ze pri vybuchu naloze v 5 tun zustane zabity par vojaku.A jeste lze jim verit z jineho hlediska -Taliban ma spoustu zvedu ve vsech strukturach mistni vlady(vcetne i nemocnic,policii,zachranaru i td),kteri i dodavaji jim tuto statistiku.A navic i sovety zanizali pocty svych strat v Afghanistanu,ale pokud pojedes v byvaly sov.svaz tak tam neni zadna vesnice kde by aspon jeden vojak nebyl zabit v Afghanistanu.A ten krat akce istihadu mudzahidy neprovadely.A jeste obeti Cevenskich valek je vic nez v Afghanistanu(toto uznava i samotne Rusko),a rozlohu Afghanistanu a Cecenska nelze ani srovnavat,ani samotny prubeh samotnych valek.Proste tobe tato statistika nelibi(nevyhovuje tvim nazorum),a proto ji spochybnujes.Ale dulezita ne samotna statistila,a to ze amici a jini okupanty tak i nezvitezili nad Talibanem,a odejdut odtamtud porazeni jako i sovety.
Dobyti zakladem muzes taki uvedet videa na Youtube.Jedna se o tak zvani predsunuti (docasne)zakladny,urceny pro nekolik desitek az nekolik stovek vojaku.
Pokud rikas ze ctes Kavkazcenter(takze musis aspon necemu rozumet),tak davam tobe odkaz na boj imama Šamila. http://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%A8%D...BC%D0%B8%D0%BB%D1%8C

Re: urgentní
Odpověď na příspěvek od Norkey ( mailto:norkey@centrum.cz ) z 09.10.2011 19:49:11:
Taliban po deseti letech okupace NATO
Afghánistánu provádí suverénní útoky v Kábulu
Daniel Veselý
Blíží se další kulaté výročí. Uplyne deset let od protiprávní americké invaze do
Afghánistánu, která byla na popud Washingtonu dodatečně posvěcena Radou
bezpečnosti OSN v rámci mezinárodní koalice sil NATO. Úspěchy NATO jsou cudně
zamlčovány či milosrdně zamlžovány, a to z jednoduchého důvodu – je jich jako
šafránu. Naopak Taliban nabývá na síle, jak ukazují jeho bojové aktivity uplynulých
dní v Kábulu.
Minulý týden talibové uskutečnili několik raketových útoků na více cílů v Kábulu,
včetně amerického velvyslanectví a velitelství NATO . Podle agentury Reuters jde
o největší útok, který se této povstalecké skupině podařilo uskutečnit v afghánské
metropoli. Při ofenzivě talibů přišlo o život devět lidí a dalších 23 osob bylo zraněno.
Útočníkům se podařilo překonat stále důmyslnější bezpečnostní bariéry, a to pro řadu
pozorovatelů představuje jasný důkaz toho, že Taliban má mezi afghánskými
vládními jednotkami, policií a administrativními orgány své agenty, bez jejichž
pomoci by tak sofistikovanou akci jen těžko provedl . Fakt, že mají talibové
sympatizanty až na vládní úrovni, dokonce zaregistrovaly nečtenější noviny na západě -
list The New York Times – v článku z pera předsedy vnitřního bezpečnostního výboru
afghánského parlamentu Naima Hamidzaie.
V průběhu uplynulých tří měsíců provedl Taliban v Kábulu tři ostře sledované
výpady. Koncem června zaútočilo šest sebevražedných atentátníků na Intercontinental
Hotel, kde se pořádají konference pro západní veřejnost. V srpnu povstalci promyšleně
zaútočili na britskou polovládní agenturu, jež v Kábulu organizuje různé kulturní akce.
Ve stejném měsíci následoval ještě jeden úder, který zahrnoval bombu ukrytou v
automobilu. Tyto útoky byly provedeny navzdory bezpečnostnímu „prstenci z oceli “,
jenž obkličuje metropoli a který byl s americkou pomocí zřízen poté, co se Talibanu na
začátku roku 2010 podařilo zaútočit v centru města na afghánskou policii. Tato
bezpečnostní bariéra má 25 checkpointů a stráží ji 800 kábulských policistů. Přesto byli
útočníci schopni skrze bariéru propašovat raketomety a celý den držet v šachu
velitelství NATO/ISAF a paralyzovat značnou část Kábulu .
Útočná síla Talibanu a série na sebe navazujících úderů proti afghánským
bezpečnostním silám a vojskům NATO se navzdory chabě definovaným proklamacím
„války proti terorismu“ neztenčují; co víc – na základě intenzivní bojové aktivity je
vidno, že talibové ani po deseti letech okupace své země silami NATO ve svém úsilí
porazit je na hlavu neutuchají a mají mezi afgánskými spojenci okupantů celou řadu
špionů. Přízrak ztroskotavších impérií historie na afghánském pohřebišti každým dne
nabývá reálných kontur, přestože pyšná velmoc porážku snad nikdy nepřizná, trapně se
snaží z aktuálního útoku vytvořit úspěch a získat tak politické body s tím , že se
talibové sotva drží na nohou . Sebeklam je skutečně odrazem této dávno prohrané
války.
Spojené státy podle nedávno publikované studie organizace Human Rights
Watch ve snaze zajistit v zemi „bezpečnost“ rekrutují a vyzbrojují místní milice, jejichž
příslušníci se dopouštěli vražd, znásilnění a loupeží. Speciální jednotky americké
armády rekrutují členy milicí, kteří pak svou věrnost prokazují místním válečným
podnikatelům. Tuto taktiku v Afghánistánu praktikovaly sovětské okupační síly, a to
s katastrofálními důsledky. Americké okupační jednotky mohou v zemi podle admirála
Michaela Mullena dlouhodobě zůstat i po roce 2014, kdy se měly úplně stáhnout,
se slovy , „že stahování amerických vojáků z Afghánistánu počínaje červencem tohoto
roku nemá být signálem ohlašujícím začátek konce konfliktu trvajícího jednu dekádu“.
Afghánistán není po deseti letech trvající okupace NATO pro své obyvatele
bezpečnějším místem k životu. Fanatiky z Talibanu nahradili o nic lepší váleční
podnikatelé – vraždy a zabíjení z jejich strany, ale i ze strany okupantů i povstalců
pokračují, korupce ve státním aparátu se ocitla ve stratosféře, produkce opia dosáhla
rekordních rozměrů, chudoba v zemi je endemická. Cizí okupace není řešením
problému, nýbrž je jeho podstatnou součástí.

Re: urgentní
Odpověď na příspěvek od Norkey ( mailto:norkey@centrum.cz ) z 09.10.2011 19:49:11:
Mlčení okupantů
Americké ztráty v Iráku jsou mnohem vyšší, než se udává
Bývalý člen americké námořní pěchoty( více o autorovi > )
23.11.2005
Jistě si je každý vědom faktu, že okupační vojska v Iráku nezveřejňují skutečné ztráty, které tam utrpí. Znají je však Iráčané, protože okupanti denně umírají na ulicích Bagdádu a dalších měst. Lidé vidí povstalecké bojovníky a výsledky jejich akcí. Blízcí obětí, zabitých a raněných, o tom také vědí. Pravdu o ztrátách zná americké vedení a lékařský personál, ale ani novináři zpravodajských agentur nejsou špatně informovaní.
Přes to všechno se pravda o ztrátách nedostane k široké veřejnosti. Proč? Tato otázka mne vlastně v době pobytu v Iráku soužila. Jakým způsobem se americkému vedení daří tajit fakt smrti vojáka před jeho příbuznými. Jak se americkému vedení daří nutit kolegy padlých k mlčení? Kam jsou ukryty mrtvoly? Do Německa? Do Kuvajtu? Kam jinam?
Pro Spojené státy je téma lidských ztrát, utrpěných v bojových akcích, staré jako korejská válka. Tehdy totiž Američané utrpěli větší ztráty než v obou světových válkách dohromady, bez ohledu na porovnání zisku vojenského nebo politického. Vážení čtenáři se jistě podiví, když se dozvědí, že umění zatajování pravdy před vlastní americkou společností se praktikuje už po desítky let.
Kolik času uplynulo od vietnamské války? Čtyřicet let, o něco víc … Nicméně tisíce Američanů dosud neznají pravdu o osudu svých příbuzných, blízkých, kolegů. Tisíce rodin stále věří, že jejich manželé, synové a bratři zmizeli nebo stále plní jakési tajné poslání ve Vietnamu. Další tisíce rodin věří, že jejich příbuzní zemřeli až po skončení války. Někteří si namlouvají, že jejich synové prožili psychologický stres, po němž se uzavřeli do kláštera nebo emigrovali. Současně oficiální Washington rozpaluje emoce, když obviňuje Vietnam z údajného zadržování amerických vojenských zajatců nebo zatajování údajů o místech jejich pohřbu.
V Iráku může americké vedení klamat podle libosti. I v případě, že pravda jednou vyjde najevo, příbuzní mrtvých mezitím už tento dočasný svět opustí, nebo politikové, kteří tuhle válku rozpoutali, odejdou z politiky anebo z jiných důvodů, např. zdravotních, se nebudou moci ze svých zločinů zodpovídat. Ostatně problém sám už tehdy ztratí svou aktuálnost a bude zajímat jen profesionální hledače pravdy typu Michaela Moorea.
Sama válka s Irákem bude pod tlakem politické konjunktury a historické paměti časem líčena jako „ušlechtilá záležitost“ a její veteráni budou na všechny strany poskytovat rozhovory a inkasovat honoráře. Nikdo si nevzpomene na válečné oběti, nebude žádat odškodnění nebo aspoň omluvu. Řekněte – je to nadsázka? Přece právě tak to je s veterány válek v Koreji, Vietnamu a kde všude ještě se američtí žoldáci rozhodli vnutit své ideály. Bylo by to směšné, kdyby to nebylo tak smutné.
George W. Bush pobírající plat prezidenta může pokojně spát, zatímco tisíce rodin budou oplakávat své blízké. On sám při vhodné příležitosti – v Den nezávislosti, Den veteránů nebo Den díkůvzdání – uroní vřelou slzičku a slíbí, že iráčtí „teroristé“ za všechno zaplatí. Přesně tak to bude, protože tak se to patří.
Čtenáři se mohou zeptat – a co na to vůdcové a kolegové padlých? Jak je možno přinutit je k mlčení a ztrátě loajality vůči druhům ve zbrani? Co svědkové? Co masové informační prostředky? Jak je možno zamlčet, snížit nebo zbagatelizovat údaje o ztrátách?
Informace o ztrátách se zásadně podávají ve třech případech:
1. když voják zemře před očima druhů,
2. když informaci o ztrátách stihnou podat nezávislé informační prostředky,
3. když se evakuace zabitých protahuje a není možno tuto skutečnost utajit před očitými svědky.
V jiných případech se nemluví o zabitých, ale pouze o zraněných, přičemž procedura probíhá přibližně takto:
1. Mrtvola zabitého se dopraví do polní nemocnice, jeho doklady a osobní věci dostane jednotka vojenské rozvědky. Kolegům padlého se řekne, že byl raněn a je ve stavu vážném nebo kritickém.
2. Pak je mrtvola dopravena do Německa, Kuvajtu nebo jiné země, kde mají Spojené státy své vojenské základny. Tam jsou mrtvoly zmraženy a mohou zůstat uchovány prakticky neomezeně dlouhou dobu.
3. Na základě konkrétních předpisů a instrukcí se velitelům a kolegům kategoricky zabrání v kontaktu s rodinami padlých. Pro nikoho není tajemstvím, že pošta okupačních vojsk v Iráku podléhá totální cenzuře, nezřídka používající metody kontroly korespondence a záznamy o každém připojení některého vojáka na internet nebo použití mobilního telefonu.
4. Pokud je transport mrtvoly do Kuvajtu či Německa z nějakého důvodu nemožný, použije se různých maskovacích prostředků. Tělo je např. možno hodit do řeky a pak je zase „úspěšně“ vytáhnout. Jsou i jiné způsoby. Pozorný čtenář denního tisku si snadno všimne, že v okupační armádě v Iráku dochází k poměrně mnoha nehodám, sebevraždám a případům tzv. friendly fire (přátelské střelby), tj. že vojáci téže armády kropí střelami navzájem sebe místo nepřítele. Pozornosti neujde ani vysoký počet úmrtí na následky nemocí či zranění – nejvyšší od doby 1. světové války, kdy byla lékařská věda na nízké úrovni. Tyto ztráty nejsou označovány za válečné.
5. Není-li padlý rasově bílým protestantským Anglosasem, ale pouze, dejme tomu, smradlavým černochem, tupým Afričanem, opilým Polákem či nějakým všivým Italem, hodí ho do společné jámy – vždycky na ploše vojenské základny nebo jiného pečlivě střeženého objektu.
Samozřejmě, žádný z těchto způsobů není stoprocentně bezpečný. Jeden z hromadných hrobů odhalili partyzáni poté, co vykouřili Anglány z jedné z jejich základen v okolí Basry. Britská vláda musela tehdy dlouho vysvětlovat, že „přehlédla“ několik set padlých „pochovaných v neoznačených hrobech“. Jiný společný hrob byl odhalen na ploše mezinárodního letiště u Bagdádu. Zprávy, a dokonce fotografie, o nalezení zmrazených mrtvol, tu na Kypru, tu v Kataru i jinde se čas od času objeví na internetu.
Jsou to první dokumentární svědectví tohoto typu. Poznáme někdy celou pravdu? Najdou se odvážlivci, připravení provést odborné a nestranné pátrání? Najdou se slušní lidé, připravení výsledky pátrání uveřejnit? Existují vůbec ještě takoví hlupáci, věřící směšným ideám humanismu a spravedlnosti, kteří by vydali svědectví o amerických zločinech v Iráku?
Bylo by dobře, kdyby to učinily evropské a americké televizní kanály, kterým údajně leží na srdci starost o svědomité a nestranné informace. Ale moje zkušenost s nimi mne v této otázce nenaplňuje optimismem. Jedině hlasy některých arabských televizních kanálů – jako al-Džazíra nebo al-Arabíja – se snaží přehlušit fanfáry chrabrého křižáka Bushe, přitakávání jeho Blaira a reklamu na vložky. Zbytek už na poli informační bitvy prohrál.

Re: urgentní
Odpověď na příspěvek od Norkey ( mailto:norkey@centrum.cz ) z 09.10.2011 19:49:11:

*3* A Ty ji zabanovat nemůžeš? Nevím, jak se to dělá, ale nejde mi o češtinu, jeho příspěvky čtu jen málokdy, a takové dlouhé vůbec *6*