|
Já
'
Já depresema zase tak moc netrpím. Jsem veselej člověk, ráda se směju a bavím se. Ale kolikrát se mi stalo, že jsem ráno vstala, šla do práce - prostě klasický pracovní den, a když jsem přišla domů, tak to na mě padlo. Pocit úzkosti a smutku, nálada pod psa... Pustím si nějakou písničku a ta mě rozbrečí... Není nálada na nikoho a na nic. Jen sedím doma a nic mě nebaví...
Jsem typ člověka, co se nesvěřuje, všechno si nechávám pro sebe, tak si to kolikrát pěkně užívám, ale zase přijde den, kdy je mi líp a pak fajn *18*. Nejlepší je si říct DOST! a dál žít. A ne se litovata a říkat si: "Já jsem chudáček...". To k ničemu nevede, jen to otráví lidi kolem. Ale jak říkám, o mých depkách nikdo neví *40*.
  bloodkrev ... 14.01.2007 09:50:23 ... (Strom/Strom) Re: Já
Odpověď na příspěvek od mitch_ik ( mailto:mitch.buchanon@centrum.cz ) z 13.01.2007 19:58:01:
já jsem na tom podobně.já se taky nesvěřuju, radši si to nechám pro sebe.stejně by mi nikdo nepomohl. a pak je to zas dobrý, nebo se to za chvíli vrátí zase, jsem docela náladová..
|
Re (2): Já
Odpověď na příspěvek od bloodkrev z 14.01.2007 09:50:23:
Já si myslím, že náladová nejsem, maximálně na bráchu a někdy na mamku. U mamky mě to pak třeba mrzí, ale já za to v tu chvíli nemůžu. Ono se říká, že není dobrý v sobě problémy dusit, něco na tom je, třeba když už je mi fakt hodně špatně, tak něco naznačím, ale kdybych to neřekla, tak si myslím, že se nic nezmění. Ale někdy mě překvapí reakce druhého člověka, řekne něco, co mě uklidní a je mi o něco líp. I to, že má někdo pochopení pro tebe, je dobrý. Úlevu pak pocítím.
|
|
|
)
