Talibanský teror?
Talibanský teror
Eric Margolis( více o autorovi > )
8 .5 .2009
Sečtělí a světa znalí Francouzi a Britové, kteří
rozumějí historii a četli knihy, sledují s ironickým
pobavením a určitou dávkou lítostí Američany,
kteří jsou teď v kleštích znovu oživlého teroru
talibanu.
Zhruba před deseti dny projela skupinka lehce
ozbrojených paštunských domordců z regionu
Malakand na motocyklech a pickup dodávkách kolem
Buneru, asi 100 km od pákistánského hlavního města
Islamabádu.
Ve Washingtonu vypukla hysterie. „Taliban na
pochodu, taliban před bránami!“
Hillary Clintonová, stále ještě zápasící s orientací v
zahraničních událostech , varovala, že ti zanedbaní
talibanští kmenoví bojovníci jsou globálním
ohrožením. Pákistánští generálové poctivě plní příkazy
z Washingtonu útoky na kmenové kacíře v Burneru,
kteří selhali v poslouchání amerických kolonistů. Bylo
zabito více jak 100 lidí, téměř sami nevinní civilisté a
tisíce utečenců prchalo před bombardováním a palbou
vládních vojsk.
Bylo by dobré, kdyby si paní Clintonová přečetla
stránku 30 v mé knize War at the Top of the World :
V první čtvrtině dvacátého století se z holých
pohoří severozápadního pohraničí vynořily dvě
barvité postavy . První – zanícený svatý muž s
krásným jménem Fakir z Ipi. Ten starý fakír
sjednotil paštunské kmeny proti bezvěrcům a
přiblížil se na délku turbanu obsazení Peshawaru
od Britů, kteří tohoto muže pronásledovali desítky
let v horách Waziristanu.
Pak se objevila strach nahánějící postava „Mad
Mullah“ (Šíleného Mulácha, jak ho nazvali v
britském tisku) , která sestoupila z Malakandského
průsmyku v čele 20 tisíců divokých jezdců
rozhodnuta podřídit bezbožné město Peshawar
meči.
Staré dobré křesťanské dámy z britského Peshawaru
byly stejně vyděšeny jako paní Clintonová. Ozýval se
nářek , že Šílený Mulách a jeho bezbožní muslimové
dobudou Peshawar ohněm a mečem a zneuctí
křesťanské dámy, jejichž bílá těla budou zraněna
nevyslovitelnými islámskými ohavnostmi.
O století později západní imperiální mocnosti znovu
pronásledují paštunské kmeny na divoké severozápadní
výspě. Dnes je západní média a politikové nazývají
„ teroristy“. V osmdesátých létech minulého století byli
tito mužové a jejich otcové oslavováni jako „bojovníci
svobody“ na frontě proti sovětské okupaci
Afghánistánu.
Paštun, aka Pathan, předsunuté frontové kmeny z té
oblasti – západními médií kolektivně chybně
pojmenované jako „ taliban“ – povstaly znovu do
zbraně , protože jsou bombardovány americkými
bezpilotními letadly Predator a útočí na ně pákistánská
armáda , kterou si USA pronajímá za 1 ,5 miliardy ročně
( oficiální částka, ve skutečnosti bude o mnoho vyšší) k
podpoře rozšíření války v Afghánistánu. Paštunské
civilní obětí – „ vedlejší ztráty“ v jazyku Pentagonu –
rychle rostou.
Primárním důvodem vzrůstající rebelie v
severozápadní hraniční provincii Pákistánu je americká
válka v Afghánistánu, která se rychle šíří přes hranici .
Většina Pákistánců vnímá afghánské talibance jako
hrdiny bojující proti západní dominanci a pohrdá
svými vlastními izolovanými politiky v Islamabádu,
které považují za zrádce uplacené Yankee dolary.
A mimochodem paštunské kmeny v severozápadní
hraniční provincii mají v pákistánské ústavě
garantovanou naprostou autonomii od roku 1947 .
Pákistánská armáda byla formálně vyloučena z tohoto
paštunského kmenového regionu. Washington nutí
Islamabád, aby porušil pákistánskou ústavu a poslal
vojáky a bojová letadla do této nezávislé kmenové
oblasti .
I nejmladší britský koloniální důstojník věděl, že
provokovat bojechtivé a hrdé Paštunce by byla
ztřeštěnost . Ale přesně tohle Washington udělal.
Navzdory tomu, že paštunský „taliban“ nemá vliv mimo
severozápadní oblast a nehrozí, že by obsadil zbytek
Pákistánu.
Ale washingtonská taktika kladiva v Afghánistánu a
Pákistánu zakládá na větší erupci: na národní revoluci
v Pákistánu namířenou proti pro- západní feudální
oligarchii , která vládla od roku 1947.
Pákistán patří mezi nejchudší země světa. Polovina
jeho obyvatel neumí číst . Většina z nich přežívá na 1 ,13
dolaru denně . Feudální držitelé půdy, elita tvořící jen
0 ,5 % populace, vlastní přes 90 % národního bohatství.
Korupce zahlcuje vše. Demokracie je výsměch a legální
systém je krutý vtip.
Islámské zákony, jakkoliv jsou drakonické, zajišťují
alespoň právo, které justice nedokáže prosadit.
Vzrůstající hnutí odporu v severozápadním pohraničí a
Baluchistanu usiluje o národní vedení, které
reprezentuje pákistánské zájmy a nikoliv ty západní.
Pákistán je ponižován a nucen USA a Británií, aby vedl
válku proti vlastním lidem pod zástěrkou „boje proti
islámskému terorismu“ .
Důležitou otázkou v západních zemích je „jsou
pákistánské jaderné zbraně bezpečné?“ Prozatím ano.
Jsou přísně střeženy armádními jednotkami a ISI,
vojenskou zpravodajskou službou. Dokud se armáda
nerozpadne v bojích o moc. Pákistánské jaderné zbraně
nemohou být použity bez zvláštního bezpečnostního
kódu.
Navzdory tomu se objevují rostoucí spekulace v
Pákistánu a Evropě, že Amerika , popřípadě s přispěním
Indie a / nebo Izraele, se může pokusit získat nebo
zničit pákistánský jaderný arzenál.
Můj vážený kolega a odborník na tuto oblast Arnaud de
Borchgrave varuje, že Pákistán by se mohl stát druhým
Íránem . Nejsem si jist. V Pákistánu nikdy nezískaly
islámské strany velkou podporu. V sunnitském
Pákistánu chybí mocný duchovní, jako byl v šíitském
Íránu . Pákistán by musel urazit dlouhou cestu, aby se
stal islámskou republikou podle íránského vzoru. Ale je
jisté, že se Pákistán dostává do velmi nebezpečných
vod .
A co se Američany vedené křížové výpravy v
Afghánistánu a severozápadním pohraničí Pákistánu
týče , měli bychom si připomenout slova viktoriánského
básníka britské kolonie Rudyarda Kiplinga: „Asie nikdy
nebude civilizována podle západních metod. Je tam
příliš mnoho asijského a je příliš stará.“